Článek
O soše sicilského býka se říká, že to byl nejkrutější mučící nástroj starověku a snad i celých lidských dějin. Popravdě, takových udělátek, jejichž jediným účelem bylo působit muka, vymysleli lidé mnohem víc a jen těžko budeme posuzovat, který z vynálezů byl zvrhlejší a horší. Pokud jde o sicilského býka, zpráv o něm není mnoho. Nejsdílnější je řecký dějepisec Diodóros Sicilský, který líčí příběh o tyranovi Falaridovi, který v polovině 6. století před Kristem vládl v řeckém městě Akragas (Agrigento) na Sicílii.
Dnešní Agrigento (Akragas) při pohledu z Údolí chrámů.
Přání krutého vládce
Falaris byl velmi schopný vládce, pod jeho správou se městu dařilo, z nabytého bohatství nechal stavět nové domy, aquadukt, kterým do města přivedl vodu nebo vylepšit hradby města. Byl prý natolik schopný, že se stal pánem celé Sicílie, měl ale také temnou stránku. Byl velmi krutý, sadistický a dokonce prý i kanibal. Zřejmě aby vyhověl svým choutkám, zadal athénskému sochaři a mistrovi v práci s bronzem Perilaovi vyrobit mučící nástroj, který by byl zároveň uměleckým dílem. Perilaus tedy navrhl a vyrobil sochu bronzového býka v životní velikosti, která měla vyklápěcí bok, jímž bylo možné dovnitř sochy strčit odsouzence. Ve chvíli, kdy byl odsouzenec uzavřen uvnitř, byl pod břichem býka rozdělán oheň. Žár bronzového býka pomalu rozžhavil, takže se ze sochy stala pec a odsouzenec se zaživa pomalu upekl. To ale nebylo všechno.
Tyran Falaris si ale prý přál víc a svou představu sdělil Perilaovi. Ten tedy sestrojil býka natolik důmyslně, aby působil jako živý. V útrobách sochy instaloval soustavu trubek, v nichž se křik a zoufalý nářek trýzněného postupně měnil v řev rozzuřeného býka, A nejen, že býk vypadal jako živý a vydával ryk, ale z nozder mu stoupal kouř, což opět nebylo nic jiného než výpary ze škvařícího se masa.
Vyobrazení býků na zlaté míse v Museo Regionale „Pietro Griffo“.
Co říkají prameny
Falaris nevěřil, že býk opravdu dokáže vydávat zvuk, a tak pravil: „Pojď tedy, Perilae, budeš první, kdo to předvede; napodobuj ty, kteří budou hrát na píšťaly, a objasni mi, jak tvé zařízení pracuje,“ vypráví Diodóros. Důvěřivý vynálezce tedy vlezl do býka, avšak krutý Falaris chtěl autentickou ukázku. Nechal býka uzavřít a rozdělat pod ním oheň. „Ale aby smrt toho muže neznečistila bronzové dílo, vyvedl ho polomrtvého ven a shodil ho z útesů“. Ironií osud prý nakonec i Falaris na konci své šestnáctileté vlády skončil uvnitř bronzové smrtící sochy.
Diodóros, jehož od časů Falaridových dělilo téměř půl tisíciletí, není prvním, kdo o bronzovém býku mluví. Poprvé se o mučícím zařízení stručně zmiňuje řecký básník Pindaros, který žil necelé století poté, co měl být býk vytvořen. Další zpráva pochází od helénistického historika Polybia, jenž nejen vypráví, ale také příběh kriticky hodnotí. Podobně k existenci býka přistupuje i Diodóros. Podle Polybia prý býk nebyl svržen do moře, ale zůstal v Akragasu, kde ho po dobytí města roku 406 před Kristem nalezli Kartaginci a odvezli jako součást válečné kořisti. Když Kartágo roku 146 před Kristem dobyli Římané, objevil prý vojevůdce Scipio Aemilianus bronzového býka, o němž se věřilo, že je právě oním strašným Falaridovým býkem.
Novodobá rytina zachycující sicilského býka v praxi pod dohledem tyrana Falarida.
Mýtus, nebo realita?
Je celý příběh o bronzovém býkovi pravdivý? Na tom se historikové dodnes neshodli. Falaris byl skutečným vládcem dnešního Agrigenta a v dějinách města zanechal nesmazatelnou stopu. Falaris byl tyranem (tyrannos), nikoliv ale v dnešním slova smyslu. Tyrannos bylo původně označením samovládce, který se vlády zmocnil převratem, často svržením rodové aristokracie. Jako absolutní panovník ale nemusel být vůbec tyranem. Ovšem z pohledu pozdější řecké demokracie nebo optikou římské republiky byl takový vládce osobou negativní. A v tomto duchu pak vystupoval i v příbězích a vyprávěních, kde se prolínala historie s morálními a etickými poučkami. Příběh o Falaridovi je toho dokonalou ukázku; byl krutý za života a tedy i krutou smrtí ze světa sešel.
Pokud jde o bronzového býka, žádné hmatatelné důkazy o jeho existenci neexistují, dochované zprávy si občas protiřečí a jisté pochybnosti vyjadřuje i sám dějepisec Diodóros. Je možné, že jde pouze o antickou báchorku, která měla za úkol děsit a v průběhu staletí byla rozvíjena a vylepšována. A mohla být i součástí propagandy proti Falaridovi i samovládcům obecně. Nebo snad ne?
Pohled na chrám Concordie v Údolí chrámů v Agrigentu.
Další informace:
