Kavárny budou uzavřeny, žádná káva ani čaj. Král se obával intelektuálů z kaváren, chtěl je zakázat

Stuartovci byli skotskou královskou dynastií, která po smrti Alžběty I. Tudorovny nastoupila také na anglický trůn. Stalo se tak roku 1603 a celé následující století pak Stuartovci vládli Británii jako králové a královny Anglie, Skotska a později také Irska. Stuartovské 17. století zároveň bylo dobou velmi neklidnou, bohatou na dramatické události a převraty, z nichž ten nejkrvavější provedl Oliver Cromwell, lord protektor. Jeho tyranie, která vyvrcholila popravou krále Karla I., skončila až s jeho smrtí roku 1658. Teprve tehdy se otevřela možnost, že by se Stuartovci mohli vrátit na trůn.

Ačkoliv tato varianta původně nebyla na stole, Parlament se usnesl, že z nastalého chaosu může zemi vyvést opět jenom král. A tak byl z francouzského exilu povolán zpět Karel II., nejstarší syn popraveného krále Karla I. Stuarta, aby se roku 1660 ujal svého dědictví. Ve stejné době se Londýnem a rychle i ostatními městy šířila nová módní vlna, vznikala jedna kavárna za druhou.

První kavárny v Británii vznikly zřejmě v univerzitním Oxfordu kolem roku 1650. Sice na tom není jednoznačná shoda, zda byl první právě Oxford nebo Londýn, ale nic to nemění na skutečnosti, že si je lidé rychle oblíbili. Oxfordským kavárnám se dostalo přezdívky „penny universities“ (pencové univerzity), neboť každý, kdo zaplatil penci vstupného, mohl se účastnit debat, diskuzí i živelných přednášek, přečíst si noviny a vyslechnout nejnovější zprávy. Kavárny se tak staly alternativními školami. Někteří studenti tu dokonce trávili víc času než na univerzitě.

Nejstarší kavárnu v Londýně si otevřel Turek Pasqua Rosée na St Michael’s Alley. Šlo o skvělý byznys plán v době, kdy byl v zemi pod Cromwellovou vládou alkohol nežádoucí. Na druhou stranu káva byla dobrou alternativou, byl to nápoj kultivovaný a zejména povzbuzující, což tradiční víno nebo pivo rozhodně nebyly. Z kávy se velmi rychle stal vyhledávaný nápoj intelektuálů. Kavárny nebyly pouze o kávě, podávaly se tu také čaj a čokoláda. První čaj nabízel ve své kavárně na Exchange Alley Thomas Garway roku 1657 a jeho příkladu velmi brzy následovali další majitelé kaváren.

Kavárny v Londýně rostly jako houby po dešti, k roku 1708 bylo jen v Londýně a Westminsteru na 600 podniků. Brzy se staly nejen místem, kam se zejména pánové chodili občerstvit, ale také místem, kde se lidé scházeli, aby se dozvěděli novinky, setkali se s přáteli nebo sousedy a diskutovali o věcech společného zájmu. Samozřejmě drby, veřejné dění a politiku nevyjímaje. Jednalo se o podniky mnohem kultivovanější a příhodnější k diskuzím než jakými byly tradiční pivnice. A v tom spatřoval král Karel II. Stuart problém.

Karel II. se obával, že z kavárenského intelektuálního kvasu by se mohlo zrodit další spiknutí, kterých Stuartovci v průběhu 17. století zažili už několik. Karlovy obavy ze spiknutí lze chápat. V mládí byl svědkem vzestupu diktátora Olivera Cromwella, v živé paměti měl popravu svého otce Karla I. roku 1649 a stejně tak i své devítileté vyhnanství. Ačkoliv byla obnovena monarchie, stále se našlo dost těch, kteří si vládu představovali jinak, náboženské spory přetrvávaly a potenciálních nepřátel měl stále dost. Ostatně, pozdější spiknutí z roku 1683, které mělo za cíl zavraždit krále i jeho bratra Jakuba, dávalo Karlovi za pravdu.

Na sklonku roku 1675, 29. prosince, vydal král Karel výnos, jímž chtěl škodlivý vliv kaváren eliminovat. „Je nanejvýš zřejmé, že množství kaváren v království v posledních letech zřízených a udržovaných, mělo velmi špatné a nebezpečné účinky; stejně tak mnoho obchodníků a dalších, kteří tím nevhodně tráví mnoho svého času, jenž by jinak mohli … trávit v jejich zákonných činnostech a záležitostech; také v těchto domech a při setkávání takových osob jsou v nich vymýšleny a šířeny různé falešné, zlomyslné a skandální zprávy do zahraničí, k hanobení vlády Jeho Veličenstva a k rušení míru a klidu říše; Jeho Veličenstvo považovalo za vhodné a nutné, aby zmíněné kavárny byly (do budoucna) zrušeny a potlačeny. … “

Výnos měl vejít v platnost 10. ledna 1676 a zakazoval nejen provoz kaváren, ale také prodej kávy, čaje, čokolády a šerbetu, což je lehký ovocný mražený dezert s mléčnou příměsí podobný sorbetu. Zneplatněny byly také licence pro prodej kávy a ostatních nápojů. Zákaz vyvolal silný odpor společnosti a reálně hrozilo, že by mohlo dojít na to, čeho se král obával. Pouhé dva dny před uzavřením kaváren Karel II. svůj výnos odvolal a kavárny si žily dál svým životem. Celá epizoda je pak pozoruhodným svědectvím o významu kaváren pro společnost i politiku 17. století.

Karel II. byl třetím panovníkem z rodu Stuartovců, který usedl také na anglický trůn. Narodil se roku 1630 a dalších 30 let trvalo, než mohl převzít otcovo místo. Styl jeho vlády byl výrazně ovlivněn vládou Ludvíka XIV. ve Francii, který byl jeho bratrancem. Byl nábožensky tolerantní, avšak Parlament toto přesvědčení většinově nesdílel. Názorový rozkol pak vedl ke vzniku dvou parlamentních frakcí, whigů a toryů. Zatímco toryové byli na králově straně, whigové stáli v opozici. Nakonec se král rozhodl Parlament rozpustit a vládl jako absolutní monarcha. Roku 1683 situace vyústila v spiknutí protestantů, kteří měli za cíl zlikvidovat krále Karla i jeho bratra Jakuba. Komplot byl odhalen a řada whigů popravena. Až do své smrti roku 1685 vládl Karel II. bez Parlamentu.

Král Karel byl do značné míry osvícený panovník. Živě se zajímal o vědu, její nejnovější poznatky a objevy z oborů jako je lékařství, astronomie či botanika a také je podporoval. Královo manželství bylo bezdětné, on sám měl ale čtrnáct přiznaných nemanželských dětí se sedmi milenkami. Milenek měl ale mnohem víc. Roku 1666 musel čelit velkém moru, který byl krátce poté následován velkým požárem Londýna. Během čtyřdenního požáru pomáhal král bez ohledu na riziko hasit.

Další informace:

Výnos Karla II.

How coffee forever changed Britain (BBC)

Hutton, Ronald: Charles II: King of England, Scotland, and Ireland, Oxford 1989.