Drake, Francis Drake. Korzár ve službách Jejího Veličenstva

Bylo to již osmapadesát let, co se vydal na plavbu kolem světa portugalský mořeplavec Fernão de Magalhães. Plán přeplout Pacifik již několik let promýšlel také odvážný anglický korzár a námořní velitel Francis Drake. Roku 1577 se mu konečně povedlo získat přízeň vlivných osob u dvora a především samotné královny Alžběty I., která jej pověřila vedením výpravy do Pacifiku. Nejvýznamnější muži království se stali investory výpravy, jejímž cílem bylo nejen obeplutí zeměkoule, ale také lov španělských obchodních lodí u západního pobřeží Ameriky, kde dosud korzáři neoperovali. Výprava tak slibovala lákavé výnosy. Uskutečnění ambiciózního plánu si však musel Francis Drake zasloužit, dostat se do přízně královny nebylo zrovna jednoduché. Za Drakea však mluvily činy.

Při první příležitosti se mladý Francis Drake srdnatě zapojil do bojů se Španěly, nejprve pod vedením svého bratrance sira Johna Hawkinse. Roku 1568 podnikli útok na mexický přístav San Juan de Ulúa, kde však jejich flotila vplula Španělům do pasti. Drakeovi i Hawkinsovi se naštěstí podařilo uprchnout. Tato zkušenost se Drakeovi vtiskla do paměti a utvářela jeho další vztah ke Španělům. Toužil po odplatě, a tak v letech 1570 a 1571 uspořádal dvě výpravy k břehům Ameriky, tehdy označované jako Západní Indie. První, ryze vlastním nezávislým podnikem byl ale útok na Panamskou šíji roku 1572. Zdejší španělský přístav Nombre de Dios byl klíčovým překladištěm veškerého zlata a stříbra z Peru. V červenci téhož roku se Drake objevil s dvěma malými plavidly v Karibiku, město dobyl a zmocnil se jeho pokladu. Zranění, která utrpěl, však těžce krvácela. Jeho muži proto nechali poklad pokladem a vrátili se s kapitánem na loď.

Další rok pak Drake strávil v oblasti, aby napadal a plenil španělské galeony, stejně jako karavany mezků putující od pobřeží k pobřeží s nákladem indiánského zlata. Drakeovy přepadové akce byly nadmíru úspěšné. Roku 1573 se spojil s francouzským korzárem a kartografem Guillaumem Le Testu a společně pak přepadli španělskou kolonu, těžce naloženou zlatem a stříbrem. Do rukou jim mělo padnout celkem 20 tun zlata a stříbra, což bylo víc, než mohli se Španěly v zádech dopravit k pobřeží, kde zanechali lodě. Část kořisti zakopali a se zbytkem se vydali na cestu. Když se Angličané konečně dostali k moři, lodě byly pryč. Drake neváhal, nechal zbudovat vor a se dvěma dobrovolníky doplul při pobřeží k 16 km vzdálené vlajkové lodi. V srpnu 1573 se s velkým bohatstvím triumfálně vrátil do Plymouthu.

Osobní odvaha k riskantním činům i následování svých snů a vizí dopomohla Francisi Drakeovi k jeho největším úspěchům. Karibské dobrodružství mu vysloužilo věhlas a získalo mu přízeň nejvlivnějších osob u dvora, totiž královnina oblíbence Roberta Devereux, 2. lorda Essexe, a sira Francise Walsinghama, nejbližšího královnina rádce. Nakonec Drakeovi popřála sluchu i samotná Alžběta I. a roku 1577 ho oficiálně pověřila výpravou přes Pacifik. Samozřejmě s možností plenit zde se vyskytující španělské lodě. Drake dostal pět lodí s posádkou a připojilo se k němu i několik šlechticů. Skutečný cíl výpravy však námořníci neznali a byli přesvědčeni, že plují do Alexandrie. Drakeova dobře vyzbrojená flotila se 164 muži vyplula 13. prosince 1577. U břehů dnešní Argentiny již bylo každému zřejmé, že výprava má zcela jiný cíl. Drake zadusil v zárodku možnou vzpouru a dvě ze svých lodí nechal zničit. Se zbývajícími plavidly pokračoval dál v cestě. Jedna z lodí se však poblíž mysu Horn potopila a nedlouho poté druhá dezertovala. Drakeovi tak zbyla pouze vlajková loď Pelikán, kterou nedlouho předtím přejmenoval na Zlatou laň (Golden Hind).

Drakeův korzárským um a úspěch naštěstí nezávisel na počtu lodí. Zlatá laň byla dobře vyzbrojená. Při pobřeží Jižní Ameriky plul k severu, od domorodců získával zásoby i informace, přepadal španělské osady a lovil jejich obchodní lodě. Neměl však dostatek posádky, aby je mohl vzít s sebou, a tak je propouštěl. Vyplenil přístav Valparaiso, zajal loď plnou vína z Chile a nedaleko Limy galeonu s 25 tisíci zlatých peruánských pesos. Dozvěděl se také, že galeona Nuestre de la Conception míří z Limy do Panamy s obrovským nákladem stříbra. Tučnou kořist si anglický korzár nemohl nechat uniknout.

Francis Drake byl rozený talent a své zkušenosti uměl zúročit. Aby Španěly zmátl, použil osvědčený trik. Ze zádi vyhodil do moře k sobě svázané lahve od vína plné vody, což mělo ten efekt, že Zlatá laň plula pomaleji, než plně naložená španělská loď. Španělé se tak domnívali, že se jedná o pomalou obchodní loď nepředstavující riziko. Aby nebylo pochyb, vyvěsil Drake španělskou vlajku. A pak přišla druhá fáze. Angličané odřízli vlečené láhve, nabrali rychlost a než se Španělé vzpamatovali, byla Zlatá laň na dosah a pálila z děl. Během první salvy přišla španělská galeona o stěžně. Aniž by se Španělé zmohli na odpor, zahákovali Angličané jejich loď a vstoupili na palubu.

Toho dne Francis Drake ukořistil čtrnáct truhlic plných zlatých a stříbrných mincí, drahokamů a šperků, mnoho zlatých a stříbrných talířů a 1300 prutů stříbra o hmotnosti 26 tun. Drake, jako vítěz a gentleman, poté pozval k večeři zajaté důstojníky a šlechtice. Každému věnoval dar podle jeho hodnosti, vybavil je ochranným průvodním listem a nechal je vysadit.

S kořistí se Drake vydal k severu, aby hledal cestu zpět. Nejprve však musel opravit poškozenou loď. Vhodné místo nalezl v dnešním zálivu San Francisco v Kalifornii, kde navázal dobré vztahy s domorodci, území zabral pro anglickou Korunu a pojmenoval ji Nova Albion. Odtud vyplul k jihozápadu, aby s příznivým větrem dorazil na indonéské souostroví Moluky, kde Drake navázal přátelské styky s jedním z místních sultánů. Jeho cesta pak pokračovala dál přes Indický oceán, kolem mysu Dobré naděje severně při pobřeží Afriky až 22. července 1580 zakotvila Zlatá laň při pobřeží Sierry Leone. O dva měsíce později, přesně 26. září angličtí korzáři opět spatřili Plymouth. Z původní výpravy se vrátila jediná loď, 59 mužů posádky a triumfující Francis Drake, jehož loď přivážel obrovské bohatství zlata, koření a stříbra v hodnotě 650 000 liber. Pro srovnání, investice do expedice činila 5000 liber. Královnin poloviční podíl z kořisti přesahoval její veškerý další roční příjem.

Jméno Francise Drakea se s obdivem neslo od úst k ústům. Za odměnu jej královna 4. dubna 1581 na palubě Zlaté laně pasovala na rytíře, loď přikázala opravit a umístit v suchém doku v Deptfordu na věčnou památku slavné události. Bylo vskutku co slavit. Sir Francis Drake byl prvním Angličanem, který obeplul zeměkouli, a prvním, kdo absolvoval celou cestu a vrátil se z ní, navíc s úžasným bohatstvím.

V srpnu 1585 podepsala královna Alžběta I. dohodu s nizozemskými povstaleckými provinciemi proti Španělsku, což považoval španělský král Filip II. za vyhlášení války s Anglií. Podobně to vnímali i Angličané, a tak královna nařídila proti Španělsku preventivní zásah. Těžko hledat vhodnějšího velitele než právě Francise Drakea. V září 1585 vyplul sir Francis s flotilou dvaceti lodí a vojskem 1800 mužů proti španělským cílům v Evropě i Americe a opět si počínal velmi směle a úspěšně. Nejprve zaútočil na přístavní město Vigo na severozápadě Španělska a jako výkupné získal potřebné zásoby. Poté vyplenil Santiago na Kapverdských ostrovech a odtud se vydal přes Atlantik potrápit americké kolonie. První den roku 1586 zaútočili Angličané na město Santo Domingo na ostrově Hispaniola. Zatímco lodní děla ostřelovala město a Drake nařídil okázale předstírat vylodění a útok z moře, osm stovek mužů již pochodovalo džunglí, aby obráncům vpadlo do boku. Španělští obránci, sešikovaní před městskými hradbami, byli nečekaně odříznuti od města a jejich obrana se brzy zhroutila. Po měsíc trvající okupaci Angličané město opustili s výkupným ve výši 25 000 zlatých dukátů, kořistí tří lodí a 240 děl, které nahradily poškozená anglická plavidla.

V únoru 1586 pak Drakeova expedice oblehla a dobyla město Cartagena des Indias v dnešní Kolumbii. Po dvou měsících město Angličané opustili s kořistí zlata, stříbra, zvonů, kanónů, zásob, otroků a dalšího zboží v hodnotě kolem 500 000 zlatých. Na zpáteční cestě pak Drakeova flotila podnikla nájezd na malou španělskou pevnost St. Augustine na pobřeží Floridy a bez větších obtíží ji vymazala z mapy, mimo jiné v odvetu za povraždění francouzských hugenotů, kteří se pokoušeli v oblasti usadit. Zničením St. Augustine ukončil snahy Španělů usadit se dál na severu, na území dnešní Jižní Karoliny. Velká expedice skončila naprostým úspěchem a 22. července 1586 byl sir Francis uvítán v Portsmouthu jako hrdina.

V reakci na anglické námořní operace začal španělský král plánovat invazi do Anglie a budovat obrovské námořnictvo. Angličané však nezaháleli a v dubnu 1587 se Francis Drake zcela nečekaně objevil s válečnou flotilou u španělských břehů. Postupně obsadil dva z největších španělských přístavů, Cadiz a A Coruña, zničil více než sto válečných a obchodních lodí, což představovalo většinu španělského loďstva. Navíc ukořistil obrovské množství zásob a také dokumenty obsahující údaje o východoindických obchodních trasách a významných obchodních oblastech. S pomocí těchto dokumentů byla později založena anglická Východoindická společnost. Francis Drake opět slavil vítězství, které zdrželo španělskou invazi do Anglie o více než rok.

Anglická invazní flotila byla poprvé spatřena 19. července 1588. Impozantní loďstvo, čítající 130 lodí, z toho 22 velkých válečných galeon, směřovalo do kanálu La Manche, kde se měla připojit armáda Alexandra Farnese, vévody z Parmy a guvernéra španělského Nizozemí. Mocné invazní vojsko se pak mělo vylodit v Anglii. V cestě jim však stálo anglické loďstvo dvou set převážně menších plavidel. Dvanáct z nich patřilo privatýrům, Charlesi Howardovi z Effinghamu, siru Johnu Hawkinsovi a siru Francisi Drakeovi.

Španělské loďstvo mělo sice o polovinu větší palebnou sílu, avšak výhodou anglických lodí byly menší rozměry umožňující lepší manévrování a pak také zkušenosti velitelů. Vrchní velení náleželo lordu Howardovi z Effinghamu, jemuž jako viceadmirál sekundoval Francis Drake. Těžko bychom mezi mořeplavci, vojáky a korzáry Jejího Veličenstva hledali zkušenějšího a schopnějšího velitele. Střet obou flotil probíhal mezi 20. a 29. červencem, kdy Španělé manévrovali a snažili se dostat k pobřeží Flander, kde čekal vévoda s Parmy s invazní armádou. Příležitost však nedostal, neboť Angličané se během potyček v kanálu La Manche naučili mnohé o možnostech a slabinách španělských lodí.

K rozhodujícímu střetu, později zvanému bitva u Gravelines, došlo v noci na 29. července. Tehdy se opět naplno projevil důvtip, rozhodnost a odvaha sira Francise. Osm vybraných lodí nechal pokrýt dehtem, sírou a střelným prachem, zapálil je a vypustil je po větru mezi těsně semknutá španělská plavidla. Na mnoha španělských palubách vypukla panika a zmatek, lodě začaly porušovat formaci, námořníci se zbavovali kotev, aby unikli pekelným lodím. Žádná ze španělských lodí nevzplála, ale formace půlměsíce se zcela rozpadla. Obratným manévrováním pak Angličané vyprovokovali Španěly k palbě, byli však mimo dostřel. Poté sami zahájili soustředěnou palbu až jim ve čtyři hodiny odpoledne došla munice. Pět španělských lodí bylo zcela ztraceno, mnoho dalších bylo těžce poškozených a zbytek zahnán na sever do otevřeného moře. Dílo zkázy monumentální španělské Armady dokonala série ničivých bouří, které zbytek flotily potkal u skotských a irských břehů. Do Španělska se vrátilo pouhých 67 lodí se zdecimovaným mužstvem.

Angličané sice zvítězili nad mohutným španělským loďstvem a zahnali jej od anglických břehů, přesto ale Španělsko stále představovalo hrozbu. Proto královna Alžběta I. vypravila vojenskou expedici. Jejím vedením byl jako admirál pověřen sir Francis Drake a velitelem armády se stal sir John Norris. Cílem bylo zničit zbytek španělského loďstva, podpořit povstalce v Lisabonu proti španělské nadvládě a bude-li to možné, dobýt Azorské ostrovy. I přes dílčí úspěchy a zničení 18 španělských lodí Drake-Norrisova expedice neuspěla a utrpěla citelné ztráty. O mnoho lépe se Angličanům nedařilo ani v následujících letech a válka mezi Anglií a Španělskem zamrzla na mrtvém bodě, kdy ani jedna ze stran neměla dost sil zasadit protivníkovi smrtící úder.

Posledním velkým podnikem sira Francise Drakea byla výprava z roku 1595 proti španělským postům v Americe. Prvním neúspěchem expedice, jíž se účastnil také John Hawkins, byl pokus o dobytí Las Palmas na Kanárských ostrovech, kde Angličané doufali získat zásoby. Útok však nevyšel, a tak výprava pokračovala do Nového Světa. Ani tady Drakeovi válečné štěstí nepřálo. Angličané nedokázali dobýt přístav San Juan na ostrově Portoriko. Během dvou neúspěšných pokusů navíc zemřel John Hawkins, a tak Drake ukončil obléhání a vyplul k břehům Panamy, kde zakotvil u přístavu Portobelo. V lednu 1596 však sir Francis Drake dostal úplavici a krátce nato zemřel. Jeho posledním přáním bylo, aby byl pohřben v plné zbroji. Tak byl také uložen do olověné rakve a pohřben jako správný námořník do moře.

Další literatura:

Hilský, Martin: Shakespearova Anglie, Praha 2020.

Kelsey, Harry:: Sir Francis Drake, Yale 2000.

Sugden, John: Sir Francis Drake, New York 2006.