Článek
„Dovolte mi, abych se představil. Jsem Ernst Stavro Blofeld. Řekli mi, že jste byl zavražděn v Hong Kongu …“. Tak zněla první slova zloducha Blofelda poté, co se jeho tvář objevila na filmovém plátně. Bylo to v páté bondovce s názvem Žiješ jenom dvakrát (You Only Live Twice), v níž si Jamese Bonda opět zahrál skotský herec Sean Connery. Jenomže Conneryho přestávalo bavit být hercem jedné role a bál se zaškatulkování. Jeho herecké ambice byly mnohem větší, což později také dokázal. Jako Bond byl jedinečný a oblíbený a produkce o něj nechtěla přijít. A tak se kromě většího honoráře rozhodla Connerymu nabídnout také zajímavé herecké kolegy.
Nekrolog Jamese Bonda ve filmu Žiješ jenom dvakrát.
Zajímavá tvář
Klíčovou otázkou bylo obsazení hlavní záporné postavy, kterou byl prohnaný zloduch Ernst Stavro Blofeld, hlava zločinecké organizace Spectre. Blofeld se sice objevil již ve druhé bondovce Srdečné pozdravy z Ruska (From Russia with Love), byl ale tajemnou osobou, identifikovatelnou pouze podle bílé kočky. V pátém dobrodružství Jamese Bonda ale nastal nejvyšší čas ukázat i Blofeldovu tvář. Producenti Albert R. Brocccoli a Harry Saltzman se rozhodli, že Blofeld bude mít podobu českého herce Jana Wericha.
Bylo 1. října 1966, když psal Jan Werich dopis svému starému příteli Jiřímu Voskovcovi a v něm mu sděloval, že „ozval se z čistého nebe hlas pana Salzmanna, Brita, takto poslední dobou producenta Jamese Bonda, jestli prý jsem volný, že by mě nutně potřeboval na šest týdnů do filmu po boku přítele 007. A hned a teď a okamžitě. Věc má ovšem háček. Jak víš, James Bond není zadobře se SMRT ŠPIONOM (smersh) a to je komplikace. Rozhodl jsem se, že bude-li role a) pěkná, b) nikoli aktivně proti Našemu Bratru – the hell with him, c) dobře fundovaná, tak že to mrsknu. Já bych se totiž posral radostí být jednou z postav těch pohádek Iana Boženy Němce Flemminga.“
Dobře placené prázdniny
Jan Werich nedlouho poté, ještě v říjnu onoho roku, odcestoval do Londýna, kde se v Pinewood Studios filmy o Jamesi Bondovi tradičně natáčely. V Londýně byl téměř měsíc, na place však strávil pouhých pět natáčecích dnů. Werich tomu říkal „placené prázdniny“. A pak skončil. Proč ten nečekaný obrat, když si ho producenti sami vybrali? Zřejmě šlo o souhru několika okolností. Sám Werich, který se doufal v Londýně setkat s Voskovcem, to v dopisu Voskovcovi vysvětlil tak, že „se nepohodl s produkcí, neb chtěli, abych dělal monstrum. Tak si vzali jinýho, ale zaplatili, co podepsali“.
Jiří Voskovec na to Werichovi odpověděl, že „ať už kdokoli byl proti tomu, abys tu roli dělal, byl vůl. Tvé pojetí mělo logiku a fištrón. Viděl jsem krásnou fotku tebe v roli, reprodukovanou spolu s chytrým tvým interviewem v Daily Mail. Vypadals skvostně. To ti přísahám co fan of James Bond´s pohádek, jak správně je nazýváš. … Obsadit ji tebou byl daleko imaginativnější nápad. Buchví, kdo to zobyčejnil. Nejabsurdnější je, že ty ses o to neucházel, že přišli za tebou!“
Jan Werich jako Ernst Stavro Blofeld při kamerové zkoušce.
Příliš velký dobrák
Werich se zřejmě nedohodl s režisérem na pojetí role Blofelda, v dobrém slova smyslu byl ale problém pravděpodobně na Werichově straně. Režisér filmu Lewis Gilbert to okomentoval velmi výstižně: „Vypadal spíš jako Santa Claus než jako zločinný mozek tvořící nový světový řád.“ Ano, takového Wericha známe vskutku dobře. I když se uměl skvostně rozčilovat, jak dokázal v roli císaře Rudolfa II., jeho dobrácké oči a přívětivá kulatá tvář ho prozradily. Přesto by to byl nezapomenutelný zážitek, mít Wericha v roli protivníka Seana Conneryho …
Jako oficiální důvod pro odstoupení z role byly uvedeny Werichovy zdravotní potíže. I na tom by mohlo něco být, protože Werichova žena Zdenka, doprovázející manžela do Londýna, hodnotí jejich pobyt takto: „Nedovedu si představit, že by Jan byl film mohl ukončit. Hrál v hedvábném kostýmu v exteriéru a při jeho křehkém zdraví to by bylo bývalo o zápal plic. Znám svého Pappenheimského. Vlastně si Jehova skrzeva Saltzmana dobře počínal.“ To napsala Voskovcovi v prosinci 1966.
Ernst Stavro Blofeld - vlevo Donald Pleasance a vpravo Jan Werich.
Malý kousek Wericha
Roli zloducha Blofelda po Werichovi převzal anglický herec Donald Pleasance. Stejně jako Werich, také on měl vlastní představu o tom, jak by měl Blofeld vypadat a chovat se. Pleasanceův Blofeld měl mít vous a hrb, měl kulhat a mít chromou ruku. Nakonec skončil s jizvou přes oko, která herci vadila, protože mu lepidlo do oka zasahovalo. Jenomže ani Pleasance nezůstal posledním Blofeldem. V dalším filmu V tajné službě Jejího Veličenstva (On Her Majesty's Secret Service) ho nahradil akčnější Telly Savalas a následně ve filmu Diamanty jsou věčné (Diamonds are Forever), po prodělání plastické operace, získal Blofeld tvář Charlese Graye.
A co náš Jan Werich. Ten nejen že dostal zaplacenou celou roli, ale nakonec ve filmu i zůstal. V první scéně, kdy dosud neviděný Blofeld sedí v křesle a sleduje Bonda, který v obleku astronauta nastupuje do raketoplánu, je ze zloducha vidět pouze ruka hladící kočku. A nad křeslem, téměř nezřetelně vykukují šedé vlasy. A ty patří právě Werichovi, stejně jako ruka hladící kočku. Pleasenceův Blofeld byl totiž holohlavý …
Plakát filmu Žiješ jenom dvakrát z roku 1967 na výstavě Bond in Motion.
Další literatura a zdroje:
Voskovec, Jiří – Werich, Jan: Korespondence II, Praha 2007.
