Článek
Co si představit pod pojmem svatý grál, nikdo přesně neví. Mnozí jej považují za kalich či misku, z nichž Kristus pil při poslední večeři. Další se domnívají, že jde o magický krystal nebo pokrevní linii Ježíše Krista, a logické je i přesvědčení, že grál je ve skutečnosti kouzelný kotel z keltských mýtů. Významnou roli hraje svatý grál také v epickém cyklu o králi Artušovi a rytířích kulatého stolu.
Symbolika grálu
Grál představuje nedostižitelný kouzelný předmět, který dává věčné mládí, štěstí i nekonečné množství jídla. Zároveň je symbolem velkého tajemství. Nejen tím, co představuje, ale i tím, čím vlastně je. Svatý grál nebyl původně vůbec součástí příběhů o králi Artušovi. V podobě nádoby na hostině se poprvé objevuje v rytířské romanci o Percevalovi z 2. poloviny 12. století z pera Chrétiena de Troyes. Od té doby začal hrát svatý grál důležitou úlohu v legendách o králi Artušovi a rytířích kulatého stolu, kteří za ním putovali. Toto putování je nádherným obrazotvorným vyjádřením středověké snahy po odhalení tajemství tvoření a práce s hmotou, jež se promítlo do vzniku úžasných staveb, jakými jsou středověké katedrály. Snaha odhalit tajemství dávných stavitelů byla stejně silná jako vytržení Jeruzaléma z rukou bezvěrců během křížových výprav.
Symbolem svatého grálu je také růže. Ta stejná růže, kterou nacházíme v nesčetném množství na stropě tajemstvím a hádankami zahalené Rosslynské kaple, společně s hvězdami, Sluncem, Měsícem a také tváří Krista, který žehná co jiného než svatý grál. Zakladatel kaple sir William St. Clair totiž kromě zhmotnělé ideje nebeského Jeruzaléma, vytvořil v podobě Rosslynské kaple také kapli grálu, symbol tajného vědění.
Král Artuš a jeho rytíři kulatého stolu s grálem v představě 15. století.
Kouzelný kotel
Mnohem dříve než za grálem se král Artuš vypravil za magickým kotlem, jedním z oněch čarovných předmětů, které mají svou nezastupitelnou úlohu v keltských, zejména irských mýtech. Velšský bard Taliesin vyslal již v 6. století v básni Kořist z Annwfnu proslulého vojevůdce Artuše a jeho bojovníky za magickým kotlem, který odměňuje i trestá. Vaří jídlo pouze odvážným, zbabělcům nikdy. Příběh o hledání, nejen kotle, ale hlavně toho, co má člověk uvnitř, představoval ideální základ pro pozdější vystavění příběhu o putování za grálem.
Významnou úlohu v příběhu o grálu hraje vedle krále Artuše také Josef z Arimatie, tajný Ježíšův učedník, jenž měl s pohárem, který Ježíš použil při poslední večeři, odcestovat do římské Británie. Zde se usadil v Glastonbury v jihozápadní Anglii. Právě zde měl grál uschovat a shodou okolností právě v místě, kde měl být pohřben Artuš. Krásně vymyšlené. Ovšem až ve 12. století Robertem de Boron a k dokonalosti dovedené v 15. století Thomasem Malorym.
Pohár objeven?
Představa Ježíšova kalichu inspirovala i španělské historiky Margaritu Torres a José Miguela Ortegu del Rio k podrobnému bádání, na jehož konci oznámili překvapivý objev. V Bazilice sv. Isidora v severošpanělském Leonu identifikovali svatý grál, tedy pohár z Kristovy poslední večeře. Předmět z doby kolem přelomu letopočtů se do Španělska dostal v 11. století z Jeruzaléma přes Káhiru jako dar emíra. Pohár je vyroben z onyxu, achátu a zlata, což zrovna neodpovídá poháru tesaře. Ano, pohár je autentický, nikoliv však grál, který představuje zejména duchovní symbol.
...................................................
Další literatura:
Hrdina, Jan: Skotsko: Země dávných tajemství, Praha 2017.
Sinclair, Andrew: The Sword and the Grail, Edinburgh 2005.
