Film Napoleon: Závislost na manželce, střelba na pyramidy a chaos u Waterloo

Historické filmy mě baví. Rád si užívám epické příběhy, které nabízejí pohled do historie na velkém plátně. Historických velkofilmů nebývá v kinech moc, a když se nějaký objeví, celkem často je pod ním podepsán britský režisér Ridley Scott. Od roku 1977 má na kontě celkem slušnou sbírku; Soupeři (1977), 1492: Dobytí ráje (1992), Gladiátor (2000), Království nebeské (2005), Robin Hood (2010) a Poslední souboj (2021). Jeho posledním počinem je životopisný film Napoleon, který právě běží v kinech a provázelo ho velké očekávání. Bohužel, už trailer naznačil, že to zase taková hitparáda nebude. Po zhlédnutí filmu v kině se to jen potvrdilo.

Ridley Scott vždy uměl točit historické velkofilmy, i když historie v nich více či méně vytvářela pouze rámec autorského vyprávění. Bylo to ale vyprávění barvité, uvěřitelné, a ne až tolik odtržené od skutečnosti. Scott uměl vyprávět zajímavě, velkolepě a také charaktery jeho hrdinů bývaly barvité a věrohodné. Člověk mu dokonce rád odpustil řadu historických nesmyslů a nepřesností jako např. v Gladiátorovi. To ale s Napoleonem definitivně skončilo.

Napoleon je téma, které přímo vybízí ke zfilmování. Je to téma bohaté, pestré, císařův život je dobře zdokumentovaný, a tak jsem si naivně myslel, že na tom není co zkazit. Právě naopak. Už hodně dlouho jsem neodcházel z kina tak zklamaný až znechucený. Režisér si z Napoleonova příběhu vytvořil prázdnou krabici, do které naházel vlastní nápady, aniž by se nějak zvlášť zatěžoval s historickou věrností. Začíná to hned v úvodní scéně popravy Marie Antoinetty, které Napoleon přihlíží. Co na tom, že ve skutečnosti se již účastnil obléhání Toulonu. Pokud bychom snad dokázali režisérovi odpustit úvodní přešlap, pak další autorská licence Ridley Scotta je na pováženou a v některých případech jednoznačně neodpustitelná.

Zcela mimo je nápad, že Napoleon sám provádí průzkum před bitvou v přestrojení za chudáka. Nejprve před útokem na Toulon a potom před bitvou u Slavkova. Možná hezký motiv do pohádky, ale ne u Napoleona, který nic takového nedělal. I nad tím bychom však mohli přimhouřit oko. Co už se ale odpustit nedá, je ztvárnění Napoleonova egyptského tažení roku 1798-9. Scott celé tažení zúžil na scénu, kdy Napoleon střílí na pyramidy a dvěma z nich ustřelí vrchol. To je holý výmysl, který navíc pokřivuje obraz Napoleona a jeho egyptské výpravy. Ta sice byla vojenského rázu a měla za cíl zlomit britskou moc v Egyptě, ale Napoleon, hlásící se k odkazu Alexandra Velikého, s sebou vzal také téměř dvě stovky vědců a badatelů. Právě jejich zásluhou byly položeny základy egyptologie, a kromě jiného nalezena slavná Rosettská deska, s jejíž pomocí rozluštil francouzský archeolog Champollion egyptské hieroglyfy. Střelba na pyramidy není filmařským přešlapem, ale zlomyslností.

Stejně nesmyslný je Napoleonův odjezd z Egypta kvůli volným mravům manželky Josefíny, která si za Napoleonovými zády ve Francii užívala. Pravým důvodem Napoleonova odchodu z Egypta byla porážka od Britů, kteří zcela zničili francouzskou flotilu. Proto Napoleon odtáhl z Egypta, ne však do Francie, ale pokračoval s vojskem na Přední Východ do Sýrie. A pokud byste náhodou byli zvědaví na italská tažení, máte smůlu.

Pro egyptské tažení použil režisér Scott tu nejhorší zkratku. Působivé bitevní vřavy se ale divák přece jen dočká v bitvě u Slavkova z roku 1805. Bohužel, je to opět z velké části fiktivní děj. Celá bitva se omezuje na útoku Rakušanů a Rusů na francouzský stanový tábor v zasněžené krajině a vrcholí kanonádou, která rozstřílí zamrzlý rybník plný nepřátelského vojska. Ano, je to působivé a opět zcela nepravdivé. Francouzi stany neměli, krajina se netopila ve sněhu a zcela chybí pověstné rudé slunce, které právě vycházelo a prosvítalo mlhou nad bojištěm. Utopení nepřátelského vojska v zamrzlém rybníce je pouhá legenda, kterou si Napoleon vymyslel, což potvrdil i archeologický průzkum bojiště.

Po bitvě u Slavkova už to jde jako na běžícím pásu. Sice ve filmu zbývá ještě spousta času, ten ale vyplňuje statická nuda a vzdychání Napoleona po Josefíně. Neříkám, že je třeba ve filmu zobrazovat každé jednotlivé tažení, režisér se očividně zaměřil na ta dle vlastního soudu nejdůležitější. To bych mu nezazlíval, asi by to potom bylo dost jednotvárné. Po Slavkově tak Napoleon táhne rovnou do Ruska a nevyřčeno zůstává jeho tažení proti Prusku (1806), boj s Rusy v Polsku (1807) i válka s Rakouskem (1809). Jenomže ani ruské tažení roku 1812 netrvá příliš dlouho. Sotva se Napoleon vydá na cestu, už bojuje u Borodina, vzápětí přichází do vylidněné Moskvy, která krátce na to vzplane. Ústup z Ruska je jako vystřižený z učebnice a střih … Napoleon podepisuje abdikaci. A kde je bitva o Francii a bitva u Lipska, známá též jako bitva národů? Teprve porážkou spojených vojsk Ruska, Rakouska, Pruska, Švédska, Saska, Meklenburska a Württemberska u Lipska byl Napoleon donucen abdikovat.

Korunu Napoleonovu alternativnímu příběhu nasadil Ridley Scott bitvou u Waterloo, kterou lze nejlépe charakterizovat jako chaos. Žádná dobová taktika ani přesuny na bojišti, žádný útok britské jízdy, při němž na sebe upozornili Scots Greys získáním jednoho z francouzských orlů. Fascinující jezdecká bitva se nekonala a ani většina z toho, co se u Waterloo odehrálo. Zmatek, v němž chyběly manévry jednotek, nikde se neobjevil ani 92. Gordon Highland Regiment, který podpořil útok Scots Greys a ve skotských kiltech by jistě nebyl k přehlédnutí. Naprosto stupidní pak bylo usazení britských vojáků v zákopech, kteří je na povel opouštěli a řítili se na nepřítele. Člověk měl chvíli pocit, že není u Waterloo ale na Sommě či u Verdunu během 1. světové války.

Někomu se možná mohlo líbit, nejspíš hlavně režisérovi, jak dělostřelec Napoleon vede útok jízdy s šavlí v ruce. Z dobových pramenů víme, že Napoleon byl nepříliš dobrý jezdec a z koně několikrát i spadl. Především byl ale vrchním velitelem, který by nic takového neudělal a ani nemohl. Možná si řeknete, „to se to kritizuje“. Ano, kritizuje se dobře, protože máme i kvalitní filmové srovnání. Roku 1970 vznikl v koprodukci USA, Itálie a Sovětského svazu film Waterloo režiséra Sergeje Bondarčuka, bez nadsázky jeden z nejlepších válečných historických filmů. Nejen, že se film držel reálií a doložených historických zkušeností, díky čemuž vznikl plastický, uvěřitelný a zejména působivý obraz poslední Napoleonovy bitvy v souvislostech, ale také měl skvělé herecké obsazení a atmosféru.

Roli Napoleona svěřil Ridley Scott Joaquinu Phoenixovi, který je velmi slušný herec. O to překvapivější je jeho výkon v roli Napoleona. Neslaný, nemastný, mlčenlivý a bez výrazu či emocí, charakterizovaný téměř výhradně závislostí na císařovně Josefíně. Jako kdyby Phoenix ani nehrál, možná ale plnil režisérovo zadání. Existuje tolik možných způsobů jako vášnivého Korsičana, obávaného dobyvatele, státníka, a především miláčka vojáků, kteří byli bez váhání ochotni za Napoleona položit život, zahrát. Bohužel, Joaquin Phoenix k tomu přistoupil jako komparzista s jasnými instrukcemi; tady stůj, tvař se neutrálně a nepokoušej se hrát. Máme opět srovnání s filmem Waterloo, kde Napoleona ztvárnil Rod Steiger. Jeho strhující, energií nabitý výkon vystihl podstatu velkého vojevůdce a dokázal předvést to, proč vojáci Napoleona milovali a byli ochotni za něj zemřít. Phoenix nic takového nenabízí a člověk se jen diví, proč za takovým individuem vojáci vůbec šli. Veškerá Napoleonova osobnost je zúžena na závislost na jeho první manželce Josefíně, která byla ve skutečnosti o šest let starší.

Člověk se musí ptát, co zlého Napoleon režiséru Scottovi udělal, že ho vyobrazil tak nelichotivým způsobem. Nelze se ubránit dojmu, že Ridley Scott nemá Napoleona rád. Ostatně, Angličané a Francouzi stáli na opačných stranách. Tak snad si nechtěl anglický režisér tímto filmem vyřizovat rodinné účty. Svůj díl na tom má také scénárista, jímž byl David Scarpa. Přitom i on jako scénárista není k zahození, což dokázal ve svých předchozích počinech. Stojí totiž za scénářem filmu The Last Castle (Poslední pevnost) z vězeňského prostředí s Robertem Redfordem a novějším filmem All the Money in the World (Všechny prachy světa), pojednávající o únosu Johna Paula Gettyho III.. Vzhledem k tomu, že Scarpa píše scénář Gladiátora 2, tak se po zkušenostech s Napoleonem trochu bojím. Režírovat bude opět Ridley Scott …

Mnozí vyjadřují naději, že by vyprávění pomohla režisérská verze filmu, která má mít čtyři a půl hodiny. Obávám se, že ani to Napoleonovi nepomůže. Respektuji Scottovo právo vyprávět příběh podle svého, ale trvám na svém právu jeho způsob vyprávění odmítnout, pokud je nudné, nevýrazné a především vyloženě lživé. Tady už se nebavíme o dějových zkratkách, kterých je příběh plný, ale o vědomém překrucování pravdy a vymýšlení si. Ono to totiž není jen o umění a filmovém vyprávění, ale také o tom, že lidé, kteří film uvidí a o Napoleonovi toho vědí málo nebo vůbec nic, považují film za obraz skutečnosti, který se pak z mysli jen těžko vytrácí.

Přitom se Ridley Scott do doby císaře Napoleona nevydal poprvé. Již roku 1977 spatřilo světlo světa jeho drama Soupeři, které mapuje osudy dvou napoleonských důstojníků, kteří se v průběhu let 1800 až 1816 utkají v šesti duelech. Byl to Scottův úplně první film a v porovnání s jeho posledním, tj. s Napoleonem, vítězí na celé čáře. Postavy jsou uvěřitelné, hrají emocemi, scény nepostrádají dramatičnost, zároveň je ale z díla cítit poctivá filmařina a žádná snaha vnutit divákovi svůj pohled na dějiny. Napoleon je toho pravým opakem. Výše uvedené přešlapy a nesmysly jsou jen ukázkou, ve filmu je toho ale mnohem víc.

Ridley Scott je režisérská legenda. Bohužel, režisérova arogance, zřejmě okořeněná důsledky jeho vysokého věku, se na filmu Napoleon značně podepsaly. Jeho vyjádření „Excuse me, mate, were you there? No? Well, shut the fuck up then“, mluví za vše. A tak zatímco u některých filmů platí pravidlo „třikrát a není to dost“, v případě Napoleona se potvrdilo „jednou až až“.

Další literatura a zdroje:

Kovařík, Jiří: Bonaparte v Egyptě, Třebíč 2007.

Kovařík, Jiří: Napoleonova tažení. I – Vítězné roky, Třebíč 2003.

Kovařík, Jiří: Slavkov 1805 – Napoleonův největší triumf, Třebíč 2013.

Taraba, Luboš. Waterloo, Praha 1999.

Film Waterloo (1970) na Youtube

People – článek o filmu před premiérou

Bitva u Waterloo - Wikipedia