Prohnaný radní: Ve dne ctihodný občan, v noci lupič a karbaník, který přežil i vlastní smrt

Duchovním otcem slavného románového hororu o dr. Jekyllovi a jeho druhém já, panu Hydeovi, je skotský spisovatel Robert Louis Stevenson. Jeho novela o rozpolcenosti lidského ducha z roku 1866 s názvem Podivný případ dr. Jekylla a pana Hydea se brzy stala známou a dnes je rozšířená po celém světě. Už méně známá je skutečnost, že postava dr. Jekylla není autorovým výmyslem, avšak je významně inspirována skutečným případem, který se odehrál ve Stevensonově rodném městě Edinburghu. Oním mužem dvou tváří, skutečným doktorem Jekyllem, byl jistý diákon William Brodie žijící v 18. století. Aniž by si toho kdokoliv všiml, žil diákon Brodie dvojím životem celých 10 let!

William Brodie se narodil 28. září 1741 v rodině uměleckého truhláře a úspěšného obchodníka z Edinburghu. Jeho otec byl respektovaným členem společnosti a členem edinburské městské rady a oba jeho dědové byli renomovaní edinburští právníci. Ne tak ale mladý William. Byl sice vyučeným a schopným řemeslníkem jako jeho otec, ale práce ho nebavila. Místo toho našel zalíbení v rozmařilém životě a dlouhé hodiny trávil v hospodách na Lawnmarketu, kde hrál s velkým zápalem kostky. Přesto však dokázal okouzlit jak svou rodinu, tak i bohaté zákazníky.

Když zemřel starý Brodie, zdědil William, chlapec z dobré rodiny, jeho živnost. Teď už mu nic nebránilo v tom, aby začal naplno žít dvojím životem. Přes den byl uznávaným kvalifikovaným obchodníkem, diákonem (předsedou) obchodního cechu a pilířem společnosti. Když se však v edinburských ulicích zešeřelo, stával se z něj hazardní hráč a brzy i člen podsvětí. Brodieho výdaje se den ode dne zvyšovaly, a to nejen díky jeho hráčské vášni, ale také proto, že si Brodie postupně pořídil pět nemanželských potomků. Avšak v očích svých kolegů, sousedů i známých byl ctihodným mužem, který se stýkal jen s vybranou společností. Je doloženo, že se setkal i s význačnými osobnostmi Skotska té doby; básníkem a bardem Robertem Burnsem a portrétním malířem sirem Henrym Raeburnem.

Vzhledem k tomu, že byl Brodieho dvojí život až příliš nákladný, přišel na nový způsob získávání finančních prostředků. Když během dne pracoval v domech svých zákazníků, tajně si pořizoval otisky všech klíčů. V noci pak vytipované domy bezostyšně vykrádal. To vše za pomoci anglického zámečníka George Smithe, který mu opatřoval duplikáty klíčů. Tímto způsobem se jim podařilo získat i stříbrné žezlo z Edinburské univerzity, nemluvě o desítkách vyloupených domů edinburských občanů. Brodiemu to ale nestačilo, a proto se rozhodl, že do své zločinecké organizace přibere další dva členy, Johna Browna a Andrewa Ainslieho. Jenomže výsledek byl opačný, než v jaký Brodie doufal.

Vážený diákon William Brodie, který po nocích loupil, aby měl prostředky na vlastní povyražení, byl zvolen roku 1781 radním města Edinburghu. Je až udivující, že Brodie dokázal žít dvojím životem ctihodného občana a lupiče řadu let, aniž by si toho někdo všiml. O to více je podivuhodné, že Brodie byl všeobecně známým a uznávaným člověkem. Jeho osobu skvěle vystihuje věta z pamětní tabule zavěšené na Deacon´s Brodie Tavern, která stojí naproti Brodieho rodnému domu na slavné ulici Royal Mile. Na tabuli se píše, že „Jeho prohnanost a odvaha byly nedostižitelné.“ Nic ale netrvá věčně …

První předzvěstí Brodieho konce byla „zfušovaná“ loupež na berním úřadě, během níž sám vůdce zlodějské bandy William Brodie usnul a jen díky komplicům se mu podařilo uniknout. Daleko větší chybou ale bylo přijetí dvou nových členů do bandy. Jelikož byl neznámý vykradač domů stále nepolapitelný, vypsaly úřady odměnu za jakoukoliv informaci, která by vedla k jeho dopadení. Výše odměny se zdála být natolik lákavá, že jí podlehl jeden z Brodieho nových společníků John Brown a rozhodl se svého „chlebodárce“ udat. Místo k penězům se však neopatrný důvěřivec dostal do vězení a jeho zrada vyšla naprázdno. Tedy ne tak docela. Dopadeni a zatčeni byli Smith a Ainslie. Brodie však unikl. Byl totiž členem městské rady, stejné rady, která vypsala tučnou odměnu a o zradě a uvěznění svých společníků se včas dozvěděl. Byl nejvyšší čas zmizet. Brodie rychle odplul do Amsterdamu, kde byl nějakou dobu v bezpečí.

Amsterdamské útočiště Brodiemu zřejmě nepřipadalo příliš bezpečné, a proto se rozhodl, že změní ovzduší a odpluje do Ameriky. To byla však klíčová chyba. Jeho jméno bylo odhaleno na seznamu pasažérů, Brodie byl zatčen a vydán do Skotska, kde již na něj čekala justice. Soud s Brodiem a Smithem začal 27. srpna 1788. Důkazů proti Brodiemu nebylo mnoho, avšak svědectví jeho společníků zpečetilo diákonův osud. Další sled událostí byl rychlý.

Soud Brodieho uznal vinným a spolu s Georgem Smithem jej odsoudil k nejvyššímu trestu, popravě oběšením. Je ironií osudu, že Brodie měl skončit na vylepšeném typu šibenice, který před nedávnou dobou sám navrhl. Datum popravy bylo stanoveno na 1. říjen 1788 a rozsudek měl být vykonán – a také byl – před vězením Old Tolbooth u katedrály St. Giles na High Street, jež je součástí Royal Mile. Podle dobových pramenů se na veřejnou popravu Brodieho a Smithe přišlo podívat na čtyřicet tisíc lidí. Na konci tohoto příběhu je však velký otazník.

Traduje se, že si sedmačtyřicetiletý Brodie těsně před popravou vsunul do krku kovovou trubičku, zatímco jeho krk měl ochránit ocelový límec. To mu mělo umožnit přežít i pevný stisk oprátky. Podplacený kat pak měl jeho tělo odříznout a dopravit do bezpečí, kde se Brodie zotavil. Nakonec měl v přestrojení a pod cizím jménem prchnout do ciziny. Krátce po jeho popravě začaly po Edinburghu kolovat zvěsti, že byl spatřen v Paříži a snad se měl dostat až do Ameriky, kde v klidu dožil. Ať už je to celé pravda, či nikoliv, faktem je, že když byly úřady natolik zviklány kolujícími zprávami o Brodieho útěku, přistoupily k exhumaci a v hrobě nebyla nalezena ani rakev ani tělo. Podle dostupných pramenů byl ale William Brodie údajně pohřben v neoznačeném hrobě v Chapel Street, kde je dnes parkoviště. Nebo snad nebyl …?

Takový byl život muže, který udivil své současníky, o sto let později se stal inspirací pro napsání dnes světoznámé novely Roberta Louise Stevensona o rozdvojené osobnosti dr. Jekylla a dodnes poutá stále další a další generace čtenářů.

Další literatura:

Gibson, John S.: Deacon Brodie: Father to Jekyll and Hyde, Edinburgh 1993.

Hrdina, Jan: Skotsko - Země dávných tajemství, Praha 2017.