Římská říše měla zasahovat i na české území. Na Moravě byla v plánu římská provincie Marcomannia

Oblast za středním Dunajem s klíčovým strategickým bodem Hradiska u Mušova hrála ve 2. století důležitou úlohu v římských plánech na vytvoření nové provincie Marcomannia, zahrnující části Dolního Rakouska, Slovenska a Moravy. Markomané způsobili Římu spoustu potíží. Aby se to již neopakovalo, hodlal Marcus Aurelius poražené barbary plně kontrolovat a zároveň romanizovat tak, jak to Římané udělali již mnohokrát. Zalimitní oblast byla navíc pro Řím ekonomicky zajímavá, bylo tedy logické, že se Římané pokusili oblast pevněji připojit k Římu, resp. vytvořit zde novou provincii.

V záměru Marca Aurelia vytvořit novou provincii Marcomannia, zasahující i na české území, bychom mohli spatřovat paralelu se starším aktem posunutí hranice římské Britannie z Hadrianova valu na Antoninův val, který byl mnohem blíže problematické oblasti skotské Vysočiny. Posunutím severní britské hranice sledovali Římané hned několik cílů. Pod přímou římskou kontrolu byla zahrnuta nejúrodnější část Skotska, navíc se součástí provincie stala již dříve zpacifikovaná území, na němž žily méně problémové či Římu přímo nakloněné kmeny, kterým tak byla poskytnuta ochrana a konečně se římská hranice mnohem víc přiblížila oblasti, jež byla hlavní příčinou všech problémů na severu.

Území mezi Hadrianovým a Antoninovým valem se tedy stalo na čas oblastí, která byla mostem mezi barbarikem a zcela romanizovanou provincií, jejíž součástí měla podle původních záměrů v budoucnu sama být. Lze se oprávněně domnívat, že podobné hospodářsko-politické důvody stály i za zadunajskými plány Marca Aurelia. V tomto případě byl Hadrianovým valem Dunaj a onou oblastí, kterou bylo lépe přímo kontrolovat, Dolní Rakousko, jihozápad Slovenska a zejména jih Moravy, který měl ve vztazích Římanů a barbarů výsadní postavení.

Podle současného stavu poznání Římané podnikli řadu přípravných kroků k trvalému ovládnutí markomanského území. Vybudovali předsunutý vojenský post na Hradisku u Mušova (Burgstall), zajištěný řadou krátkodobých táborů, které měly zabezpečovat další úspěšný postup v germánském barbariku a konečné vytvoření nové římské državy. Možná existovaly budoucí plány na jejich přebudování na stálé posty, které by zajišťovaly klid nové provincie.

Něco podobného proběhlo ve Skotsku již v 80. letech 1. století. Římané tehdy za oficiální římskou hranicí vybudovali předsunuté pevnosti, jejichž úkolem bylo dohlížet na problematickou oblast, rozdělit potenciální spojence, případně naopak upevnit vztahy s Římu nakloněnými kmeny a rovněž zajistit větší bezpečí římského území. Ve Skotsku jsou takovými pevnostmi například Inchtuthil (Pinnata Castra) či Newstead (Trimontium), která s přestávkami zajišťovala předpolí po téměř dvě staletí, kromě jiného i za Marca Aurelia. V zadunajském prostředí byla v tomto směru zcela zásadní římská pevnost na Hradisku u Mušova.

Za situace, kdy se markomanské války chýlily ke konci a přípravy na vytvoření nové provincie finišovaly, Marcus Aurelius zemřel a vláda i vrchní velení přešly na jeho syna Commoda. Ten s Germány bez prodlení uzavřel mír a všechny úspěchy i získaná území opustil. Cassius Dio popisuje způsob, jakým Římané dohlíželi na kmeny žijící severně od Dunaje poté, co Commodus převzal otěže vlády.

Zásluhou císaře Commoda jsme přišli o možnost stát se součástí antického světa a užívat si výdobytků římské civilizace. Pokud by došlo k ustavení provincie, stala by se jejím novým správním, vojenským i kulturním centrem velmi pravděpodobně mušovská pevnost. Stejně jako jinde v římském světě se pevnost mohla rozvinout v město. Mělo by takové město šanci přežít a položit základy dalšímu osídlení i v pozdějších staletích, jak se to stalo v případě Vídně, Řezna nebo Lyonu? A nebo by ho do prachu zadupaly barbarské hordy během stěhování národů a čekal by ho osud jižně ležícího Carnunta? Na to samozřejmě odpovědět nedokážeme. Co tedy o římském postu na Mušově víme?

Římská vojenská stanice, která se dnes nachází v katastru zatopené obce Mušov, byla založena na strategické vyvýšenině nad soutokem řeky Svratky s Jihlavkou a o něco dál ležícím soutokem Svratky s Dyjí, kde se křížily tehdy významné suchozemské i vodní cesty. Z tohoto strategicky položeného místa, odkud je dodnes skvělý rozhled do širokého okolí, bylo možné přehledně kontrolovat nemalou část Dyjsko-svrateckého úvalu. Dnes je samozřejmě zapotřebí si odmyslet moderní zástavbu obce Pasohlávky a zejména vodní nádrž Nové Mlýny, která úrodnou říční krajinu navždy pohltila. Oblast byla významná i v tom, že byla hustě osídlena domorodým obyvatelstvem a zřejmě hrála důležitou úlohu germánského mocenského centra v oblasti, jak naznačuje koncentrace luxusních římských importů v odkrytých domorodých hrobech.

Vojenský tábor na Hradisku vyrostl možná už v 1. století, s jistotou však dnes víme až o římské aktivitě ve 2. století v souvislosti s markomanskými válkami. Na základě datace nalezené římské keramiky a mincí se předpokládají dvě fáze obsazení Hradiska; první v letech 172/3 a poté krátce po roce 175. To pravděpodobně souviselo s prvním a druhým tažením Marca Aurelia proti Germánům. O ukončení první fáze pevnosti vypovídají stopy silného požáru, který zničil dřevěné budovy a konstrukce opevnění, co však bylo příčinou požáru nelze zatím s jistotou určit.

Konec mohl být buď násilný a pevnost lehla popelem v důsledku nepřátelského útoku, ovšem vyloučit se nedá ani možnost, která je dobře zdokumentována u římských pevností na území Skotska, kde před tím, než se Římané ze svých pozic stáhli k jihu, pevnosti rozebrali, spálili a movitý inventář buď odvezli nebo ukryli. Podobný postup tedy mohl být zvolen i po skončení první germánské expedice. Roku 177 zahájil Marcus Aurelius druhé tažení za Dunaj, které trvalo až do císařovy smrti roku 180. S tímto druhým tažením souvisí i druhá fáze obsazení Hradiska.

Veškeré známé skutečnosti jednoznačně dokládají, že římská pevnost na Hradisku u Mušova hrála zásadní roli v římských plánech na podmanění Markomanů a byla vojenským, logistickým a do budoucna i správním centrem. Římská stanice vznikla v místě, které bylo hustě osídleno Germány, a proto si také Římané tuto oblast vybrali.

Další literatura:

Hrdina, Jan: Bohemané: Prvních tisíc let českých dějin, Praha 2024.

Komoróczy, B. – Vlach, M.: Příběhy civilizace a barbarství, Brno 2019.

Komoróczy, B. – Růžičková, P. – Vlach, M.: Brána do římské říše. Vstupte!, Brno 2022.