Spintriae – římské žetony se sexuálními výjevy. Jejich účel je stále nejasný

Erotické motivy provázely Římany ve všedním životě na každém kroku, což je dobře patrné zejména v Pompejích a v menší míře také z nálezů z Herculanea, tedy z měst, která byla roku 79 při erupci sopky Vesuv pohřbena na dalších patnáct století. Právě díky této přírodní katastrofě přežila umělecká díla i předměty denní potřeby s erotickou tematikou, která by jinak byla s nástupem křesťanství nenávratně zničena, jako se to stalo ve zbytku římského světa.

Střípkem tohoto dávno zaniklého světa jsou také spintriae, bronzové či mosazné žetony, nesoucí na jedné straně sexuální výjev a na druhé straně římskou číslici. Na těchto vskutku originálních římských žetonech jsou vyobrazeny páry při nejrůznějších sexuálních polohách a praktikách. I když většinu zobrazených párů tvoří muž a žena, v British Museum v Londýně je uložen exemplář, zachycující mužské milence.

Původní název žetonů není znám, označení spintria se poprvé objevilo až v 16. století a bylo převzato od životopisce císařů Suetonia, který tímto slovem označuje mladé mužské prostituty nabízející anální sex. Slovo spintriapochází původně z řečtiny a označuje konečník. Vyobrazení na spintriích jsou stejně vzrušující, pobuřující a pestré jako pompejské fresky. Nesou jasné poselství, avšak jejich účel dosud nebyl jednoznačně vysvětlen. Existuje několik možných interpretací toho, jak mohly být tyto římské žetony používány.

Zřejmě nejrozšířenější teorie o účelu spintrií předpokládá, že žetony byly jakýmsi alternativním platidlem, používaným v nevěstinci, tzv. lupanaru, kam bylo zakázáno vnášet obrazy imperátora. Tento zákaz se mohl vztahovat i na mince, jak nasvědčuje případ z doby vlády císaře Caracally, a proto byly zavedeny žetony, jejichž prostřednictvím se odehrával obchod v lupanaru; zákazník směnil mince za žetony, těmi pak zaplatil majiteli podniku za sex s prostitutkou a majitel je nakonec opět proměnil za mince. Jenomže takováto regulace, zasahující do ekonomiky nevěstinců, mohla podniku přivodit stagnaci a narušit jinak fungující byznys. Po poměrně krátké době tak byly erotické žetony vyřazeny z oběhu a staly se z nich pouhé suvenýry nebo třeba i amulety pro štěstí.

Takovému vývoji by nasvědčoval i fakt, že žetony nesou minimální stopy opotřebení, jaké by se daly očekávat u oběživa i poměrně krátká doba jejich produkce a užívání. První emise žetonů spadá do let 22 – 37 a druhá se datuje lety 30 – 79, přičemž obě alespoň částečně spadají do doby vlády císaře Tiberia. To samozřejmě nemusí nic znamenat, na druhou stranu to ale může být střípek v mozaice, jejíž celkový obraz nikdy nepoznáme. Tiberius byl jedním z těch císařů, kteří holdovali zvráceným a nechutným sexuálním praktikám.

O Tiberových choutkách nás informuje životopisec římských císařů Suetonius, který vypráví, že se Tiberius na stará kolena uchýlil na ostrov Capri, kde „si vymyslil zvláštní salón jako místo pro tajné choutky. Houfy dívek a oplzlých chlapců, do něho odevšad sehnané, a vynálezci zrůdného souložení, které nazýval ‚zadničníky‘, trojnásob spolu spojení, provozovali před ním vzájemné necudnosti, aby pohledem na ně vydražďoval svou pohasínající vášeň. Rozmanité své ložnice dal vyzdobit obrazy a sochami nejlascivnějších námětů malířských a plastických … Také porůznu v lesích a hájích si vymyslil ‚domovy Venušiny‘, kde se v jeskyních a skalních dutinách nabízela k milování mládež obojího pohlaví v přestrojení za Pánisky a Nymfy“. Podle Suetonia, který dává najevo značné znechucení, Tiberius zneužíval i malé děti.

Je to rovněž Suetonius, kdo se zmiňuje o tom, že císaři Nero a Domitianus lidem rozdávali jakési žetony (tesserae), v případě prvním bohužel nespecifikuje a v případě druhém mělo jít o žetony na obilí. Není tak vyloučeno, že některé z žetonů nebyly poukázkami pouze na obilí, ale také do veřejných domů, kde pak zákazník dostal to, co bylo na žetonu vyobrazeno.

Zda skutečně spintriae sloužily po omezenou dobu jako platidlo v nevěstincích, není jednoznačně prokázáno. Pokud ano, pak mohly mít univerzální platnost, jeden z žetonů byl totiž nalezen na periferii antické říše, v Británii, konkrétně v Londýně u Putney Bridge na břehu Temže. Dnes je uložena v Museum of London a není to zdaleka jediný erotický žeton na Britských ostrovech. Jednu z vůbec největších sbírek spintrií totiž uchovává Hunterian Museum v Glasgow.

Pokud byly spintriae „poukázkami“ do lupanaru, pak zůstává otázkou význam římských číslic na rubu žetonu. Vysvětlení nabízí další z teorií, která vychází z velké podobnosti erotických výjevů na spintriích a v pompejských Terme Suburbane, kde zároveň nalézáme i římské číslice. V těchto lázních, zbudovaných pravděpodobně za vlády nám již známého císaře Tiberia, je místnost vyzdobená osmi erotickými freskami, o nichž už také byla řeč a které mimochodem velmi připomínají to, co vypráví Suetonius o dění na ostrově Capri. Nechybějí ani „zadničníci“ …

Níže pod každým výjevem je zobrazena krabice s římskou číslicí od I do VII. Tato místnost je považována za šatnu, kde návštěvníci odkládali své věci do očíslovaných krabic na dřevěných policích podél stěn a ke každé krabici pak mohl náležet jeden žeton, spárovaný číslem a možná i obrazem. Původním účelem spintrií tak mohlo být použití v lázních, kdy si návštěvníci brali žeton s patřičným číslem poté, co si v šatně odložili své oblečení do konkrétní krabice. Je to ale pouze teorie, kterou nelze potvrdit a některá fakta stojí proti.

Ať už Římané spintriae používali v lupanaru nebo v lázních, vždy měly souvislost s uspokojením tělesných a do jisté míry i duševních potřeb. Lázně stejně jako nevěstince byly neodmyslitelnou součástí římského životního stylu a společnosti, což dokládá i slavný římský citát, který nechala v 1. století žena jménem Merope vytesat svému manželovi Tiberiu Claudiu Secundovi na náhrobek: „… lázně, víno a sex ničí naše těla, ale lázně, víno a sex činí život hodnotným.“

Literatura a zdroje:

Hrdina, Jan: Když římský orel vládl světu, Praha 2026. (vychází v květnu)

Fishburn, G.: ‚Is that a Spintria in your Pocket, or Are You Just Pleased to See Me?‘, In: Regarding the Past: Proceedings of the 20th Conference of the History of Economic Thought Society of Australia (HETSA), Brisbane 2007, s. 225-36.

Spintria (Wikipedie)