Článek
Bylo to na počátku husitských bouří, kdy venkovská chudina, vedená radikálními kazateli, věřila, že to bude právě Praha, kolébka husitství, která se stane místem nového počátku. Jejich představy se však tvrdě střetly s poněkud konzervativnějšími a realitě bližšími postoji pražských měšťanů, šlechticů a univerzitních učenců. Ozbrojené houfy venkovských radikálů nacházejí zimní útočiště ve vyvolených pěti městech, Hradci Králové i Plzni. Smůlu však mají jihočeští husité, kteří se musejí skrývat v lesích. S končící zimou přišlo rozhodnutí. Radikálové obsazují skvěle strategicky situovaný sráz nad řekou Lužnicí a na místě rozvalin pevnosti Hradiště z dob Přemysla Otakara II. zakládají své vysněné město, jež má stanout na počátku nového světa.
Život podle Písma
Založení nového města bývá datováno k 30. březnu 1420. Husitští bratři zvolili jméno Tábor, podle biblické hory Thabor u Nazaretu. Založení města tak navázalo na předdefenestrační tradici husitských poutí na hory, kde byli věřící blíže Bohu. Zakladatelé Tábora odmítli starý svět s lidskými zákony a rozhodli se žít pouze podle zákona Božího, v chudobě, pokoře, lásce k bližnímu, mravnosti a spravedlnosti. Odmítali soukromé vlastnictví, a tak do společných kádí naházeli veškerý svůj skromný majetek, z něhož pak uspokojovali společné potřeby. Tím měla být nastolena rovnost všech. Tento pokus o dokonalý komunismus vydržel sotva půl roku.
Ohněm i mečem
Táborité, jak se novoměšťané nazývali, si ze svého středu zvolili čtyři hejtmany, kteří měli dohlížet na pořádek a spravedlivé rozdělování společného majetku. Tito hejtmani však ani zdaleka nebyli bez zkušeností, a tak hned od počátku budovali a pečlivě cvičili táborské vojsko. Táborité měli neuvěřitelné štěstí, že k nim v samých počátcích města přibyl Jan Žižka z Trocnova. Právě cestou do Tábora, kam putoval z Plzně, získal Žižka své první velké vítězství pro husitskou věc v bitvě u Sudoměře. Táborskému vojsku se začalo velmi brzy dařit. Při svých výpadech do okolí postupně dobylo, vyplenilo a vypálilo bohaté kláštery v Milevsku, Louňovicích a Zlaté Koruně. Ze získaného bohatství pak Táborité dál financovali rozkvět Tábora. Vše ostatní, obrazy, sochy i knihy, husité spálili.
Husitský chiliasmus
Radikální husité zastávali chiliastickou víru, jež prorokovala brzký návrat Krista, který zbaví zemi hříchu a poté nastolí tisíciletou říši míru (řec. chilici = tisíc). Než však nastane doba milosti, vypukne čas pomsty, kdy budou pobiti všichni, kdož nežijí podle zákona božího. Zachránit se mohou pouze lidé, kteří vystoupí blíže Kristu, tedy na hory anebo přijdou do pěti vyvolených měst – Žatce, Loun, Slaného, Plzně či Klatov. Vše ostatní bude zničeno.
.....................................
Další literatura a zdroje:
Šmahel, František: Tábor I. (Od počátku osídlení do roku 1452), Praha 2020.
Vybíral, Zdeněk - Smrčka, Jakub: Tábor - O městě - pevnosti, Tábor 2020.
