Záhadná královna Fritigil. Nejstarší známá vládkyně na našem území, o které víme jen velmi málo

Je konec 4. století a římská říše se potýká s vnitřním rozkladem a zároveň útoky barbarů zvenčí. V této době je říše rozdělena na Západořímskou a Východořímskou, přičemž faktickým vládcem Západu je vojevůdce Stilicho. Právě on uzavřel spojeneckou smlouvu s germánským kmenem Visigótů, kteří byli jako spojenci usazeni na Balkáně a měli za úkol střežit dunajskou hranici. Když se roku 395 stal vůdcem Visigótů Alarich, předsevzal si najít svým lidem nový domov, takový, který by byl bezpečnější než barbarské pohraničí. Roku 401 se Alarich obrátil do Itálie a v následujících letech obsadil její sever. Neshody s Římany a jejich arogance nakonec vedly k tomu, že v letech 408/9 Alarich dvakrát oblehl Řím, a nakonec jej Visigóti roku 410 dobyli a vyplenili.

V těchto kulisách se odehrával také příběh markomanské královny Fritigil. K roku 396 se vztahuje zajímavá zpráva o Markomanech z pera Paulina z Milána, notáře a životopisce milánského biskupa Aurelia Ambrosia (sv. Ambrože). Právě v životopisu sv. Ambrosia se totiž dočítáme nejen o spojenecké smlouvě mezi vojevůdcem Stilichonem a Markomany, kterou prý biskup pomohl dojednat, ale také o markomanské královně Fritigil. Právě tato královna je posledním, jménem známým vládcem Markomanů. Podle Paulinova vyprávění se královna náhodně setkala s Římanem, který k Markomanům zavítal a jaká to náhoda, byl to křesťan. Bylo setkání skutečně náhodné nebo se jednalo o jednoho z prvních misionářů, který dorazil až do našich končin? To pramen bohužel neříká.

Římský poutník královně Fritigil vyprávěl o zbožnosti milánského biskupa Ambrosia natolik sugestivně, že se markomanská vládkyně rozhodla do Milána vypravit poselstvo s dary a žádostí o zaslání poučení o katolické víře. Je možné, že tou dobou byla Fritigil, stejně jako již řada germánské aristokracie, křesťanského vyznání, hlásila se však k ariánství. Ariánství bylo odnoží křesťanství, které bylo římskými katolíky považováno za kacířské, pro barbary ale bylo mnohem lépe uchopitelné. A tak se možná Fritigil rozhodla, že přistoupí na katolické vyznání.

Milánský biskup královnině žádosti vyhověl a zaslal jí věroučný list, v němž ji zároveň vybízel, aby domluvila svému manželovi, markomanskému králi neznámého jména, že má dodržet mír s Římany. Životopis dál vypráví, že se Fritigil chtěla se sv. Ambrosiem setkat osobně a vypravila se za ním do Milána. Bohužel, biskup mezitím zemřel a královna se s ním již nestihla setkat. To je všechno, co o královně Fritigil, pravděpodobně první známé vládkyni na našem území, víme. Žádné zprávy o tom, jak to dopadlo s christianizací Markomanů pod její vládou, se nedochovaly, pokud vůbec nějaké existovaly. Přesto se o Fritigil dozvídáme znovu z nečekaného zdroje.

Pověsti o královně Fritigil se tradují dlouhá staletí hned na několika místech Moravy. Nejznámější je její spojení s jihomoravskými Žarošicemi, jedním z nejstarších mariánských poutních míst na celé Moravě. Právě zde, na místě osady Silničná, prý královna Fritigil nechala na sklonku 4. století vystavět křesťanskou kapli. Ta měla být ve středověku nahrazena kostelem, kterému královna Eliška Rejčka věnovala sochu Panny Marie s Ježíškem. Tato soška, dnes zvaná Stará Matka Boží, byla roku 1785 přenesena do kostela v Žarošicích, kde se stala předmětem poutí. Podle pověsti má však soška mnohem starší původ. Je prý darem samotného sv. Ambrosia, který ji královně Fritigil poslal spolu s věroučným listem. Fritigilin život v Žarošicích připomíná sgrafitová výzdoba na obvodové zdi poutního místa.

Jiným místem, které je spojováno s působením markomanské královny na Moravě je hrad Buchlov. Právě zde je na druhém hradním nádvoří mříží chráněná jeskyně, které se říká Fritigildina. Podle zdejší pověsti královna objevila na vrchu, kde dnes Buchlov stojí, jeskyni a v ní pohanskou svatyni boha lovu. Jako horlivá křesťanka prý nechala kultiště zničit a na vrchu si postavila vlastní lovecké sídlo, z nějž později Buchlov vznikl. Do třetice je pak Fritigil spojována i s nejstaršími dějinami Olomouce. Právě ona by měla být podle pověsti zakladatelkou kostela sv. Máří Magdaleny, který stával v areálu olomouckého hradu. Fakticky byl tento kostel z 11. století jedním z nejstarších v Olomouci.

Je zřejmé, že ačkoliv se o markomanské královně Fritigil zmiňuje jediný pramen, aniž by udával konkrétní místo jejího působení, na Moravě se pozoruhodným způsobem stala součástí folkloru a patří ke zdejším nejstarším dějinám. Uvědomovali si to i nejstarší známí čeští autoři? Velmi zajímavou zmínku o počátcích křesťanství přináší autor Kristiánovy legendy, když uvádí, že „Morava, země slovanská, přijala víru Kristovu, jak podle staré zvěsti věříme a víme, za dávných dob, za časů prý Augustina, učitele velebného.“ Svatý Augustin, jeden z nejvýznamnějších církevních učitelů Západu, žil na přelomu 4. a 5. století a byl současníkem markomanské královny Fritigil …

Další literatura:

Bednaříková, Jarmila: Stěhování národů, Praha 2003.

Collins, Roger: Evropa raného středověku 300 – 1000, Praha 2005.

Hrdina, Jan: Bohemané: Prvních tisíc let českých dějin, Praha 2024.