Článek
Pokračování předchozího dílu:
Pokud tedy vezmeme v úvahu štěpení společnosti v důsledku legální korupce politiků, chudnutí majoritní společnosti a přesouvání zdrojů do vlastnictví úzké skupiny nejbohatších obyvatel, je možné populismus vnímat jako horečku. Proces, který nám signalizuje infekci. Proces, který má za úkol oslabit infekci. Samotná horečka může mít pro organismus až fatální důsledky. Stejně tak populismus propuká hlavně v nezdravé společnosti, kdy občanům už došla trpělivost s bezskrupulózními politiky, kteří veřejně prohlašují korupci za morálně oprávněnou formu politického vyjednávání. Je viditelným znakem politiky, kdy vládní politické strany zcela pohrdají občany státu a na místo prosazování zájmů voličů se starají jen a pouze o prosazení zájmů nejbohatších sponzorů těchto stran. Kdy se politika nezajímá o většinovou společnost, ale hájí naopak zájmy jenom úzké skupinky nejbohatších. Krásný příklad tohoto přístupu nám nabídl bývalý ministr zemědělství Zdeněk Nekula [2022 - 2023] svým výrokem při odstoupení z pozice ministra zemědělství, kdy prohlásil, že je rád, že alespoň zabránil zdanění tichého vína, čímž pomohl svým přátelům, podnikatelům na Moravě. Bohužel však populistické strany nenabízí řešení tohoto problému. Populisté jsou častokrát ještě výraznějšími zastánci korupce a svou moc chtějí využít k okrádání společnosti a vytváření zákonů znemožňujících trestní stíhání za korupci a rozkrádání společnosti. Tady je nám vydatným příkladem Slovensko, kdy strana SMER snížila tresty za majetkové trestné činy a snížila promlčecí lhůtu za tyto trestné činy. Vrcholní politikové tak mohou veřejně rozkrádat stát, aniž by se museli obávat trestních postihů po konci vlastní vlády. Populisté častokrát k vlastnímu prosazení využívají zveličování problémů, rozeštvávání společnosti a viditelné vytváření nenávisti. Sami nemají žádné řešení problémů. Žádná konstruktivní řešení. A právě proto masivně vyvolávají nenávist. Pozoruhodné je, že si pak sami stěžují na rozhádanou společnost a nenávistné projevy. Klasické „zloděj křičí, chyťte zloděje“. Průkopníkem politického populismu byl podle mne bývalý mediální magnát a následně populistický italský politik Silvio Berlusconi. Ten využil svůj mediální monopol k získání politické moci, kterou pak využíval k budování kultu osobnosti a vytváření zákonů na podporu vlastních zájmů a získávání předražených státních zakázek pro vlastní firmy. Berlusconi byl svou schopností okrádat společnost velkou inspirací i pro jiné politiky a podnikatele. Asi nejviditelněji ovlivnil maďarského politika Viktora Orbána. Ten posunul myšlenku na zneužití mediálního monopolu k likvidaci konkurence a legitimizaci korupce a rozkrádání společnosti na nevídanou úroveň. Doložil nám, že dobře připravené informace zajistí adoraci politika, který veřejně okrádá své voliče. Orbán vnesl do politiky techniku vnějšího nepřítele. Ta sice není jeho vlastním výtvorem. Využívali ji sovětští diktaturní politici, či samotný Hitler. Ale Orbán nám doložil, že její uplatnění je i ve skomírající demokracii a je mocnou silou, umožňující vlastní zločiny přenést na bedra svých oponentů. Ke slovu se ale dostala evoluce. To, co Orbánovi trvalo roky, Slováci dokázali v řádu měsíců. Fico pochopil, že nejjednodušší cestou k ovládnutí společnosti je zestátnění veřejnoprávních médií. Proto je důležité udržet nezávislost veřejnoprávních médií. Jejich zestátnění má jediný skutečný účel. Vytvořit hlásnou troubu vládních stran. Slovensko nám může být dostatečným varováním. Voliči si častokrát naivně myslí, že populisté stojí na jejich straně. Že budou bojovat za běžné lidi. Bohatý člověk, který vstupuje do politiky, přeci nepotřebuje další peníze. Takový člověk chce společnosti vracet, co mu společnost dala. Nebuďte naivní. Pokud podnikatel vstupuje do politiky, skoro vždy je to proto, aby si zajistil lepší podmínky pro vlastní firmy a státní zakázky. Sobeckost je velkým hnacím motorem. Ano, najdou se i čestné výjimky. Mám na mysli jednoho z dnešních nejčestnějších podnikatelů. Podnikatele s velkým „P“. Pana Dalibora Dědka. Co je však pro tyto lidi spojující, v politice dlouho nevydrží, neboť současná politika není bojem za lepší společnost, ale bojem o zdroje a vlastní prospěch. Tady s dobrými myšlenkami neuspějete. Pokud chceme vybudovat skutečnou demokracii, ne jen pseudodemokracii, musíme zavrhnout myšlenku zásluhovosti a prosazování politického vlivu bez morálních hodnot. Naopak musíme začít odsuzovat amorálnost a sobeckost. Politikové musí opět jednat na základě morálky a prosazovat zájmy voličů. Ne jen zájmy sponzorů. Pokud se tohle nezmění, demokracie bude jen rozplizlým slovem, sloužícím jako obhajoba svobodně okrádat společnost.
Nyní už máte dostatek informací, abych se mohl zeptat, lze ukrást stát?
