Článek
Měl stavy, kdy se zahleděl do jednoho místa a nevnímal okolí, nebo se zarazil při nějaké činnosti, později míval záchvaty zmatenosti, neklidu, agresivity, projevovaly se například záškuby, křeče, přehnané slinění. Diagnóza byla jasná - epilepsie. Na rozdíl od antiky, kdy byla považována za projev božské přízně a trpěl jí třeba Alexandr Veliký či Caesar, se na počátku dvacátého století lékaři domnívali, že jde o druh nebezpečné duševní choroby!
Kolem čtvrtých narozenin měl tak silný záchvat, že byl rodinou přesunut na izolovanou farmu mimo zraky veřejnosti. Jinak byl považován za velmi milé dítě, ale okolí si všímalo jeho nápadně pomalého vývoje. Současní odborníci po prostudování dobových záznamů mluví i o možném autismu. Kvůli podlomenému zdraví ho nakonec rodina ušetřila náročné cesty na slavnostní korunovaci jeho otce v roce 1910, což vzbudilo pozornost.
Pro vládnoucí dynastii šlo totiž o mimořádně citlivou záležitost a hrozbu panovnické pověsti, královská krev musela vykazovat absolutní čistotu. Princ se proto jen výjimečně a nakrátko objevoval na oficiálních akcích po boku rodiny zhruba do svých jedenácti let, aby se předešlo šířeným pomluvám o deformovaném tělu či tváři. Jeho neúčast byla vysvětlována křehkým zdravím a neochotě cestovat.
Poslední oficiální portréty vznikly v roce 1913, poté ho fotografové ztratili z dohledu. Brzy totiž vypukla první světová válka. Rodiče plnili státní povinnosti a starší sourozenci nastoupili do vojenské služby nebo na internátní školy. Opuštěný princ prožíval zhoršení své nemoci a záchvaty přicházely mnohem častěji. Panovník rozhodl o jeho přestěhování do budovy Wood Farm v odlehlé části panství. Poslední soukromí učitelé dostali výpověď.
Tím formální vzdělávání mladého pacienta definitivně skončilo. Odborníci rodinu navíc varovali, že pravděpodobně nedosáhne prahu dospělosti. Na osamělé farmě mu dělala společnost ošetřovatelka Charlotte Billová, všichni v okolí ji oslovovali přezdívkou Lala. Svému svěřenci věnovala veškerý svůj čas, udržovala speciální zahradu a on v ní trávil celé hodiny. Přítomnost personálu představovala jeho jediný kontakt se světem.
Vánoční svátky ale strávil princ John vždy se svou rodinou v hlavním rodinném sídle. Pak se vrátil zpět do svého útočiště na farmě. V noci na 18. ledna 1919 prodělal ve spánku velmi silný záchvat a následně zemřel. Bylo mu pouhých třináct let a jeho krátký život skončil v naprosté tichosti. Pohřeb proběhl hned další den a tělo uložili k odpočinku u kostela svaté Máří Magdalény.
Dlouhá desetiletí jeho příběh zůstal uzavřen v archivech až na něj zcela zapomnělo. Obrat přišel v roce 1998 po objevení dvou alb soukromých fotografií z let 1912 až 1915. Snímky pořídil starší bratr Eduard a odhalil tak všemi zapomenutého chlapce. Pochopitelně se o něj začala zajímat média, historické prameny a lékařské kapacity připomněly osud dalších obětí epilepsie, která se stala dobovým nepochopením výuky medicíny.
Ačkoli byl John považován za „nevhodného pro vnější svět,“ král o něj nadále projevoval zájem a nabízel mu svou laskavost a náklonnost. Dne 18. ledna 1919 John zemřel ve spánku na Wood Farm v 17:30 ve věku 13 let po prožitém velmi těžkém záchvatu. Královna Marie si do deníku zapsala následující věty, které mohu sloužit jako jeho epitaf:
„Pro Johna je to velká úleva, nemoc se s přibývajícím věkem zhoršovala a byl tak ušetřen mnoha utrpení. Nedokážu vyjádřit, jak vděční jsme Bohu za to, že si ho vzal k sobě tak klidným způsobem, tiše usnul ve svém nebeském domově, žádná bolest, žádný boj, jen klid pro ubohého znepokojeného ducha, který nám byl už od jeho čtyř let velkou úzkostí.“
Zdroj: https://en.wikipedia.org/wiki/Prince_John_of_the_United_Kingdom
https://www.kroniqa.cz/britska-kralovska-rodina-mela-syna-o-kterem-se-nemluvilo-princ-john-byl-oznacen-za-zvire-a-zemrel-v-izolaci-jako-dite/
