Článek
I když to může vypadat, že se aristokracie odebrala na „smetiště dějin“ závratně rychle, šlo o dlouhodobý proces. Měl přímou paralelu s tím, jak se vyvíjel svět od sedmnáctého století.
Největší tragédií byla dlouholetá vláda (1661-1793) absolutistických králů ve Francii – Ludvíkové XIV. XV., XVI.. Aby získali prostředky na válečné výboje a rozmařilý život „dojili“ šlechtu, kde mohli, a ta logicky totéž činila svým poddaným.
Ti se pak proti vrchnosti čím dál víc bouřili, věděli, že z toho mála, co mají, jim už těžko může někdo něco vzít. Tím se roztočila spirála, ze které nebylo úniku. Vše vyvrcholilo Velkou francouzskou revolucí.
Další ránu šlechtě zasadil rozmach průmyslu, který umožnil nabýt rychle bohatství i neurozeným. Jak postupně ztráceli majetek, ztráceli vliv i na dění ve společnosti a víceméně živořili jen ze setrvačnosti.
Posledním hřebíčkem do rakve bylo rozpoutání první světové války Rakousko-Uherskem a Německem. Po jejím skončení došlo ve většině zemí ke zrušení šlechtických titulů a výsad.
Někde, například v Německu, zrušily pouze panský stav jako takový, tituly se však mohly používat jako součást občanského jména. Hodně radikální byla naše nově vzniklá republika.
Zrušila veškeré tituly, ty se nemohly používat ani s odkazem na předky, snažila se je prostě vygumovat. Když se navíc zjistilo, že česká šlechta má v držení kolem milionu hektarů polností, lesů, zahrad a jiného nemovitého majetku, došlo k vyvlastnění pozemků v rozloze větší než 250 hektarů.
Tak razantní zásah do soukromému vlastnictví, pro který tehdy nebyl v demokratických zemích precedens, ovšem nezasáhl pouze šlechtu, ale tehdy už velmi početnou skupinu velkostatkářů.
Šlo o tak hrubé porušení vlastnických práv, že tento krok vzbudil údiv i odpor mezi ostatními státy. Do jisté míry tato akce byla inspirací pro komunistický Den znárodnění.
Jinak za to, že k nám jezdí každoročně miliony turistů vděčíme právě šlechtickým rodům, které budovaly v Praze a jiných městech paláce či zámky. Na rozdíl od ostatních států se také výrazným stylem aktivně zapojili do budování průmyslu.
Zejména šlo o vodohospodářský, hornický, hutnický, dřevařský. Jeden z vizionářů byl Ernest Kolowrat, kterému se přezdívalo „rudý hrabě“ kvůli nadstandardní péči o své zaměstnance.
Často se setkáváme s tvrzením, že česká šlechta skončila 21.6 1621 popravou sedmadvaceti českých pánů po prohrané bitvě na Bílé hoře. I když na tomto tvrzení je kousek pravdy (většinu tehdejších stavů tvořili protestanti, kteří ztratili vliv) nemůžeme opominout starobylost a proslulost rodů Kinských, Černínů, Šternberků a jiných.
Ti, i přes ztrátu svých predikátů, udávali v první republice směr a zachovávali si vysoký společenský kredit, stejně jako úctu obyčejných lidí. Ani komunisté, kteří bývalé „pány“ nemilosrdně pronásledovali, nedokázali vytěsnit z mysli národa obdiv k aristokracii, stejně jako se jim nepovedlo je ponížit.
Zdroj:https://www.ceskykralovskyinstitut.cz/ceske-slechticke-rody-jak-vznikly-a-kam-se-ztratily/
https://www.historickaslechta.cz
https://www.dictionary.com/browse/aristocracy
