Článek
Narodil se 22. října 1925, měl jedenáct sourozenců a vyrůstal v bídě. Poprvé stanul před soudem v roce 1941 za krádež, to ještě dostal podmínku, ale za jinou, o osm let později, už putoval na osmnáct měsíců za mříže. Až na výjimky spáchal zločiny v omezeném teritoriu.
Jednou oblastí bylo Chomutovsko, druhou kladenská čtvrť Kročehlavy. Jinak si prostředí pro zločin nevybíral. Po zatčení připustil, že na myšlenku použít při sexu násilí ho přivedla četba pornografické literatury a zážitky z četných orgií, kterých se zúčastnil během působení ve strážním oddíle.
Ten doprovázel zásilky americké pomoci do zahraničí, zejména do zaostalého Rumunska. Jak sám později přiznal, nešlo mu o to, aby dovedl ženy k pohlavnímu styku zaživa, toho se dopouštěl jen na mrtvých tělech. Dokonce se pokoušel vniknout do márnice, ale to mu nevyšlo.
První vraždy z vilnosti se dopustil 22.8 1951, třemi ranami silným klackem umlátil patnáctiletou Hanu Chloubovou, když pásla u lesa krávy. Za tři týdny zastřelil Bronislavu Pajúrkovou (†32). V obou případech odtáhl tělo na opuštěné místo, kde na něm vykonal soulož.
Protože se bál, aby ho výstřely neprozradily, na další akci se vyzbrojil nožem a napadl dvě dívky. Ty přežily bodné i sečné rány, takže neuspěl. Roli v tom hrál fakt, že jinak nesnášel pohled na krev. Obvykle také přikrýval tato místa oděvem zavražděné. Třetí obětí se stala šestnáctiletá Marie Dvořáková.
Situaci po dopadení popsal následovně: „Šla po silnici, já jel v protisměru na kole. Při setkání jsem na ni vystřelil z pistole a jel dál, ještě asi dvacet nebo třicet metrů. Až pak jsem zastavil a chvíli čekal, zda výstřel nevzbudil pozornost. Když ne, tak jsem se vrátil k mrtvole, odtáhl ji do pole a znásilnil. Nožem jsem jí rozřezal šaty, sám nevím proč.“
Počtvrté zavraždil podobně mladou dívku, která šla lesem nasekat trávu. Jeho pátou a šestou obětí se stala milenecká dvojice Libuše Dufková (†19) a Karel Trlifaj (†26). Na ty narazil při pěším výletu 9. srpna 1955. Jeho okradl a zaházel větvemi. Pak se vrátil na místo, kde zastihl Libuši. Ta předtím předstírala smrt a bohužel v okamžiku, kdy se postavila v domnění, že už odešel, ji zastihl a popravil.
Mezitím se pokoušel pár napadených žen uškrtit, ale vzhledem k jeho subtilní postavě (měřil jen 1,62 m) neuspěl. Svou poslední vraždu neměl v úmyslu spáchat. Když se totiž dozvěděl, že jistý Ladislav Beran, s kterým se znal, má našetřený majetek, rozhodl se, že mu od něj „pomůže“.
Vydal se na lup, když věděl, že má noční směnu. V baráku ale narazil na jeho manželku, s kterou nepočítal. Ta ho znala, takže se jí musel zbavit. Ubil ji sekerou, kterou si přinesl jako páčidlo.
V jednom pokoji našel jedenáctiletou vnučku zavražděných, musela mu ukázat místa, kde byly schované peníze. Poté ji znásilnil. Policisté při rozsáhlém pátrání prověřili přes dvacet pět tisíc lidí, najít Mrázka byl těžký úkol.
Oběti si vybíral náhodně, bez ohledu na věk. Za jeho dopadením stály nenechavé prsty, kdy byl jako lázeňský pracovník přistižen, jak vykrádá skřínky v šatně. Při domovní prohlídce vyšetřovatel nečekaně narazil na věci, patřící zavražděným. Následně nalezl i ukrytou pistoli značky Walther ráže 7,65 mm. Expertiza prokázala, že šlo o vražednou zbraň. Pod tíhou důkazů se Mrázek postupně přiznal ke všem zločinům. Docent MUDr. Karel Hynek a něj napsal znalecký posudek.
„Pocházel z nuzných poměrů, nevypěstoval si lásku k matce či otci. Nebyl příliš inteligentní. Sexuální delikventi působí nenápadně, pravou tvář umí skrývat. On ale nebyl jen deviant, silně se u něho projevovaly rysy psychopatie, vykrádal sklepy, kradl domácí zvířata, u něho šlo o závažnou poruchu osobnosti, hraničící se schizofrenií.
Nejen v dějinách naší, ale i světové kriminalistiky jen velmi těžko najdeme jedince postiženého tolika sexuálními či osobnostními úchylkami. Kromě sadismu a nekrofilie měl sklony k zoofilii, pedofilii s agresivním zaměřením, což je také vzácné, pedofilové dětem ubližují jen zřídkakdy.
Pokud jde o plachost ve vztahu k ženám, je patrné, že s nimi nebyl schopen navázat plnohodnotný kontakt. Možná se jich podvědomě bál. Jinak vrazi z vilnosti mají téměř pokaždé zavedené rituály, které pečlivě, a mnohdy i úzkostlivě dodržují.
Nic z toho nedělal. Naprosto ojedinělé bylo použití střelné zbraně ke spáchání zločinů, s tím se v praxi téměř nesetkáváme, většina agresorů se vyžívá zejména v tom, že sleduje přímé důsledky svého ataku, včetně pozvolného umírání oběti.
Velmi vzácné je i to, že neměl rád krev. Prakticky všichni sexuální agresoři jsou jinak „věrni“ jednomu způsobu útoku, vůbec nejčastěji jde o uškrcení, které Mrázek nikdy nepraktikoval. Na tom se ale nejspíš podílela jeho malá výška, kdy nebyl schopen získat si nad ženou převahu."
Zdroj: https://kriminalistika.eu/muzeumzla/mrazek/mrazek.html
http://www.policie-cr.cz/15-vaclav-mrazek-seriovy-vrah.html
