Horníčkův „nahrávač“ V. Svitáček dráždil komunisty, způsobil skandál s papežem, měl hurónský smích

Jeho talent se projevil už za studií, jako asistent režie spolupracoval s Karlem Zemanem na legendárním filmu Cesta do pravěku. Ten si kromě jiného oblíbil Steven Spielberg a nechal se jím částečně inspirovat při natáčení Jurského parku. Všiml si ho i Alfréd Radok, vybral si ho jako pomocného režiséra do komedie Dědeček automobil. Poté točil v tandemu s Jánem Roháčem, první byla komedie Uspořená libra s Jiřím Sovákem a  Janem Werichem.

Byl jeho velký příznivec chodil na všechny hry, měl tak svérázný smích, že na něj Werich zareagoval dotazem na M. Horníčka: „Odkdy sem chodí kachny?“ V roce 1958 se podílel na fenomenálním úspěchu Laterny magiky ve světové výstavy EXPO, ta zcela proměnila svět filmu, totéž se později stalo i s Kinoautomatem, kdy diváci v publiku hlasováním ovlivnili děj. Mezitím stačil natočit první český muzikál Kdyby tisíc klarinetů.

Podílel se na vzniku „filmových písniček,“ šlo v podstatě o první videoklipy. Úspěch slavil hit tehdy začínajícího Karla Gotta Zdvořilý Woody. Hned jeho první film - opět s Jánem Roháčem - Konec jasnovidce v roce 1957, ke kterému společně napsali i scénář, skončil na šest let v trezoru. Hudbu složil Jiří Šlitr, hlavní roli měl Miloš Kopecký. Šlo o kritiku režimu, který „znárodnil“ profesi jasnovidce a poslal ho dělat do národního podniku.

Cenzoři ale skrytý význam odhalili, světlo světa spatřil až v roce 1963, kdy se poměry na čas uvolnily. Kolegové ho často obsazovali do menších úloh, objevil se ve veselohrách Císařův pekař – Pekařův císař a Nejlepší člověk s Vlastou Burianem, u něj šlo o jeden z posledních filmů. V roce 1968 stál u zrodu pořadu Hovory H, v němž také vystupoval. Diváci si ho okamžitě oblíbili, uměl skvěle nahrávat na „smeč“ Miroslavu Horníčkovi.

To mu, jako mistru improvizace, perfektně vyhovovalo, později pro něho navíc vybíral došlé dopisy s nejzajímavější dotazy. Do roku 1969 vzniklo dvanáct dílů. V témže roce stačil natočit filmovou tragikomedii Ve vlaku, ta se v kinech neuváděla. Přišla totiž normalizace, kdy nemohl natáčet ani veřejně vystupovat. Přitom se ničím tak hrozným neprovinil, ale soudruhy dráždil jen svou přítomností a nakažlivým smíchem.

Za působení ve Filmovém studiu Barrandov byl z kádrových důvodů pětkrát (!) vyhozen. Naposledy byl přijat 1. ledna 1969 v rámci rehabilitace, ale v roce 1973 jako „třídní nepřítel“ opět propuštěn. Ačkoliv se v politice neangažoval, nikdy se nebál vyslovit svůj názor, navíc se stýkal s „nepohodlnými“ osobnostmi z uměleckého světa, byl také v kontaktu s celou řadou emigrantů.

V období, kdy byl bez stálého zaměstnání a nemohl sehnat práci, žil zpočátku z tantiém, pak pracoval příležitostně na smlouvy o dílo. Krátce vystupoval s Miloslavem Šimkem na zájezdech, než to někdo nahlásil. Dostával honoráře za působení v redakční radě časopisu Hádanka a křížovka, ale to byly jen drobné. V roce 1978 odešel z existenčních důvodů do invalidního důchodu, pro jeho nedostačující výši však byl nucen si přivydělávat.

Laso mu hodil Jiří Suchý, pod divadlo Semafor spadal Jonáš klub, kde míval vlastní pořady, uváděl třeba klubové večery, jejichž náplní byly obvykle besedy se zajímavými osobnostmi - nejen z kultury. Také přispíval svými postřehy do tištěného zpravodaje. Spolupracoval i na podkladech, námětech a scénářích besed pro zájezdová představení známých herců, třeba Vladimíra Menšíka, který si jeho text upravoval po svém. Nevadilo mu to, naopak.

Když Miloš Forman točil legendárního, osmioscarového Amadea, dal mu ze solidarity malou roli papeže. Věděl, že potřebuje každou korunu. Když se ho ptal na režijní pokyny, dostalo se mu v žertu odpovědi: „No hrajte přirozeně, on ten papež byl blbej!“ S tím souvisí další humorná historka, která málem způsobila poprask na nejvyšších místech. Měl se totiž v  rámci natáčení přesunout na jinou lokaci v centru Prahy.

Doprovázel ho scenárista Zdenek Mahler - hrál kardinála. Když šli v kostýmech církevních hodnostářů po ulici, napadlo je žehnat lidem na chodníku. Hned se rozšířila se fáma, že byl v Praze tajně na návštěvě papež Jan Pavel II. který si k nám odskočil z jeho rodného Polska. Začala to prověřovat StB, ale naštěstí si předtím zjistili, že v té době sloužil mši v Krakově. Také je těžko za tento čin mohli trestně stíhat.

Rok předtím si na něj vzpomněl i Ladislav Smoljak, v životopisném snímku Jára Cimrman ležící, spící, kde hrál nic nechápajícího profesora Kingsleyho, tlumočníka mu dělal Jaroslav Vozáb. Vladimír Svitáček - měl přezdívku Svíťa - o svém soukromí nemluvil, hlídal si ho. Nikdy se neoženil - z dochované z korespondence je ale patrné, že jeho životem prošla celá řada žen - neměl ani žádné potomky.

V roce 1990 ho oslovila Československá televize s nabídkou na obnovení spolupráce s Miroslavem Horníčkem a vznikl pořad Hovory H ještě po dvaceti letech. Bylo natočeno dalších sedmnáct dílů, v některých vystupovali stejní aktéři jako předtím a byly použity také úryvky z jejich předchozích vystoupení, které vtipně komentovali. Po listopadu se také našel záznam z představení v Malostranské besedě z roku 1980 Buďte rádi, že prší.

Vladimír Svitáček proslul díky hrátkám s češtinou, byl u zrodu fiktivního jazyka dadštiny „Dodnes je mi líto, že se nevžilo slovo „plstěnky,“ vytvořil jsem ho s nadějí, že se jím podaří odbourat nepěkný, z němčiny odvozený, lidový název hmyzu. Posuďte sami jak lépe zní věta: Ta poběhlice mi věnovala plstěnky - než: Dostal jsem filcky. Uznejte, že je moje formulace jaksi něžnější,“ okomentoval svůj pokus.

Zemřel 23. srpna 2002 v Praze ve věku 81 let. O jeho pohřeb v krematoriu v Praze-Motole se postarali přátelé, zejména Ivan Kott, organizátor srazů Jonáš klubu, který o Vladimíra Svitáčka pečoval v nelehkém posledním období jeho života. Spolu s ním odešel inteligentní humor. O rok později se odebral na onen svět i Miroslav Horníček…

Zdroj: https://nfa.cz/dokumenty-ke-stazeni/badatelske-pomucky/pozustalosti/svitacek_vladimir.pdf

https://www.radioteka.cz/lide/v/19849/croslovo?srsltid=AfmBOor7M5edkkPnbYjoMMmj9OWeu_q6VHwy0syP07HAo7P2SVshZUsp

https://www.epochtimes.cz/2022/02/17/vladimir-svitacek-reziser-scenarista-herec-s-nakazlivym-smichem-vyroci-narozeni-17-unora/

http://www.semanovice.cz/