Článek
Vdala se rok po korunovaci, jejím chotěm se stal princ Albert Sasko-Kobursko-Gothajský, s kterým se znala od sedmnácti let. Měl sociální cítění, projevoval zájem o špatné životní a pracovní podmínky dělníků a podporoval výstavbu levných sídlišť, která poskytovala důstojné a hygienické bydlení pro ty nejchudší. Tvořili pevný pár až do jeho předčasné smrti v 42 letech - zřejmě na na tyfus v důsledku špatných hygienických podmínek na Windsorském hradě. Od té doby držela smutek a chodila v černém - až kromě pohřbu.
K prvnímu pokusu došlo ještě na královský pár, pouhé tři roky po jejím nástupu na trůn. Nezaměstnaný osmnáctiletý mladík Edward Oxford na přehlídce u Hyde Parku 10. června 1840 vystřelil na královnu - přestože byla v pátém měsíci těhotenství - ale, i když zamířil z dost krátké vzdálenosti, minul. Princ si Oxforda všiml už krátce poté, co opustili s chotí brány paláce a vzpomínal, že viděl „trochu zlého muže.“ I po tak traumatickém zážitku se manželům podařilo zachovat si klid a dokončili přehlídku, jako by se nic nestalo.
Edward Oxford
Přihlížející mezitím Oxforda srazili k zemi. Důvod útoku není přesně znám, ale šlo zřejmě o psychickou poruchu, strávil nějaký čas v ústavu pro duševně choré. U soudu v Old Bailey prohlásil, že zabíjet nechtěl, jen zastrašit a zbraň nabil pouze střelným prachem, nikoli kulkami. To se potvrdilo. Proto ho také minul trest smrti, byl odeslán - bez možnosti návratu - do Austrálie. K dalšímu úroku na královnu došlo za dva roky, 29. května 1842, atentátníkem byl jistý John Francis. Měl finanční potíže, takže kradl, podváděl a ze své složité situace paradoxně vinil královnu.
Za poslední mince koupil v zastavárně pistoli. Ale ta při prvním pokusu selhala, nepodařilo se mu vystřelit. Všímavý dav mu zabránil v pokračování, přesto nějak uprchl. Královna se statečně dohodla se sirem Robertem Peelem, který velel policii, že se následující den znovu vydá na projížďku stejnou trasou, opět v otevřeném kočáře. Peel nasadil na klíčová místa policisty v civilu. Francis stál tam, co předtím. Tentokrát stačil vystřelit, Viktorie naštěstí těsně unikla zranění a on byl vzat do vazby. Byl shledán vinným z velezrady a odsouzen k trestu smrti oběšením a čtvrcením.
John Francis
Tímto - tak trochu sebevražedným - činem si Viktorie získala neobyčejný respekt. Zdá se, že něčím přitahovala duševně choré jedince, jedním z nich dalších byl John William Bean. Dostal se dopředu velkého davu. Stiskl spoušť pistole, ale nic se nestalo. Důvodem bylo, že ji nabil kousky tabáku! Po pobytu v léčebně byl odsouzen k 18 měsícům nucených prací. Pátý pokus o atentát provedl 29. června 1849 jistý William Hamilton. Ten se ale ve zbraních vůbec nevyznal, tak ji nabil pouze střelným prachem a zapomněl dát do hlavně kulky.
Takže logicky neuspěl. Žádný pokus ovšem nebyl tak traumatický, jako ten Roberta Patea z 27. 6. 1850. Tento bývalý důstojník britské armády byl podivín a v Hyde Parku ho dobře znali kvůli mírně vyšinutému chování. Při cestě parkem si všiml lidí, shromažďujících se před Cambridge House, kde byla královna na procházce se svými třemi dětmi. Protlačil se dopředu, nečekaně ale i neplánovaně prudce udeřil královnu do hlavy holí. Proč, nedokázal smysluplně vysvětlit, zřejmě šlo o náhlý impulz.
Robert Pate pokus
Úder byl silný, královna dost krvácela z hlavy, přesto zůstala hrdě stát, neupadla. Ale ještě deset let ji poté měla jizvu. Pate byl poslán do trestanecké kolonie v Tasmánii, později se vrátil a dožil jako normální občan. Nejvíc politicky motivovaný útok se odehrál 29. února 1872. Sedmnáctiletý mladík Arthur O'Connor 29. února 1872 vnikl do palácových zahrad a přistoupil s pistolí ke kočáru královny Viktorie. Jeho cílem nebylo královnu zavraždit.
Chtěl ji jen donutit podepsat listinu, aby propustila vězněné irské radikály. Byl velmi rychle dopaden. Prohlásil, že nikdy neměl v úmyslu královně sebeméně ublížit, a proto byla jeho pistole úmyslně nefunkční. Byl odsouzen k jednomu roku vězení a 20 ranám březovou metlou. Královna s trestem nesouhlasila. Vláda vyjednala dohodu: výměnou za odpuštění tělesného trestu dobrovolná emigrace do australských kolonií. Poslední pokus o atentát se odehrál 2. března 1882, kdy ho provedl osmadvacetiletý Roderick Maclean.
Dopadení Arthura Oconnora
Královna navštívila studenty v Eton College, nejelitnější chlapecké internátní škole, která připravuje absolventy na vysokoškolská studia. Maclean chtěl vystřelit, ale všudypřítomný student včas srazil jeho pokus deštníkem. K ničemu dalšímu se nedostal. Nakonec se však ukázalo, že nešlo o skutečnou zbraň, ale pouze o dětskou kapslíkovou hračku. Byl obviněn a odsouzen k doživotí v ústavu pro duševně choré se zvláštním režimem, který vylučoval útěk. Snaha o předčasné propuštění mu nevyšla.
Roderick Maclean
Celkově tyto pokusy absolutně neodradily Viktorii od výkonu své vladařské funkce, o čemž svědčí i skutečnost, že pouhé dvě hodiny po útoku Roberta Pateho se s obvazem na hlavě zúčastnila naplánované audience. I tím si získala obdiv poddaných, který trval celou dobu její vlády. Ve stáří už trpěla slabozrakostí a velkou únavou.
Zemřela na sešlost věkem 22.1. 1901 ve věku 81 let v Osborne Housena ostrově Wight. Podle jejího přání probíhal pohřeb v bílé barvě místo tradiční černé, chtěla oslavit život a shledání se zesnulým manželem princem Albertem.
Zdroje:
https://www.bbc.co.uk/programmes/articles/5m5zjvDYrBMBGFJCFNmWgcY/the-seven-men-who-tried-to-kill-queen-victoria
https://www.britannica.com/biography/Victoria-queen-of-United-Kingdom
https://www.royal.uk/encyclopedia/victoria-r-1837-1901
https://www.historic-uk.com/HistoryUK/HistoryofBritain/Queen-Victoria-Eight-Assassination-Attempts/
