Článek
To bylo ostatně v místě, strategicky rozloženém na dvou kontinentech, Evropě a Asii, hodně časté. Původně šlo o malou osadu Byzantion. Tu si oblíbil Konstantin, první křesťanský císař a v roce 324 sem přesunul centrum své říše. Tím začalo masivní budování trvající šest let.
Po dokončení základních staveb a infrastruktury nechal město vysvětit jako Nový Řím, pak si to ale rozmyslel. Dal mu název po sobě, Konstantinopol. Práce mohutně pokračovaly i po jeho smrti. Nejvíc se o ně asi o dvě století později zasloužil císař Justinián I. zvaný Veliký.
Díky jemu vznikla dominanta Istanbulu, bazilika Haghia Sofia, později přestavěná na mešitu. A rozšířil i Konstantinem vymyšlený systém ukrytých vodních rezervoárů na konečných 60. Kde všude jsou, dnes už nikdo neví, ale určitě nejsou tak úchvatné, jako Yerebatan.
Také se mu přezdívá podzemní citadela. Rozměry má impozantní - 140 metrů na délku, 70 na šířku, kapacitu až 100 000 tun vody! Je v ní 336 sloupů vysokých devět metrů (jak v korintském, tak dórském slohu) ve dvanácti řadách. Na dvou jsou vytesány hlavy bájných nestvůr, Gorgon, hlavně nejznámější, Medúzy.
Osmané cisternu po dobytí Istanbulu přestali využívat. Přešli na jiný systém. Postupně upadla v zapomnění a chátrala pod povrchem. Nalezl ji až nizozemský cestovatel Gyllius mezi roky 1544 až 1550, když prováděl průzkum v ruinách města a hledal památky z byzantské éry.
Prý mu ji ukázali místní. Ti si nad ní totiž vybudovali studny. Navíc zjistili, že v ní žijí ryby a vydávali se tam s loďkami na lov. Naštěstí si poté, co byla znovuobjevena, úřady uvědomily její historický význam. Za sultána Abdulhamida II. (1876-1909) byla důkladně renovována.
Nicméně veřejnosti byla zpřístupněna až 9. 9 1987! Voda do ní přichází z Bělehradského lesa (asi 20 km vzdáleného) kudy vede jeden vchod dovnitř. Druhý, umístěný v domečku naproti mešitě Hagia Sofia je logicky používanější, protože míří přímo do nejzajímavější části.
Spolu se stoupajícím zájmem turistů přibývala vylepšení, která měla za úkol je ohromit. To se povedlo. Dnes mohou vystoupit na zvýšenou plošinu a obdivovat památku z výšky, sledovat různobarevné ryby pod plující pod hladinou nebo atraktivně nasvícené sloupořadí.
Na až 5 metrů silné zdi se odráží vybrané scenérie i obličeje návštěvníků. Do toho se ozývá hudba. Navíc je tu příjemná teplota, takže sem lze utéct před vedrem rozpálenými ulicemi Istanbulu. Vstupné je 800 tureckých lir (asi 580 korun), otevřeno od 9 hodin do 18.30.
Je pochopitelné, že tak podivuhodná stavba neušla pozornosti filmařů, natáčel se tu jeden z dílů Jamese Bonda a další úspěšné snímky. Zavítali sem i mnozí známí politici včetně amerického prezidenta Billa Clintona. O důvod víc tam zajít…
