Článek
O tom, jaký byl idol, svědčí, že trička s jeho ikonickou fotkou se prodávají i dnes, třiapadesát let po jeho smrti! Narodil se 8.12 1943 na Floridě v rodině důstojníka z povolání, takže se hodně stěhoval.
Tato „maličkost“ měla vliv na formování jeho rozporuplné osobnosti, neměl vytvořené pevné zázemí ani stálé kamarády, obojí dítě nutně potřebuje. V pěti letech se stal navíc svědkem tragické autonehody, kdy přímo před jeho zraky vykrvácelo několik indiánských dělníků.
Tak drastický pohled ho psychicky poznamenal, nikdy na to nezapomněl. Daleko později napsal v dopise: „Tohle je dávná vzpomínka, ale myslím, že duše mrtvých indiánů pobíhaly kolem a prostě do mě vskočily, já byl jako houba, která vše nasaje. Není to jen povrchní záhrobní historka, věřím, že k tomu opravdu došlo.“
Jimovi se otec moc nevěnoval, důležitá pro něj byla kariéra (dotáhl to až na kontradmirála) takže si k němu vypěstoval negativní vztah, ani matku neměl moc rád, prý ho neustále peskovala, postoj k rodičům asi nejlépe charakterizuje, že o nich tvrdil, že jsou mrtví, dokonce v začátcích kariéry vypustil z příjmení jedno „r“ aby se na lež nepřišlo.
Od puberty navštěvoval bary a podniky pochybné pověsti a opíjel se. Na druhou stranu byl nadprůměrně inteligentní, četl vážnou literaturu, filozofické spisy, hlavně od Friedricha Nietzscheho. Zajímal se o poezii, verše si zapisoval do deníků. Ty pak vyhodil, nezdály se mu dost dobré, ale později toho velice litoval.
Na universitě (studoval filmovou techniku) se setkal s klávesistou Ray Manzarekem a založili skupinu The Doors (Dveře). Předzvěstí bouřlivé kariéry byl už v prvopočátcích zákaz vystoupení v několika klubech kvůli písni The End, apokalyptickém příběhu, v němž mladík zavraždí rodiče.
Říká se, že v Americe vede nejschůdnější cesta ke slávě přes skandály a kolem něj jich bylo až moc. Při koncertech šplhal po oponě, vrhal se po hlavě do davu a spoléhal, že ho chytí, někdy sprostě nadával divákům, proč na něj chodí.
Plival na ně, podle některých svědectví se dokonce jednou vymočil do prvních řad a měl ukázat penis, za což ho stíhala policie. Takové chování by vzbudilo pohoršení i dnes, natož v šedesátých letech minulého století! Není tedy divu, že koncerty byly často přerušeny či ukončeny policií.
Měl problémy s alkoholem i všemi možnými drogami, po halucinogenech typu LSD se u něj projevovaly silné tendence k sebedestrukci. Během turné se pokoušel oběsit, když ho v poslední chvíli našli, tvrdil, že si chtěl jen zkusit, jaký je to pocit!
Chodil v hotelích po úzkých římsách vysoko nad zemí, zřejmě trpěl obsesí, kdy úmyslně vyhledával smrt. Přes všechny skandály byl ovšem neobyčejně plodný, skládal hudbu, psal texty, scénáře, měl obrovský tvůrčí i duchovní potenciál.
Na pódiu se z něj stala uhrančivá osobnost, pro svou nekonformitu se stal idolem mladé generace. Nesnášel konvence, boháče, pohrdal velkohubými politiky, v jeho době vrcholila válka ve Vietnamu, kterou ostře odsuzoval. Zpopularizoval citát studentského vůdce Jacka Weinberga: „Nevěř nikomu přes třicet!“
Stejně provokativně chodil oblečený i na večírky společenské smetánky, kde působil rozruch. K dívkám se choval buď vysoce provokativně nebo naopak plaše, v mládí měl - i přes hezký zjev - potíže se seznamováním, někdy před nimi dokonce utíkal. I když nebyl deviant, měl sklony hned ke dvěma úchylkám, fetišismu a exhibicionismu.
Obě se týkaly jeho penisu, byl jím doslova posedlý, hrával si s ním, vychloubal se rozměry, hladil ho, nosil těsné, úzké (často kožené) džíny, v nichž byly jeho obrysy jasně patrné, také se ho občas dotýkal přes látku, až měl erekci.
Ani jeho skandály se netýkaly sexu, spíš nevhodného chování. Jeho „filozofií“ prostě bylo dělat vše, co se považovalo za nepřijatelné. Nahý vylezl na šestnáctipatrovou zvonici, jindy se opilý potuloval po knihovně bez spodního prádla s rozepnutým poklopcem.
Sklon k exhibicionismu byl jasný, má ho ostatně každý zpěvák či hudebník. U něj však zjevně překračoval obvyklé meze, než se stal slavný, jen obtížně navazoval známosti. Do tohoto období spadá i první láska s jistou Mary Werbelow.
Šlo o platonický vztah, pocházela z katolické rodiny, předmanželský sex u ní nepřicházel v úvahu. „Spojili jsme se na úrovni, kdy slova byla zbytečná, stačilo se na sebe podívat a číst navzájem své myšlenky,“ svěřila se Mary. Jim se k ní choval značně submisivně. To dokazuje – pravděpodobně záměrně – prohraná sázka, kdy se stal na den jejím otrokem.
Musel si ostříhat dlouhé vlasy, i když na ně byl (oprávněně) pyšný, umýt její auto, vyžehlit a vzít ji do kina na muzikál West Side Story. Všechny úkoly splnil bez slova protestu. Přiznal také, že se v pubertě vyspal s mužem, protože si chtěl ověřit, jestli není gay.
I to je velmi neobvyklé, normální muž nic takového nepotřebuje, je si svou heterosexuální orientací jistý. Ti, co ho dobře znali, ho popsali jako plachého mladíka, který pod vlivem drog či alkoholu zcela ztrácel zábrany.
Měl životní lásku, Pamelu Courson, byla s ním až do jeho smrti, ale je velká otázka, zda se intimně stýkali, říkal jí „vesmírná družka“, „moje múza“, nikdy nemluvil o jejích tělesných půvabech, jen o tom, jak moc ho inspiruje, na jednom snímku je jakýsi náznak polibku, to je vše.
Sice se oženil s šéfredaktorkou rockového magazínu Patricií Kennaly, šlo ale o čarodějnickou svatbu určenou k provokaci. V jeho okolí se někdy spekulovalo, jestli není - stejně jako většina exhibicionistů - panic. I proto, že se na veřejnosti nikdy neobjevily erotické fotky, se svojí povahou by se s nimi spíš chlubil, než aby jevil snahu je z médií odstranit.
Také se proti němu vedla dlouhá řádka soudních sporů o uznání otcovství, všechny vyhrál! Vzhledem k tomu, že se vyjádřil o kondomech tak, že to je „násada“ pro malé penisy a nikdy by ho nepoužil, to bylo velmi divné - pokud by tedy byl „děvkař.“
Tomu, že ho sex s ženou nijak nepřitahoval, nasvědčuje, že se nikdy neobjevil žádný jeho milostný či zamilovaný dopis, který by v pubertě napsal dívce, což je u kluků neobvyklé, zvlášť těch s literárním talentem, který zcela jistě měl.
O tom, že by se s ním adresátka velmi ráda pochlubila, případně ho prodala v aukci za velké peníze, není sporu. Kromě penisu hodně a rád ukazoval zadní část těla, často nosil kožené kalhoty s dírou na zadku! Nebyl ovšem typický exhibicionista, co není schopen dosáhnout erekce jinak, než vytažením genitálu před šokovanou ženou a následnou masturbací.
Nakonec se po dalších skandálech rozhodl opustit skupinu a začít nový život v Paříži. To předsevzetí mu dlouho nevydrželo, flámoval po nocích, dál bral drogy. Tento způsob života si logicky vybral nemilosrdnou daň, na posledních fotkách nepřipomínal krásného mladíka, spíš odulého alkoholika.
V pátek 2. července 1971 poslal Pamelu večer pryč, s tím, že půjde do kina. Události, které nastaly, jsou nejasné, jisté je, že se časně ráno vrátil do hotelu a ve vaně během koupele zkolaboval, údajně dostal infarkt (v sedmadvaceti letech?!)
Jelikož nebyla provedena pitva, dodnes se o tom spekuluje. Mohlo jít o neúmyslné předávkování – měl být viděn užívat heroin, který nikdy předtím nebral, náhodu, ale i celkový kolaps organismu z nezřízeného života. Byl pochován na hřbitově Pére Lachaise. Jeho náhrobek je po Eiffelově věži druhou nejnavštěvovanější památkou…
Zdroj: https://www.rollingstone.com/music/music-news/the-rolling-stone-interview-jim-morrison-73308/
https://www.thomann.de/blog/en/jim-morrison-the-driven-man-who-died-too-young/
https://www.allmusic.com/artist/jim-morrison-mn0000031022
