Článek
Nicméně myšlenku, kterou pak na přání režiséra rozvinul, v sobě nosil šest let. Při psaní role řidiče Pávka myslel na Petra Nárožného. Mariána Labudu bral jako estrádního komika a neměl v něj důvěru, ale Jiří Menzel si ho nakonec dokázal prosadit. Chtěl, aby ústřední dvojice připomínala komiky z němé éry, Pata a Patachona, jeden byl malý, tlustý, druhý vysoký, štíhlý. To se mu povedlo, všimla si toho i zahraniční kritika.
Trefou do černého bylo i obsazení „momentálně zaostalého“ závozníka Otíka maďarským hercem Jánosem Bánem. Původně se mu mělo říkat Plachťák, kvůli odstátým uším a stejně tak se měl jmenovat celý film, ale pak se to tvůrcům zdálo dehonestující. Aby neprozradil cizí přízvuk (v těch málo okamžicích, kdy mluvil) János vymyslel zubní protézu, nechal si ji vyrobit na své náklady. Dokonale to k jeho zjevu pasovalo a inspirovalo to Marina Labudu k hlášce: „Ty jsi měl být původně kůň, ale pak si to pánbůh rozmyslel.“
Vesnička byla sice zpočátku některými kritiky znectěna, že neodpovídá ideálu socialistické vesnice, ale poté, co na ni do kina přišlo závratných 4,5 milionu diváků, námitky ustaly. Byl to nejnavštěvovanější film za posledních 21 let, po Limonádovém Joeovi z roku 1964. To se ale paradoxně vymstilo Jiřímu Menzelovi a dalším členům štábu. Ten lakonicky řekl: „Pokud český film překročil sto tisíc diváků, vyplácela se tvůrcům prémie, ta se za každých dalších 50 000 zvyšovala. Podle těch tabulek nám měli na Barrandově vyplatit tolik, že by vůbec nic nezbylo na všechny další filmy. Rozhodli se soudružsky - nedali nám nic. Honorář dostali jen herci.“
Vesnička je také jediný film, ve kterém se sešly tři generace Rudolfů Hrušínských - starší, mladší - přejetý Drápalík - a nejmladší, známý ze scény, kdy u televize čeká, až hlasatelka nastaví zrcadlo. U něj šlo o úplně první roli, bylo mu patnáct. U nejstaršího šlo pro změnu o návrat k volantu po třiceti letech, věděl totiž o sobě, že je špatný řidič - stejně jako jeho postava lékaře - takže ho vozila manželka, nebo na filmování najatý šofér.
Pozdvižení způsobila rada, co dal Jiřímu Lírovi, aby jel do Pelhřimova. Dobře totiž věděl, že se tam Jiří narodil, ale ne už to, že tam krematorium, do něhož ho posílal na „exkurzi“, není. Radní města, unavení vysvětlováním tápajícím turistům, se rozhodli budovu z recese vystavět a při prvním zkušebním žehu nechat shořet. Požár se ale opravdu rozhořel, takže museli zasáhnout hasiči. Na místě stojí pamětní deska.
Autorem myšlenky, že „když je někdo jedinej, kdo to může udělat, tak musí“ je Vladimír Menšík. Ten totiž volal v noci režiséru Svitáčkovi, o kterém věděl, že má ušetřené peníze na nákup nového auta, aby mu půjčil a on mohl zaplatit vysokou útratu za několikadenní tah. Svitáček se bránil, ale po této větě naléhání podlehl. Po letech příhodu vypravoval právě Zdeňkovi Svěrákovi a tomu se tak zalíbila, že ji ve filmu použil.
I postava Otíka měla u něj svůj předobraz. Jednou mu na chatu přivezli písek. Závozník si sedl na kládu a klacíkem se šťoural v písku. Svěrák je pozval na oběd a ptal se řidiče, proč nejde také. Ten mu však odpověděl: „Jen ho nechte, on je spokojený takhle. S ním je to hrozný, my jedeme sto kilometrů a on neřekne ani slovo.“ Malou roli starého nemocného člověka si pak zahrál režisér František Vláčil.
Scéna, kdy si jeho choť stěžuje, že moc pije a kouří, na něj seděla, opravdu těmto neřestem dost holdoval. A slova lékaře, že nemá cenu mu to zakazovat, protože tělo má jít do hrobu zhuntovaný, je hluboká pravda. Jiří Menzel také dlouho hledal vhodnou vesnici, na které se ještě příliš nepodepsal socialismus a objevil Křečovice, rodiště skladatele a houslisty Josefa Suka.
Ten je pochován na hřbitově, který má s domem řidiče Pávka společnou zeď. Zdeněk Svěrák tuto „kulisu“ uvítal, jako dítě totiž bydlel hned vedle hřbitova. Kameníka si zahrál hudebník Eugen Jegorov. Marián Labuda pak odmítl náhradníka a scény s náklaďákem točil on, s Pragou V3S totiž jezdil dva roky na vojně. V malé úloze závozníka Šestáka se objevil poprvé ve filmu Milan Šteindler.
Komedie je plná hlášek, některé se staly tzv. kultovní, jako monology českého „doktora House“ Rudolfa Hrušínského, či sedmý schod ve sklepě, jako nejlepší na chlazení piva. Používal ho otec Zdeňka Svěráka, ten si na to po letech vzpomněl. Když byl s filmem v v Japonsku, přinesl mu hostitel pivo se slovy: „Promiňte, ale obávám se, že není ze sedmého schodu.“
Byl tím nadšen. On i Jiří Menzel se totiž domnívali, že natočili typicky český film, kterému nebudou v cizině rozumět. Naštěstí se ukázal opak. Kromě nominace na Oscara, který jí jen těsně unikl, Vesnička získala cenu na Mezinárodním filmovém festivalu v Montrealu, na MFF filmových komedií v Chamrouse ve Francii, na MFF Valladolid ve Španělsku. Když byla uvedena v roce 1992 České televizi, sledovalo ji neuvěřitelných sedm milionů diváků!
Zdroj:
https://www.csfd.cz/film/6672-vesnicko-ma-strediskova/zajimavosti/
https://www.fdb.cz/film/18662-vesnicko-ma-strediskova/zajimavosti?zalozka=zajimavosti
https://nfa.cz/cs/26375-vesnicko-ma-strediskova
