Článek
I když je hlavním organizátorem, tvrdí, že talent na to nemá, podobně jako řada jiných herců, kteří jsou spíš intuitivní. Skromně tvrdí, že jediná jeho zásluha je, že se dokázal obklopit šikovnými lidmi. A snaží se jim v jejich práci co nejméně překážet. Do šéfování spadl zcela „nevinně“, když se státní instituce zřekly pořádání festivalu, brání se ale tomu, aby byl považován za podnikatele.
„Nic neprodávám, nevymýšlím obchodní strategie, neinvestuji. Jen se snažím sehnat dostatek finanční prostředků na zajištění chodu filmového festivalu a vůbec všeho, co se ho týká - včetně zajištění pozvání a pobytu hvězd světového filmu, které do Karlových Varů každoročně přijíždí. Jde spíš o jednání s lidmi, než o byznys,“ říká Jiří Bartoška.
Hercem se stal jen díky tomu, že ho kamarádka Jana Švandová přihlásila bez jeho vědomí na JAMU, kde uspěl hned napoprvé bez jakýchkoli příprav, což je výjimečné. Byl tehdy na vojně a zkouška pro něj představovala oddech od kasárenského režimu, nic víc si od ní nesliboval. Slavným se stal ale až ve třiceti letech, účinkováním v „pravěkých“ filmech Osada havranů a Volání rodu. Takže, i když na to měl vizáž, prince si nikdy nezahrál.
Nemrzelo ho to, naopak.„Není nic horšího, než se proslavit v mládí nebo, nedej bůh, v dětství. To může vést k tomu, že se považujete za něco víc a myslíte, že se z vás bude superstar. Tou se ovšem nestanete. Může se z vás ale stát arogantní hlupák. Jako dospělý se s popularitou umíte srovnat. Víte, že je to jen hezké, mámivé pozlátko a život je o něčem úplně jiném,“ upozorňuje Jiří Bartoška.
I v 77 letech vypadá skvěle, má obrovský sexappeal, objevuje se pravidelně na předních příčkách žebříčku nejpřitažlivějších mužů. Přitom o sebe a o svůj vzhled nijak nepečuje, v životě necvičil - i když na „stará kolena“ začal hrát golf - jí nepravidelně a většinou nezdravě, přesto má štíhlou postavu. Ani alkoholu se zcela nevyhýbá, kouření omezil jen kvůli nemoci.
„Myslím, že za to vděčím genetice. Mým vzorem je Winston Churchill, který se dožil 91 let. Tomu řekl americký generál že je vegetarián, chodí každý den běhat a je zdravý na 100 %. On s opovržením odpověděl: ‚Piji flašku koňaku denně, doutníky kouřím neustále a když mohu jet autem, neudělám krok pěšky. A jsem fit na dvě stě procent.‘,“ usmívá se Jiří.
Domnívá se, že o úspěchu v herectví rozhodují v podstatě čtyři věci. Určitá dávka talentu, být ve správný čas na správném místě, potkat v životě lidi, kteří mu něco dají - a kterým na oplátku dá něco on - a hlavně abnormální dávka štěstí. Za sebe říká, že ho měl v míře vrchovaté.
„Každý herec musí být citlivý a musí mít také dar empatie, aby se dokázal vcítit a převtělit do svých hereckých postav, je to jeden ze základních předpokladů tohoto řemesla. Kvůli tomu jsme ovšem zranitelní, takže se někteří z nás tváří spíš nepřístupně a zachovávají si od lidí odstup. Hodně se to týká hollywoodských hvězd.
Není se co divit, jsou na každém kroku sledováni, paparazzi je šmírují. Ale když se s nimi setkávám na festivalu, obvykle zjišťuji, že jsou úplně normální. Hodně na mě zapůsobili Gregory Peck nebo Kirk Douglas, největší legendy světového filmu, chovali se skromněji než leckterá začínající hvězdička, která blikne a zhasne,“ dává k lepšímu Jiří Bartoška.
Protože nepochází z herecké rodiny, snažil se před tímto „údělem“ chránit své děti, což se mu povedlo. Nikdy je nevzal do zákulisí, kde by mohly „načichnout“ řemeslu tím, že by viděly všechny ty kostýmy a rekvizity, nebo si myslely, že být hercem je snadné. Nikdo ale nevidí jejich tvrdou práci při zkouškách, kdy jsou v divadle zavřeni celý den, v tomto období vidí možná méně denního světla než horníci.
Hodně starších lidí, kteří zažili socialismus, se snaží dohnat ztracené roky, kdy nemohli cestovat a míří k moři. Jiří Bartoška mezi ně nepatří: „Nesnáším hotely, s těmi neustále ustlanými postelemi a každodenně vyměněnými ručníky, dělá se mi z toho špatně. Pokud jedu do ciziny, musím mít zajištěné ubytování v soukromí. Nemám konkrétní cíl, kam bych se jel podívat, ale dovedl bych si představit, že bych žil v New Yorku. Jsem městská krysa a je to nádherné město, hlavně na jaře a na podzim.“
Většina herců si vyhledává partnerky z branže, normální mohou mít problém se žárlivostí při erotických scénách, některým vadí popularita svého protějšku, i to, že jsou mistři přetvářky, je to nakonec jejich práce. Jiří Bartoška je výjimkou, jeho manželka, s kterou je už 48 let, je archeoložka.
„Já si práce své ženy velmi vážím, sám bych ji ale dělat nemohl. Párkrát jsem se byl za ní na vykopávkách a vždycky mě fascinovala obrovská trpělivost a mravenčí píle této profese, navíc na jednom místě stráví i dlouhou řadu let. Mně by se třeba líbilo dělat archeologii ve stylu Indiana Jonese, ale ta zase existuje právě jen ve filmu.“
I přes onkologické onemocnění obvykle neztrácí dobrou náladu, je do jisté míry fatalista. Lékaře ale poslouchá a váží si jich. Doufá, že i když si zubatá na něj někde brousí kosu, nemá vodu, kterou by ji zvlhčila, takže je tupá. Nezbývá než mu popřát, aby jí to trvalo ještě dlouho…
Zdroj: autorův rozhovor s Jiřím Bartoškou
