Článek
Méně známé je, že o milosti pro něj uvažoval i Václav Havel, v roce 2017 o tom informovala MF DNES, které to potvrdila právnička Lenka Marečková, která byla za Havlova posledního funkčního období vedoucí oddělení milostí na Pražském hradě. „Jezdila za mnou doktorka Jana Chalupová, která u něj měla na starost tuto agendu. Znala fakta o mém případu. Všichni brali za hotovou věc, že na Vánoce 2002 budu doma, já bohužel také. Čekal jsem, kdy přijde rozhodnutí o udělení milosti.
I ředitel věznice měl za to, že budu na Štědrý den propuštěný. Bohužel shodou nešťastných náhod dal prezident krátce předtím milost někomu, kdo v autě zabil člověka a novináři ho tvrdě kritizovali. Myslel asi, že v této situaci by mé propuštění všechno ještě zhoršilo, tak na poslední chvíli couvnul. V té době byl už navíc nemocný,“ tvrdí Jiří Kajínek. Právnička Lenka Marečková v roce 2017 uvedla, že bývalý prezident Havel kajínkovi milost neslíbil, nicméně se v kanceláři právního oddělení Hradu případem opravdu intenzivně zabývali.
Jiří Kajínek ve vězení skončil poprvé v jednadvaceti, šlo o vloupání do obchodů a chat. Když ho pustili, zašel k Rottovi, koupil všechny zámky, co se prodávaly, a zkoušel je postupně otevřít. Díky tomu používal tak sofistikované metody, že se mnohdy vůbec nepoznalo násilné vniknutí a majitelé měli problém s pojišťovnou i policií, byli v podezření, že krádež fingovali.
„Dva tipaři mě zásobovali informacemi, třeba o bytech soudruhů, co byli zrovna v cizině, nebo tehdejší smetánky – zelinářů, řezníků, číšníků, taxikářů, recepčních. U nich se dalo úspěšně předpokládat, že vloupání nenahlásí, aby se jich policajti neptali, jak přišli ke svému majetku. Že jsem okrádal bohatý, nebo byl mladej a hloupej, se ale neospravedlňuji.
Časem mi došlo, že spousta věcí, které kvůli mně z bytů zmizely, mohly mít pro majitele význam nejen v tom, že byly cenné, ale jako vzpomínka na jejicch nejbližší. Toho je mi líto, stejně jako toho, že jsem nezvaně přišel na návštěvu k Václavu Postráneckému. Já ovšem netušil, o koho jde, byla to jedna z mála náhodných akcí, ale mě to mrzelo, měl jsem ho rád jako herce. Uvažoval jsem, že bych za ním přišel osobně se mu omluvit, bohužel už to nevyjde,“ končí monolog Jiřího Kajínka.
I když se dnes omlouvá, je fakt, že majitelé vykradených bytů zažili pocity, jako by se měli svléknout na veřejnosti do naha, narušil tím jejich soukromí. Zcela určitě by neměl být glorifikován, což mnohdy je. Může tak působit i tento článek, ale snažil jsem se dát mu prostor k vyjádření.
Obvinění z dvojnásobné vraždy bylo pro všechny jeho známé překvapením, nikdy se totiž nechoval násilně. Tvrdí, že zásadně neútočil. Výjimkou bylo, když si pro něj přišli tři policisté. „Podle mě se každý člověk podvědomě brání zatčení, jen to na rozdíl ode mě nerealizuje. Napařili mi 11 let za to, že jsem je odzbrojil a ujel s nimi jejich autem, prý loupežný přepadení.
Podle právníků – i tehdejšího ministra spravedlnosti Nováka, s nímž jsem mluvil – byly adekvátní dva, nejvýš tři roky. Nestěžuji si, pouze říkám, že jedenáct let za bránění se zatčení, kde nepadla ani facka, je neadekvátní.“
Může mít pravdu, že trest byl abnormálně vysoký, na druhou stranu byl recidivista, což byla hodně přitěžující okolnost. Než trest nastoupil, staly se dvě vraždy, za které byl po šesti letech trvání procesu odsouzen na doživotí. Hájí se tím, že není hlupák. Měl totiž doma hotový zbrojní arzenál, včetně tří samopalů, jeden i s tlumičem.
Zbraně sbíral, tvrdí, že to byl jakýsi návrat do dětství. „Skoro každý kluk chce pořádnou bouchačku a naučit se střílet. Proto se pistolníci, co šli do souboje tváří v tvář, stali obdivovaní. Že bych k vraždám použil starou, skoro nefunkční pistoli, byla urážka mé inteligence.
Kdybych za vraždami stál, zmáčkl bych spoušť samopalu, za minutu pokropil všechno kolem a bylo by vymalováno. A určitě bych nebyl natolik stupidní, abych nechal přežít svědka. Vyšetřovatel ale přišel s tím, že jsem to udělal schválně, abych odvedl pozornost. To je dedukce, z které by se Sherlock Holmes zbláznil,“ snaží se vyvrátit podezření Jiří Kajínek.
Je fakt, že jeho teorie má něco do sebe. A v kuloárech zaznívala jména dvou policistů, kteří měli vraždu provést. Nicméně hlavní svědek proti němu, bodyguard Vojtěch Pokoš, trval na své výpovědi, že střílel Kajínek. Na základě toho byl poté odsouzen na doživotí. Nezjistil se žádný důvod, proč by vypovídal křivě, neměli spolu nic společného.
Na druhou stranu i Pokoš byl recidivista, za vydírání dostal 6,5 let, takže byl snadno manipulovatelný. Bývalý policista Jan Felcmann z Plzně, který byl v roce 1993 na místě činu a našel ho zraněného, se ho ptal, co se stalo, a on, že nic. Když se zeptal znovu, odpověděl - to je jedno, nechte to být. Dělalo to na něj dojem, že o tom nechce mluvit.
Kajínek je mezi zločinci výjimečný i tím, že je abstinent a nekuřák, ani drogy v životě neochutnal. Párkrát zkusil hazardní hry, ale spíš pro pobavení. Tvrdí, že byl vychovaný k tomu, aby myslel na zadní kolečka, tak šetřil. Nelíbilo se mu, že byl často nesprávně pojmenován jako Kájínek, tvrdí, že to působí hodně infantilně.
Pokud jde o slávu, o tu nestál a nestojí, byl by mnohem raději anonymní. Říká, že než došel na místo našeho srazu, zastavilo ho osm lidí, kteří si s ním chtěli udělat selfíčko nebo měli zájem o autogram. Ví, že zcela určitě není správný vzor pro mládež, ale dnešní dobu považuje v mnoha směrech za šílenou.
U jeho případu je výjimečné, že stížnost pro porušení zákona v jeho prospěch podali hned tři ministři spravedlnosti, Pavel Rychetský, Jaroslav Bureš a Pavel Němec, takže pochyby o jeho vině musely být dost silné. Nešlo mu ale o milost, je za ni vděčen, ale ještě mnohem vděčnější by byl, kdyby se mu podařilo z obvinění očistit.
O to se snaží dodnes. I když strávil ve vězení - podle něj nevinně - skoro dvacet let, nenosí v sobě pocit křivdy. Říká, že má dvě dobré vlastnosti, neumí závidět a nenávidět. Zažil si místy peklo, které jen těžko může zprostředkovat. O to víc si cení svobody.
Závěrečné slovo autora: Po uveřejnění tohoto článku se na mě snesla vlna odsuzujících až nenávistných komentářů. Nebylo mým úmyslem Kajínka nijak glorifikovat, jen jsem mu dal prostor k vyjádření. To, že je zločinec, zloděj a recidivista je pochopitelně pravda, a i když se za to dnes omlouvá, nic to na věci nemění. Stejně jako to, že „vykradačkami“ ublížil mnoha lidem.
To, že se o něm píše a o jeho životě byl natočen film, svědčí o dnešní době, i když na druhou stranu usvědčený vrah Babinský je rovněž oslavovaný a stal se legendou. Pokud ovšem Kajínek nevraždil, odseděl si tak deset let navíc. Nebylo by špatné podívat se na něj i z toho hlediska.
Zdroj: https://www.csfd.cz/tvurce/207233-jiri-kajinek/prehled/
https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/od-vystrelu-na-borech-az-po-prezidentskou-milost-kauza-kajinek-prehledne_1705131500_cib
