Článek
Přišel i o malou dceru, tragicky zahynula při spojeneckém bombardování holešovické elektrárny. Už v roce 1937 nazpíval s proslaveným orchestrem Karla Vlacha první písničku, Jen tys moje láska, později se stal jedním ze sólistů. Až do uzavření vysokých škol nacisty navštěvoval právnickou fakultu. Po válce studia sice dokončil, ale mezitím založil jazzový septet, kterému se věnoval. Proslavil se jako swingový zpěvák, tento americký styl ovšem po únoru skončil na černé listině, takže osm let nesměl veřejně vystupovat.
Zpíval s menším orchestrem ve vinárně Bystrice, kde se scházela pražská galerka - později se z ní stal jazz klub Reduta. V polovině šedesátých let konečně mohl koncertovat, dokonce se objevil občas i v televizi. Z mnoha jeho songů se staly šlágry - Jen tys moje láska, Šeptám do ouška, Hm, hm, Plaménky v očích tvých, Povím to tancem a písní, Aloha oe, Už nikdy víc milovat nebudu, https://www.youtube.com/watch?v=wragKkh75K8 a zejména Dr. Swing. Ten mu vynesl přezdívku, na kterou byl hrdý. V roce 1972 o něm natočil režisér Ivo Paukert stejnojmenný dokumentární hudební film.
Protože ovládal cizí jazyky, nedělalo mu problém vystupovat pro mezinárodní publikum, účinkoval v Německu, Jugoslávii, Bulharsku, Rumunsku, Maďarsku a Polsku. Jeho velkým ctitelem byl Karel Gott, který se jím nechal inspirovat a měl ohromnou radost, když přijal jeho pozvání k mamince na svíčkovou s knedlíky. Vzpomínal na něj s láskou a litoval toho, že spolu nikdy nenazpívali žádný duet. Obdiv byl oboustranný, i Kavka Karlovi fandil, líbil se mu od první chvíle, oceňoval i jeho pracovitost.
Waldemar Matuška o něm promluvil takto: „Uznával jsem ho i proto, že si dokázal dělat legraci nejenom z okolí, ale i sám ze sebe.“ To byl jeden jeho typických rysů jeho povahy, byl totiž velký recesista, což ho často přivedlo do průšvihů - třeba, když šokoval přecpaný poslední vůz vlaku před stanicí výkřikem: „Tento vagón dál nejede!“ Cestující ho poslušně vyklidili a zůstala v něm jenom kapela, která si to užívala. Vše se ale zvrtlo ve chvíli, kdy nádražák uposlechl zvolání, nezkoumal, od koho vyšlo a vagon opravdu odpojil!
Častým svědkem jeho exhibic byly pražské tramvaje. Náramkové hodinky zásadně nosil nad kotníkem levé nohy. Vždycky si zařídil, aby se ho někdo zeptal, kolik je hodin, poté nonšalantně překřížil nohy, vysoukal nohavici a řekl přesný čas. Nebo si stoupl na plošinu a všem přistupujícím potřásl rukou se slovy: „Buďtež vítán ve jménu Dopravních podniků hlavního města Prahy.“ Jindy se zase zeptal průvodčího, zda jedou na Balabenku. Když přisvědčil, padl na kolena se sepjatýma rukama a úpěnlivě se modlil „Dej Bůh ať dojedeme!“
Žertíky si neodpustil ani na pódiu. Po úvodní znělce pronesl sametovým hlasem: „Hraje vám orchestr Karla Vlacha, zpívá Arnošt Kapavka.“ Známého dirigenta zaskočil i tím, že mu na svatbu přijel na vypůjčeném velbloudovi. Ale opět se to zvrhlo. Ten se, když z jeho hrbu hulákal gratulaci, splašil a i s ním utekl. Každé ráno se také postavil nahý před okno a šokoval zevlouny vyvoláváním: "Zdraví ke mně! Nemoci pryč ode mne!' Nebo za velkého zájmu čumilů odhalil na domě pamětní desku s nápisem: „V tomto domě se nenarodil ani nežil Pankrác Perla. A pod tím v rámečku: Stále sněží.“ Byl také dobrodruh.
V roce 1970 se záhadně nechal najmout jako zpěvák na americký zaoceánský parník. Unikl tak rekvalifikačním zkouškám, při kterých nerozhodovalo ani to, jak je zpěvák či hudebník erudovaný, ale postoj ke KSČ a třeba i znalost textu Píseň práce. Jelikož kvůli tomu po svém návratu nesehnal místo v žádném orchestru, poradil si sám, vynalezl multimediální nástroj Kavka eintet. Levou rukou hrál na varhany, pravou ovládal elektrofonický nástroj se třiceti rejstříky. Používal také různé píšťalky a zvukové efekty, nohama obsluhoval velký buben a činely. Do toho pochopitelně zpíval.
Eintet
Díky tomu se v osmdesátých letech občas objevoval v pořadech Československé televize - konferenciér Vladimír Dvořák si ho např. prosadil do pořadu Televarieté - jezdil také po nejrůznějších estrádách. Všude, kde hrál, rozhodně nuda nebyla, na jevišti to byl živel! Na letní sezónu jezdíval do Bulharska, přes den se povaloval na pláži, večer zpíval hostům v hotelu. Hrál, jak se říkalo, k tanci a poslechu v lázeňských městech, stal se z něj i svérázný hudební komik. Měl syna Jana, který emigroval do USA, kde se živil jako řidič kamiónu. Po listopadu se za ním na čas vypravil. To už se jeho pozemská pouť pozvolna chýlila ke konci. Zemřel 2. května 1994, bylo mu 77 let.
Zdroj: https://www.arnostkavka.cz/clanky.html
https://www.krajskelisty.cz/stredocesky-kraj/okres-melnik/31563-doktor-swing-recesista-zpevak-s-velbloudem-zkratka-arnost-kavka-idol-karla-gotta-album-ondreje-sucheho.htm
