Článek
„Když vidím, jak si hnutí Milion chvilek vybralo za hlavní eso akce na Letenské pláni právě Zdeňka Svěráka, musím dnešním lidem říkat, že pro někoho mého typu byl v posledních dvou desetiletích před rokem 1989 symbolem komunistického režimu. Byl tím, kdo z něj nejvíc profitoval a nejvíc ho reprezentoval.
Ano, někteří řeknou, že je to vtípek, protože režim nejvíc reprezentoval Husák a další, jenže ti byli mimo náš obzor. Věděli jsme, že na Husáka nemůžeme dosáhnout a zítra ho svrhnout. Pro nás byl symbolem a nepřítelem člověk, který se velmi výrazně promenoval v kultuře,“ uvedl pro obskurní médium Parlamentní listy.
Není to ovšem ani zdaleka první kritický výpad proti Zdeňkovi Svěrákovi, ten zazněl na adresu obrovsky populární komedie Marečku, podejte mi pero, kde hrál a spolu napsal scénář, tu označil za děsivě, děsivě špatný film. Jestli ale Václavu Klausovi něco zoufale schází, tak smysl pro humor. Nevybavuji si okamžik, kdy by se usmál, nebo, nedej bože, rozesmál. Je fakt, že si z něj Zdeněk Svěrák na oplátku vystřelil v semináři hry České nebe.
V reakci na platnost rukopisů, královédvorského a zelenohorského a jejich „objevitelů“, Hankovi a Lindovi velmi zdařile imitoval specifickou mluvu bývalé hlavy státu. Pokud jde o předlistopadovou angažovanost Z. Svěráka, dá se rozdělit do dvou různých období. Do strany vstoupil v roce 1961. „Byl jsem přesvědčen, že dokud tam nevstoupí poctiví lidé, budeme nadávat a nic se nezmění. Jedině tím se páka může pohnout. A ono se to potvrdilo.
Vůbec se za to nestydím, ale co mě dodnes mrzí, je, že jsem podepsal Antichartu. To bylo zbabělé.“ Ale nešlo jenom o jeho rozhodnutí. „Měli jsme schůzi a řekli si, že by bylo pro divadlo dobře, kdyby ji někteří z nás podepsali. Volba nakonec padla na mě a Zdeňka. A je jasné, že něco takového člověka poznamená. Když musíte ohnout hřbet před tím, koho nenávidíte, tak ho pak začnete nenávidět ještě víc,“ řekl Miloň Čepelka.
Do chodu divadla zasáhla výrazně i StB. Té se povedlo přitlačit ke zdi herce Marka Šimona. Ten strávil v osmdesátých letech dva roky ve vězení kvůli obvinění z emigrace a sdílel celu s Václavem Havlem. Sice podepsal spolupráci, ale poté, co nic závažného neprozradil - a navíc se začal vyhýbat vyšetřovatelům - brutálně ho zbili. Dalším výrazným zásahem bylo zakázání hry Lijavec. Ve spise se našlo hlášení jisté H.Vernerové.
„Vondruška prochází mezi hosty v hostinci a provokuje je s cílem docílit, aby projevili svoje pravé politické názory. Zároveň si píše ty reakční do bloku. Velmi negativně působí moment, kdy zmizí ze scény a objeví se v četnické uniformě s tím, že všechny, kteří měli negativní názory, zatkne.“ Další zpráva byla od podporučíka StB Jana Musila, který napsal že tam jsou „markantní invektivy proti socialistickému zřízení.“
Největší podíl na zákazu měla ale úplně jiná okolnost. Když Zdeněk Svěrák pojmenoval postavu císařského tajného agenta Pihrt, což bylo jméno lékaře, ke kterému chodil jako malý, ani ve snu nemohl tušit, že existuje plukovník StB Pichrt. Ten se pak domníval, že ta postava je parodie na něj. Naivní ředitel Pražského kulturního střediska Jan Zvolský ale pochválil hru Posel z Liptákova, dokonce si myslel, že jde o satiru na uhlobarona.
Ale zpět ke komunistické minulosti Zdeňka Svěráka. „Srpnová okupace byla pro mě šok. Já hned zalarmoval Miloně Čepelku a zamířili jsme na Vinohrady, do budovy rozhlasu. Před ní ale byli vojáci. Tak jsme spolu odjeli do Hviezdoslavovy ulice, kde sídlila armádní reakce. Málokdo o té budově věděl. Někdo přišel s nápadem, že bychom se mohli stát náhradním rozhlasovým pracovištěm. Vysílali jsme bez přestávky. Nikdo z kolegů nás neudal.“
Byl to okamžik, kdy opravdu riskoval kůži, kdyby je odhalili sovětští vojáci, tak by se s nimi nemazlili. Strávili v primitivních podmínkách déle než deset dní, za tu dobu byli všichni zarostlí. Zdeněk Svěrák si dal závazek, že se znovu neoholí, dokud tady zůstanou okupační vojska - nemohl tušit, že to bude trvat jednadvacet let. To ale kvůli rolím nemohl dodržet, objevil se oholený ve zmíněném Marečkovi, nebo v Na samotě u lesa, ale zase se co nejdřív vrátil k plnovousu.
V roce 1969 vystoupil ze strany a odešel z rozhlasu, věděl, že se v něm poté dlouho neohřeje a veškeré aktivity nasměroval do Divadla Járy Cimrmana. I to bylo normalizátorům trnem v oku, soubor pod různými záminkami vyháněli ze sálů, kde vystupovali. Divadlo ale mělo nečekané zastánce, chodili na ně, aniž by to herci tušili, dospívající děti několika vysoce postavených soudruhů, kteří se jich zastávali. I díky tomu mohli pokračovat.
Je fakt, že duo Svěrák a Smoljak bylo v sedmdesátých letech podepsáno pod filmovými komediemi, mimo zmíněné lze jmenovat Jáchyme, hoď ho do stroje, Kulový blesk, Trhák, později Jára Cimrman ležící, spící, Rozpuštěný a vypuštěný, Nejistá sezóna. Důvodem byla komerční úspěšnost, Barrandovu přinášely zisky. Zdeněk Svěrák pak napsal samostatně fenomenální snímky Vesnička má středisková či Tři veteráni.
V obou si i zahrál vedlejší role. Ale, navzdory tvrzení Klause, mezi prominenty socialistické tvorby nikdy rozhodně nepatřil, musel třeba vydávat texty svých písní - včetně kultovního šlágru Holubí dům - pod pseudonymem Emil Synek, pouze díky tomu je Československý rozhlas a televize vysílaly. Některým lidem je proti srsti současná politická angažovanost Zdeňka Svěráka.
Ta se možná nejvýrazněji projevila v podpoře neúspěšného prezidentského kandidáta Karla Schwarzenbergera v roce 2013. Od té doby dal o sobě vědět ještě několikrát. Je u něj patrné, že se vrací k hodnotám, ve kterých byl rodiči vychováván. Při jeho hodnocení pak nelze vynechat založení a dlouholetou podporu Centra Paraple, která vrací do života lidi, ochrnuté po poškození míchy. Už jen díky tomu si zaslouží obrovskou úctu.
Zdroj: .https://www.novinky.cz/clanek/kultura-cimrman-zesmesnuje-praci-tajne-bezpecnosti-zapsal-si-agent-stb-arsen-40376283
https://www.irozhlas.cz/kultura/blizici-se-normalizace-znamenala-pro-sveraka-konec-v-rozhlase-byli-jsme-tam_2603181000_kvr
