Článek
Nebyl ale zdatný politik a už vůbec ne válečník. V bitvě u Bannockburnu (23.–24. června 1314) udělal mnoho osudových chyb, ztratil v ní 34 baronů či rytířů a také tisíce pěšáků, kteří byli zabiti nebo zajati při útěku. Prohra měla pro Anglii fatální následky, její vítěz, Robert Bruce, tím udělal rozhodující krok k nezávislosti Skotska. Edwarda místo vládnutí zajímaly jeho četné koníčky, měl zájem zejména o veslování, atletiku, chov koní a chrtů. Byl také výtečný plavec, dokázal přeplavat jezero Windermere dlouhé osmnáct kilometrů.
Ve svém paláci v Langley choval velblouda a měl lva jako domácího mazlíčka. Zbožňoval hudbu, zejména varhany a velšský strunný nástroj známý jako crwt, byl mecenášem umění, založil university v Oxfordu a Cambridge. Odmalička miloval vodní radovánky, zajímal se i o mechaniku, údajně navrhl fontánu. Měl ale i záliby prostého lidu, místo okázalých honů chodil na ryby. Když viděl dělníky, kopající příkop, vystoupil z kočáru a chopil se lopaty. Pomáhal často také rolníkům o žních.
Jeho nejbližší šlechtici i dvořané si ťukali na čelo, ale časem jim to začalo čím dál víc vadit, odkládal vyřízení žádostí, na přijetí čekali poslové dlouhé dny a úkoly se jen kupily. Potíže později zhoršily problémy v anglickém zemědělství, které byly součástí jevu známého jako Velký hladomor. Začal přívalovými dešti koncem roku 1314, pak následovala velmi chladná zima a silné deště následujícího jara, které zabily mnoho ovcí a dobytka. Toto špatné počasí pokračovalo téměř v nezmenšené míře až do roku 1321.
Příjmy z vývozu vlny prudce klesly a ceny potravin vzrostly, a to navzdory pokusům jeho vlády o kontrolu cen. Sice vyzval kupce, aby uvolnili lidem potraviny, snažil se podpořit jak vnitřní obchod, tak dovoz obilí, ale s malým úspěchem. Už v patnácti letech se v jeho životě objevil syn jednoho z rytířů, Piers Gaveston s nímž měl zřejmě milostný vztah. Ten ukončil až vynucený sňatek s Isabellou, dcerou francouzského krále Filipa IV. Edwardovi bylo 23 let a Isabelle 13.
Musel ale plnit nástupnické povinnosti, tak zplodil čtyři děti (Edwarda III., Jana, Eleonoru a Janu.) Gaveston byl nějaký čas vypovězen, ale vrátil se a dostal titul hrabě z Cornwallu. To rozzlobilo mocnou šlechtu. Té se nakonec podařilo - proti Edwardově vůli - Gavestona odsoudit k smrti za zradu a popravit. Král se ale ze své chyby nepoučil, nebo ho natolik ovládla vášeň, brzy si totiž našel nového milence, I. barona Hugha Despensere, kterého zahrnul poctami a tituly.
To, jak se dalo očekávat, opět rozzlobilo jeho protivníky, tím spíš, že Hugh měl bezbřehou touhu po moci a kronikáři ho označovali za „druhého krále“. Stal se hrozbou pro celý dvůr. V této době se začaly hroutit vztahy mezi Anglií a Francií. Despenser udělal mnoho věcí, jimiž urazil královnu Isabelu, z nichž nejvíc ponižující a nejbolestnější bylo odebrání jejích dětí z péče. To byla pro ni poslední kapka, tak se spojila se sirem s Rogerem Mortimerem, mocným anglickým baronem. Společně uprchli do Francie, kde najímali vojáky a podnítili povstání proti králi.
V září 1326 zahájili úspěšný útok. Oba milenci byli nakonec zajati v jižním Walesu. Král byl donucen abdikovat a předat trůn synovi Edwardovi III., který byl v únoru 1327 korunován. Despensera vykastrovali, rozčtvrtili a oběsili. Designovaný panovník byl převezen na hrad Berkeley, kde byl podle všeho v září téhož roku zavražděn zastrčením rozžhavené železné tyče do konečníku, což byl soudní i církevní trest za homosexualitu (té napovídá i kastrace jeho druha, která jinak nebývala součástí popravy.)
Zdroj: https://europeanroyalhistory.wordpress.com/2020/04/28/life-of-edward-ii-king-of-england-and-lord-of-ireland-2/
https://en.wikipedia.org/wiki/Edward_II
https://www.bbc.co.uk/history/historic_figures/edward_ii_king.shtml
