Článek
„Franta by toho sám nebyl schopen, neuměl to vůbec s počítači, pomalu ani nevěděl, co to je disketa. Takže pokud nějaké kompro měl, nebylo jen jeho dílem, musel mu s tím nutně pomáhat někdo další a tady všechno ukazuje na Ivana.“ uvedl k tomu v minulosti jejich společný známý Tomáš Pitr. Ivan Hříbal byl první devadesátkový milionář, s kterým jsem dělal rozhovor a dost mě zklamal. Vypadal netradičně, měl chlupatá nejen prsa, ale i krk.
Asi mu to nevadilo, ale když předával v televizi ceny v anketě - tuším, že Týtý či Český lev - někdo mu poradil, aby se své „chlouby“ zbavil. Ale zpět k rozhovoru, čekal jsem od něj nějaké know how, rady, jak dosáhnout úspěchu, ale mluvil jenom o sobě, o skromných začátcích v podniku Ovoce Zelenina. Měl však podnikatelský „čich.“ Ve Špindlerově mlýně zprivatizoval hotelovou společnost Alberon za úvěry od bank, které pak zkrachovaly.
I kvůli němu, nesplácel totiž dluhy. Ke své kariéře využil všechno, třeba bratra, který měl pracovat u StB v útvaru falešných identit. Snadno se seznamoval, působil bodře, žoviálně, ale to byla maska. Uvnitř se skrýval typický byznysmen. Začátkem devadesátek pochopil - jako jeden z prvních - význam erotických nočních klubů, neboli nevěstinců, jeden z nich, s názvem Orient, otevřel v „Hrabalově“ osadě Kersko, kde měl pod palcem všechno.
Hostil v něm i tehdejší smetánku, vysoce společensky postavené i veřejně činné osoby, včetně tehdejších politických špiček, ministra vnitra Jana Rumla a pozdějšího premiéra Stanislava Grosse. O tom prý svědčily i tajně pořízené videozáznamy uložené v trezoru, který střežil jako oko v hlavě. Měl mít i další kompromitující záznamy, nebyl primitivní vyděrač, nechával si je pro „strýčka příhodu.“ Když ale něco chtěl, uměl využít vše.
Nebylo o něm známo, že někoho zavraždil, nechal zavraždit, nebo zmizet, násilí se spíš vyhýbal, jeho „modus operandi“ byl jiný. Spočíval i ve spolupráci s policií, prozradil jí jména velkých drogových dealerů a spoustu cenných informací. Měl také charisma, které cíleně využíval. Stýkal se i s velice vlivným podnikatelem Miroslavem Provodem a šušká se, že z jeho hotelového komplexu na Orlíku měl mít nějaké „všimné.“
Výměnou za pro policii cenné poznatky, znal dobře pozadí a podrobnosti o všech možných kauzách, věděl, kdo je obviněný a z čeho, na čem policie momentálně pracuje a podobně. Prodávali mu i živé spisy k případům. Měl i své vlastní placené informátory. Hříbal uměl využít i dobré styky na pražském magistrátu, výborně vycházel hlavně s někdejším ODS primátorem Janem Koukalem. Ten ho „inspiroval“, aby založil taxikářskou firmu.
Což udělal. Cílem nebyl jen zisk, ale zničení nechvalně známého uskupení Thorges, které vybíralo poplatky za lukrativní štafly a „ochranu.“. Kdo nezaplatil, skončil - v lepším případě - zbitý, či se zapáleným vozem. Založil společnost Asociace Virtus a začal po svých konkurentech tvrdě šlapat. Pomáhali mu i řidiči, magistrát mu šel na ruku, on na oplátku udal, kde se ukrývají dva policií hledaní pohlaváři Miroslav Bašta a Jiří Henke.
V tom, jak získat přízeň mocných, vynikal. Uspořádal třeba ve Špindlerově Mlýně paralelní slalom slavných osobností. „Překvapivě“ vyhrál tehdejší premiér Václav Klaus. Ivan Hříbal žil bohémským stylem života, byl často chlubivý, marnivý, ale měl také řadu přátel, kterým pomáhal jak mohl, byl jim věrný. Nejen, že nebyl nikdy trestně stíhán, ale dokonce ani z ničeho obviněn, pohyboval se na hraně zákona. Měl pochopitelně řadu nepřátel.
Mezi ně patřili taxikářští bossové, ruskojazyčná mafie - dal kriminalistům informaci, že se schází v restauraci U Holubů, kde se pak konala slavná razie (tehdy se podařilo zatknout i některé špičky organizovaného zločinu, například Semjona Mogileviče, známého i z kauzy lehkých topných olejů.) Někdy koncem roku 1996 se začaly v podsvětních kuloárech šířit zvěsti, že na jeho hlavu je vypsána odměna 2 000 000 korun.
Věděl o tom a protože byl inteligentní a věděl také, že proti nájemným vrahům nemá šanci. „Mohl bych utéct, peněz mám dost, ale neumím jazyky, navíc pokud po mně někdo jde tak usilovně, že nabídne za moji smrt takový majlant, dřív nebo později by si mě stejně našel. Utěšuju se tím, že to půjde rychle, tipuji, že mě někde zastřelí, je to ale lepší, než se dlouho někde v úkrytu třást a čekat, kdy to přijde,“ řekl mi před vraždou při náhodném setkání.
Lze ale asi vyloučit ruskou mafii, měla své vlastní cvičené „vojáky.“ Nepotřebovala cizí a už vůbec by neiniciovala odměnu, dostali by to příkazem. Kdo si vraždu objednal, je neznámé, stejně jako pachatelé, zřejmě profesionálové. Nějak zařídili, že do auta usedl sám, což bylo zcela výjimečné, platil si osmičlennou ochranku. Na druhou stranu taktikou námezdních vrahounů bylo jednou ranou smrtelně zasáhnout cíl a zmizet, ne střílet jak u Verdunu.
Tohle se podobalo způsobům italské mafie, kdy měl roli odstrašující efekt. Zde je ale otázka na koho by působil, neměl „korunního prince“, který by byznys převzal. Jedním z motivů bylo vyřizování osobních účtů, tomu napovídá i vysoký počet střel. Mohlo jít o obyčejnou pomstu, není vyloučeno ani politické zadání, stál totiž za prozrazením kauzy, kdy bratři Helbigové chtěli uzavřít lukrativní smlouvu na dodávku Mercedesů ministerstvu vnitra.
23. července 1997 vyjel ze svého domu v Dubči u Prahy ve svém velkém Fordu a na sedadle spolujezdce měl položený velkorážný revolver. Po něm neměl šanci sáhnout, předjíždějící vůz ho zasáhl třiceti výstřely z automatické zbraně, nemohl to v žádném případě přežít. Uveřejnění fotky by bylo hodně drastické, takže ji raději vynechám. Mířil zřejmě za někým, komu důvěřoval, možná za milenkou? Bylo mu jen 43 let.
Policie okamžitě rozjela pátrání, ale neměla moc šancí, nenašla žádné kloudné stopy. Ani ochranka nic nevěděla, informace nezískala ani v obvykle dobře informovaném podsvětí, vše svědčí pro to, že se jednalo o někoho velmi mocného. Jeden svědek uvedl, že ve voze byla kromě dvou mužů i žena, ale nešlo to ověřit. Vzhledem k tomu, že pachatelé dům nevykradli a opominuli trezor, je jasné, že se nezajímali o materiály v něm uložené.
Jeho kauza figurovala mezi 35 podezřelými úmrtími, kterými se v roce 2006 začal zabývat speciální policejní tým Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ.) Probral všechny spisy, hledal nové stopy, ale k ničemu podstatnému se nedobral. Jedno je jisté - některým osobám se náramně ulevilo. Velice zvláštní ovšem je, že se mi - přes veškerou snahu - nepodařilo na internetu dohledat jedinou jeho fotku nebo video.
Vystupoval dost často v televizi, kde se třeba vyjadřoval k taxislužbě a dokonce - jak je už výše zmíněno - předával cenu v anketě. Kdo má na utajení jeho vzhledu zájem? Na síti lze přece běžně najít fotky neznámých osob z první republiky. V televizních archivech by také určitě měly být přenosy z vyhlašování anket od jejich založení. Někdo možná chce, aby se nad ním navždy zavřela voda…
zdroj: autorský příspěvek
https://www.stream.cz/hlasy-zlocinu/zahadna-vrazda-krale-prazskych-taxikaru-nekdo-ho-zastrelil-davkou-ze-samopalu-pred-jeho-vilou-65523386
https://www.prahain.cz/krimi/ivane-tebe-jednou-zastreli-rekl-jsem-a-netusil-ze-budu-mit-pravdu-23575.html
https://www.idnes.cz/praha/zpravy/ivan-hribal-taxikarsky-boss-krimipomnicky.A160423_2241502_praha-zpravy_rsr
https://refresher.cz/69072-Vrazda-prazskeho-taxibosse-je-dodnes-nevyjasnena-V-90-letech-bral-vypalne-a-shromazdoval-informace-na-podsveti-i-politiky
