Článek
Letos jsou karty rozdány zcela jinak, po prachbídném podzimu sice přišla šňůra devíti vítězných zápasů, ovšem se soupeři z prostředku a spodní poloviny tabulky. Pak přišlo opět velké rozčarování, prohra v Liberci a doma s Plzní a propadla se z druhého na čtvrté místo. Jaké jsou příčiny? Zkusme se nad nimi zamyslet. Když se podíváme na situaci objektivním pohledem, v současném mužstvu není - snad až na Haraslína, který ovšem často fyzicky nevydrží celý zápas - nikdo výjimečný. Stačí si rozebrat jednotlivé řady a posty. Začneme u brankáře.
Peter Vindhal není špičkový gólman, dělá chyby na této úrovni neakceptovatelné. Hodně spoléhá na hru nohou, ale v tom občas chybuje a jeho přihrávky jsou kořistí soupeřů. Velkou slabinou je vybíhání. Při centrech stojí obvykle na brankové čáře, kde je nejjistější, ovšem stále platí letité pravidlo, že na malém vápně musí kralovat brankář. Výsledkem jsou branky z bezprostřední blízkosti. Také neumí pořádně seřvat špatně bránící hráče a dirigovat obranu, většinou jen rozhazuje rukama. Přesto má v brance jistou pozici, náhradník a odchovanec Vojtěch Vorel si ani neškrtl a byl odejit. Náhradníkem je Surovčík, bez ligových zkušeností, kdyby se Vindhal zranil či vykartoval, bylo by to asi zajímavé.
O tom, že je on a obranná fáze nejslabším článkem sestavy Sparty svědčí vysoký počet obdržených gólů, 32. Méně dostal - kromě trojlístku Slávie, Plzeň, Ostrava - například Jablonec, Hradec Králové, Liberec, což je docela ostuda. Problémy jsou už s wingbeky, pravého hrál, po zranění Preciada, který měl úroveň, i když se také nevyhnul slabým chvilkám, Tomáš Wiesner, což je průměrný hráč, který na špičku ligy prostě nemá. Trochu lepší to bylo na levé straně, kde se střídají Jaroslav Zelený a Matěj Ryneš, ale ani zde nešlo o bůhví jakou hitparádu.
Nově dostává příležitost Suchomel, ale u něj musíme s hodnocením počkat. Na postu stopera se obvykle objevila trojice Martin Vitík, Filip Panák a Asger Sorensen. Prvně jmenovaný, který byl v loňské sezóně v „laufu“ a probojoval se až do reprezentace se poté, co ho Sparta nepustila ani za 18 „mega euro“ stal pouhým vlastním stínem. Jeho výkony byly často katastrofální, zejména proti Plzni měl jít za chyby okamžitě z „placu.“ Tomáš Rosický asi nemá dobrý pocit z toho, že ho udržel, jeho cenovka šla o pět milionů € dolů a ani tam se asi zřejmě nezastaví.
Filip Panák je zcela jistě dobrý fotbalista, ale není stoper. Mnohem víc by se hodil v pozici libera, či defenzivního záložníka, umí vyvést míč, přihrát, je ovšem limitován zdravotně, rytmu, kdy se hrají poháry a liga prostě nestačí. Je to jistě slušný člověk, ale jako kapitán nestojí za nic, sporné výroky rozhodčích, za které by takový Tomáš Řepka řval jako důchodce u výplaty, nechává často bez povšimnutí, nevytváří žádný tlak na rozhodčí.
Stoper Řepkovy typologie, před kterým mají útočníci respekt, protože souboje s ním prostě bolí, by se Spartě v obraně hodil asi ze všeho nejvíc. Leklou rybou je i Sorensen. Celkově nemají respekt u soupeřů ani sudích. Trochu nadějnější se mi zdá Belgičan Elias Cobbaut, asi bych na něj zkusil vsadit, má na stopera dobrou figuru. Dlouhodobě opomíjený je Adam Ševínský. Ti dva by si mohli vyhovět a mělo se to zkusit. Pokud jde o Emmanuela Uchennu nechal bych mu čas, může z něj být posila, ale nemusí.
Velkým problémem je hra středové řady, kde je jenom jeden kreativní hráč, Kairinen, i ten ovšem loňskou formu také pracně hledá. Přesto je většinou jediný, co umí dát hře myšlenku, řád. Všichni ostatní jsou defenzivní běžci, neschopní přihrát na pět metrů dopředu, natož něco vymyslet, ať už je to Vydra či Sadílek. Laci sice napohled hýří aktivitou, ale na podhrotu mu prostě chybějí lepší čísla, stačí si ho třeba srovnat s plzeňským s Pavlem Šulcem, který hraje zhruba na stejné pozici. Záloha je páteř mužstva a asi každý vidí, že by se hodil další tvořivý hráč, ti sice nerostou jako houby po dešti, ale pokud chce Sparta dál pokukovat po titulu, musí ho prostě přivést.
Úsloví, že o tom, jak budou úspěšní útočníci rozhoduje hlavně záloha, se projevuje na 100 %. Trojzubec Birmančevič, Kuchta, Haraslín, který skvěle hrál v loňské sezóně se nejprve rozpadl odchodem Kuchty. Do útoku místo něho pořídili za „raketu“ Albiona Rahmaniho, což byl největší omyl. Jistě, útočník jeho typu nutně potřebuje kvalitní přihrávky, a ty mu často nikdo nedá, ale za ty peníze musí prostě předvést one man show, vzít míč, obejít pár hráčů, vystřelit, nic z toho neukázal, takže většinou zahřívá lavičku. Co s ním bude po sezóně možná neví ani management Sparty. Neúspěšným nákupem je i jeho krajan Krasniqi, výborný běžec, za to s technikou je dost na štíru. Olatunji většinou plní roli žolíka, ale zdá se mi, že je příliš náladový, občas se po hřišti plouží jako invalida při tanci.
Nakonec se z neúspěšného angažmá v průměrném dánském klubu vrátil Jan Kuchta, od kterého se čekalo, že útok zvedne. Bohužel je také stínem toho Kuchty, který před lety zářil ve Slávii i reprezentaci. Trenér ho sice chválí za zaujetí pro hru a pracovitost, ale útočník je na hřišti především od toho, aby střílel branky a jeho bilance tří gólů za dvanáct zápasů je v tomto směru více než tristní. Velkým otazníkem je Birmančevič, v minulé sezóně možná nejlepší hráč ligy.
Nejprve i jemu odešla forma, pak probublávaly zvěsti, že mělo dojít ke konfliktu mezi ním, Srbem, a kosovskými Albánci, což zní logicky, v tomto regionu jsou problémy mezi muslimy a křesťany hluboce zakořeněné a vedení o tom mělo uvažovat. I když to pak popřelo, určitá pachuť tam zůstala, Birmančevič se navíc měl dostat do konfliktu s Tomášem Sivokem, o kterém je ještě z doby jeho kariéry známé, že nepatří zrovna mezi vyhlášené kliďasy.
U člena realizačního týmu, je to ovšem faux pas. Končím tak u toho, u čeho jsem měl možná začít, protože ryba smrdí od hlavy. Majitel Sparty Křetínský má dlouhodobou koncepci spočívající v zahraničním trenérovi, po frašce se Stramaccionim si sice dal pár let pokoj, ale poté opět angažoval cizince, Dána Priskeho. Ten mu nakonec splnil sen o titulu, ale nedá se říct, že jde o výjimečnou osobnost, o čem svědčí nepovedené angažmá ve Feyenoordu, ale přivedl na Letnou alespoň některé posily, které měly smysl.
Po jeho odchodu převzal tým asistent Fris. Ten ho sice dostal do Ligy mistrů, ale je třeba konstatovat, že v kvalifikaci neměli žádného těžkého soupeře. Po posvícení, kdy doma porazili slabý Salzburg a zázrakem remizovali ve Stuttgartu, se skoro viděli v další fázi soutěže, přišel průjem v podobě těžkých nakládaček od favoritů. To natěšené fanoušky vrátilo na zem a od té doby více méně stále volají po jeho odvolání. Je fakt, že některá Frisova rozhodnutí ohledně sestavy a střídání postrádají smysl i logiku, jako například v posledním zápase.
Ve chvíli, kdy vedou nad odevzdanou Mladou Boleslaví jen 1:0 nedá do hry dalšího útočníka, aby vítězství pojistil, ale stopera (!) navíc Mathiase Rosse, co předtím hrál jen před několika měsíci a to tak, že tragicky, ještě ho pošle jako wingbeka na pravou stranu. Ostatní spoluhráči včetně Filipa Panáka n něj divoce gestikulovali a ukazovali k levé čáře, ale on trval na svém: „Vždyť mě sem poslal trenér!“
Obecně nemyslím, že sázka na zahraničního trenéra je u nás to pravé ořechové. Když si vezmeme toho nejúspěšnějšího sparťanského, Václava Ježka, ten docílil úspěchů nejen díky čtení soupeřovy hry a úspěšné taktice, ale i atmosféře v kabině, kde všichni táhli za jeden provaz, včetně „šéfa“ Andreje Kvašňáka, o kterém se předtím říkalo, že on určuje sestavu. Zvládl dostat z osidel alkoholu i mimořádně talentovaného Jana Bergera. To by prostě žádný trenér, co neumí česky, nezvládl.
Jistě, lze namítnout, že v té době nehráli žádní cizinci, ovšem v nynějším týmu je dost Čechů. Ti by mohli vytvořit základ opravdové party a ostatní by se museli prostě přizpůsobit. Na to by ovšem bylo třeba silná nejen fotbalová, ale i lidská osobnost, jakou byl kdysi třeba Pavel Nedvěd, a ta schází. Panák vůdce prostě nebude a nevidím tam ani nikoho jiného. Kabina je ale mocná zbraň a kdo se jí postaví nemá šanci - i kdyby hrál jako Messi.
Navíc trenér musí být i dobrý psycholog a vědět, jak se chovat ke každému hráči na základě jeho povahy. To ten zahraniční dost dobře nemůže, většina z nich neumí tak dobře anglicky, aby se s ním dala do řeči o něčem jiném než základních pokynech. Priske zkoušel navodit atmosféru pochybným kolečkem ve středovém kruhu po konci zápasu, ale to byla - hlavně po prohře - spíš parodie, také s tím musel ve Feyenoordu brzy přestat.
O tom, co bude dál lze jen spekulovat. Pokud Sparta nezachrání neúspěšnou sezónu alespoň ziskem Českého poháru, a to bude vzhledem k případným soupeřům setsakra šichta, dají se změny na trenérském postu očekávat. V realizačním týmu to ale asi hrozit nebude. Přitom tam by to bylo asi nejvíc potřeba.
