Článek
Pocházel z dobře situované české rodiny, přesto navštěvoval jen německé školy. Důvodem bylo, že se tak podle názoru otce mohl lépe kariérně prosadit, což je docela pravda. Mluvil však plynně česky a francouzsky. Vystudoval právnickou fakultu, pracoval v pojišťovnictví. Žil aktivně, rád lyžoval, vesloval, jezdil na kole, obdivoval letectví.
Často se opaloval, což bylo v jeho době považováno za výstřednost. Chodil pečlivě, módně, ale nenápadně oblečen. Odpíral si většinu slastí, byl abstinent, nekuřák, vegetarián, nepil čaj ani kávu. Nesnášel vulgarity, byl vždy usměvavý, laskavý. Měl jen jednu velkou, celoživotní chybu – velmi se podceňoval.
To se týkalo i literární tvorby, v závěti proto pověřil přítele, Maxe Broda, aby do té doby nepublikované dílo zničil. Ten ale jeho vůli nerespektoval, věděl o významu, které má. Naopak se rozhodl rukopisy vydat. Díky tomu mohly spatřit světlo světa výjimečné romány Amerika, Zámek, Proces, novela Proměna a dalších třináct svazků Kafkovy tvorby, včetně korespondence, deníků a jeho biografie.
Franz Kafka je asi nejvýznamnější český spisovatel, jeho tvorba dodnes fascinuje čtenáře, kteří k nám jezdí poklonit se jeho památce. Nic na tom nemění, že psal německy. Sám k tomu řekl: „Nikdy jsem mezi německým národem nežil, jejich jazyk je sice mojí mateřštinou, proto je pro mě přirozenější, ale čeština je blízká mému srdci.“
Jen málokterý autor minulého století měl takový vliv na světovou literaturu. Kolem Kafky se vytvořil jakýsi kult, jeho tvorba je rozebírána ze všech stran. Zasahoval do údělu svých hrdinů, psaní pro něj bylo ale i existenciální záležitost. Říkal, že knihy mají být jako rány sekyrou, téměř nesnesitelné, ale přitom milosrdné k lidskému údělu.
Když psal, absolutně se do tématu ponořil. Možná to pro něj byla svérázná psychoterapie, mířil někam dovnitř, za hranice života, který žil. A to je na něm uhrančivé, proto se mu lidé jezdí poklonit ke hrobu na Novém židovském hřbitově, navštěvují místa, kde žil.
Kafka miloval Prahu, o níž řekl: „Praha tě chytne a nepustí, tahle matička má drápy, člověk se jí musí přizpůsobit. Museli bychom ji podpálit na dvou místech, Vyšehradě a Hradčanech, pak by se nám snad podařilo jí uniknout.“
Kafka měl velmi zvláštní vztah k ženám, cítil k nim sice intenzivní přitažlivost, ale bránil se tělesnému kontaktu. Proto byl považován za asexuála, objevovaly se i nepotvrzené - a velmi nepravděpodobné - spekulace o potlačované homosexualitě. Je to téma, které je předmětem diskuse už od jeho smrti.
Jeho celoživotní přítel Max Brod ho popsal jako muže, mučeného erotickými touhami. Liboval si v pornografických fotkách, ale z dnešního hlediska šlo o nevinné akty, které zobrazovaly například dívky s roztaženými nohami. Měl fobii z pohlavně přenosných chorob, zejména syfilidy, nechtěného těhotenství.
Zajímavé je, že v románu Zámek popisuje děj v první osobě, ale po prvním sexu přejde do třetí. Je třeba si uvědomit vliv judaistické církve v jeho době, pro ni nebyl pohlavní styk rozkoší, ale povinností za účelem početí, nesnášela vše tělesné, včetně nahoty. I když nebyl ortodoxní žid, musel to alespoň navenek respektovat.
Reiner Stach, autor jeho biografie, má tento názor: „Nedokázal integrovat vlastní sexualitu do svého sebeobrazu, považoval ji za něco fyzicky i eticky nečistého, a tudíž neschopného rozvíjet lidskou intimitu. Tento „syndrom“ sdílely i miliony dalších mužů ze střední třídy, jejichž výchova neumožňovala zažít erotiku štěstí.“
Otázka je, kdy měl první sex. Podle některých názorů buď jako mladík s prostitutkou, nebo také vůbec žádný! Co pro to svědčí? Pět let udržoval vztah s jistou Felice Bauerovou, byl s ní i dvakrát zasnouben, ale sňatek jí nikdy nenabídl. Za dlouhá léta se setkali jen sedmnáctkrát! Nežili spolu. Nejasný vztah měl mít s její kamarádkou Grete Blochovou.
Začala šířit fámy, že je otcem jejího syna, Martina, který zemřel v sedmi letech. Max Brod to považoval za možné, i když s výhradami. Z Kafkových dopisů ale vyplývá, že jejich vztah nebyl intimní. Pro něj měl Kafka vlastní pojem – peklo. Tvrzení o jeho otcovství bylo tedy zřejmě pokusem o získání pozornosti a s tím spojený finanční prospěch.
Další snoubenkou byla Julie Wohryzková. S tou se rozešel po pár měsících. Jediná žena, kterou opravdu miloval, byla Dora Diamantová. Šlo o lásku na první pohled, trávili spolu každý den, plánovali budoucnost. Ta jim, bohužel, nebyla dopřána. Kafka totiž trpěl tuberkulózou a jeho stav se začal prudce zhoršovat, začal jíst i maso, aby ho posílilo, ale bylo už pozdě.
Dora se za ním přestěhovala do sanatoria u Vídně kde byl hospitalizován. Tam jí 3. června 1924 zemřel v náručí. Bylo mu 40 let. Otázka je, zda měli za jedenáct měsíců chození sex. Ona byla silná osobnost, odešla od věřící rodiny v 21 letech, takže náboženské hledisko, zakazující předmanželský styk, lze vyloučit.
Ve třicátých letech se vdala za Lutze Laska, redaktora Die Rote Fahne Komunistické strany Německa. Měla s ním dceru Franzisku Marianne Lask, pojmenovanou právě po Franzi Kafkovi. Toho vnímala jako výjimečnou lidskou bytost, citlivou, jemnou, zábavnou. Proto ji mrzelo, že byl kvůli obsahu většiny svých děl považován za depresivního, osamělého rozervance, který se neuměl usmát.
Nejhlubší Kafkův vztah byl platonický s novinářkou a překladatelkou Milenou Jesenskou. Setkali se za čtyři roky jen dvakrát, zato jejich korespondence byla velice častá, měla na něj značný vliv, respektoval a ctil ji jako pevného, odvážného člověka.
Maxi Brodovi napsal: „Ona je živoucí oheň, který jsem nepoznal.“ Její vášnivost ho upoutala, i když byla jeho úplný protiklad. Byl plachý, hodný, úzkostlivý, ale knihy psal kruté a bolestné. Svět viděl jako místo plné neviditelných a zlých démonů, kteří ničí a rvou duši, jeho mysl snad nikdy nespala.
Reiner Stach, autor třísvazkové Kafkovy biografie, vyvinul novou teorii o jeho chování. Podle něj nedokázal integrovat vlastní sexualitu do sebeobrazu, považoval ji za trest za lásku, něco fyzicky i eticky nečistého a kvůli tomu neschopného rozvíjet intimitu se ženami.
Měl intenzivní přístup ke svému podvědomí a voyeurské, bisexuální i deviantní fantazie, touhu být ponižován, to vše se také objevovalo v jeho díle. Vždy popisuje sex jako odcizení, je u něj spojený s nízkostí, vinou a špínou.
Hlavní téma, které Kafku velice zajímalo a vzrušovalo, byla moc spojená se schopností manipulace, snahou prosazovat vlastní zájmy na úkor jiných a role jedince uprostřed tohoto všeho. Jeho pohled na svět je místy depresivní, místy ironický.
Zdroj: https://archiv.radio.cz/cz/static/kafka/kafka
https://kafka2024.de/cz/program/ocima-franze-kafky-mezi-obrazem-a-jazykem
https://www.kviff.com/cs/novinky/4675-unikatni-retrospektiva-pripomene-dilo-franze-kafky-ve-filmu
