Článek
Karel Hála byl bohém. Alkohol si dopřával denně, klidně i před koncertem, cigaretu měl v ruce či ústech neustále, miloval dobré jídlo a především ženy. Přitahoval je mužným zjevem, sportovní postavou s výstavním hrudníkem, pro kterou ovšem vůbec nic nedělal. Byl si toho ale vědom, proto nosil upnutá saka. Na zájmu něžného pohlaví nic nezměnila ani jeho holá hlava, naopak.
Říkalo se, že za to může nemoc, ale pravda byla jiná, původně šlo sázku z mládí.„Vsadil jsem se se zlínskými hokejisty a prohrál, takže jsem se musel nechal ostříhat dohola. S nadsázkou říkám, že jsem byl první český skinhead. Ale abych byl zcela upřímný, ono by skončilo dřív nebo později stejně, vlasů jsem na hlavě moc neměl, hodně mi vypadávaly, tak jsem si řekl, že je lepší nemít žádné,“ prozradil na sebe v rozhovoru.
Ovšem to, co o sobě prohlašoval, se musí brát s velkou rezervou, byl totiž velký sedmilhář a spoustu vtipných historek, které sypal z rukávu, si vymyslel nebo je prožil někdo jiný. Barvitě třeba líčil, jak si ho v Rakousku na ulici spletli s hercem Tellym Savalasem, který hrál inspektora Kojaka, i když mu byl podobný jenom holou hlavou. To, že měl nesporný umělecký talent, byla ovšem pravda.
Když se hlásil na konzervatoř, přijali ho hned napoprvé, ale nikoli jako zpěváka. Všimli si totiž jeho pohybového nadání, takže začal studovat balet. Nicméně v druhém ročníku musel s tancem skončit kvůli zdravotním problémům, takže se ke zpěvu stejně dostal. Působil jako operetní zpěvák v Armádní opeře, později i v divadlech - ABC, Hudebním divadle v Karlíně, Rokoku.
Ženy miloval, ale ještě častěji je opouštěl, vyhledával i vztahy „na jedno použití.“ Měl díky svému krásnému hlasu řadu ctitelek. Až tragikomicky zní historka, kterou o jeho milostných eskapádách vyprávěl Antonín Gondolán: „Jednou si na hotelový pokoj přivedl před koncertem slečnu a řekl jí, ať tam na něj počká. Když dozpíval, seznámil se s další, tu si vzal také na hotel. Až když otevřel dveře pokoje, zjistil, že tam už jednu slečnu má. Úplně na to zapomněl.“
Legendy kolovaly i o jeho alkoholických úletech. Režisér Zdeněk Podskalský (†70), který s ním točil Noc na Karlštejně, si do deníku napsal: „Pátý den. Dnes jsme nenatočili vůbec nic, pršelo. Hála a Štědrý se navíc pěkně zlinkovali, měli zazpívat, ale nebyli toho vůbec schopni.“ Nicméně se nikdy nestalo, že by byl kvůli jeho opilosti zrušen koncert, nebo na něj nedorazil.
V roce 1970 způsobil skandál na slavnostním koncertě v Moskvě, kde měl omluvit účast Waldemara Matušky, kterého záhadně „chytly“ plotýnky a pronést místo něj děkovnou řeč. Měl za to od ředitele Pragokoncertu slíbenou láhev koňaku. Tu ale nedostal, v mírně podroušeném stavu udělal z omluvy takovou grotesku, že se další interpreti v zákulisí váleli smíchy.
Nazpíval neuvěřitelných tisíc písní, k nejslavnějším patří Ona je krásná, Dívka toulavá, Růžová nálada, Hádej, Matyldo, Můj otčenáš, Šeříky až bílé pokvetou, Lodí bílou, Praha už volá. Vystupoval hlavně v orchestrech Karla Kraugartnera a Karla Vlacha. Byl vzorem pro Karla Gotta, ten ho chodil poslouchat do slavné kavárny Vltava, později je spojilo přátelství a vzájemná úcta. „Odešla velká legenda, vážený člověk nejen mezi publikem, ale i v muzikantském světě,“ řekl po jeho skonu.
Když vyrazil na dovolenou, nikdy se nedokázal jen tak povalovat na pláži. Vždycky vyhledal nějaké památky, které by mohl navštívit. Jeho velkou vášní byla i střelba, pořídil si zbrojní pas a chodil na střelnici. Měl rád staročeská jídla, nejvíc si pochutnal na svíčkové. Ke konci kariéry se rozhodl změnit od základu svůj život, s manželkou Irenou prodali pražskou vilu a přestěhovali se do domku v Předoníně na Kokořínsku.
„V devadesátých letech mě v Praze už nic nedrželo, nebyla tím, co bývala. Zmizely rázovité hospůdky, vinárničky a stánky s buřty, všude byly jen banky a obchody s oblečením. Navíc televize o zpěváky mého typu nestála, ustala i vystoupení s velkými orchestry, organizátoři se asi báli, že by nepřitáhly dostatek publika, takže jsme se odstěhovali,“ prohlásil po benefičním koncertu ke svým sedmdesátinám, který se konal v roce 2003 Národním domě na Vinohradech.
Na chalupě zahradničil, kuchtil, občas si zazpíval v hospodě s venkovskou kapelou a bylo mu dobře. Hodiny dokázal prosedět u dobré knihy, nejraději četl historická nebo vojenská díla. Měl ale napjaté vztahy s druhou manželkou a jejími dcerami Miloslavou a Zuzanou. Po odchodu od rodiny na ně poctivě platil, ale bývalá choť se mu pomstila a zamezila mu ve styku s nimi.
„Karel tím trpěl, ale věřil, že až budou dospělé, najdou k sobě cestu. To se bohužel nestalo. Neozvaly se na Vánoce, ani na narozeniny. Jen jedna z nich si na něj vzpomněla, to když potřebovala půjčit peníze. Jinak ho ignorovaly, proto je vydědil. Nesouhlasila jsem s tím a říkala mu, že jde o jeho děti.
On to ale velmi prožíval, proto se zachoval, jak se zachoval. Stejně jednala i další dcera, Nora, ze čtvrtého manželství a stejně tak dopadla. Za dvacet pět let, co jsem s Karlem, jsem ji nikdy neviděla,“ poodhalila rodinnou situaci jeho poslední, pátá manželka. Místo toho adoptoval její dceru Irenu s kterou si rozuměl. Vzhledem ke své životosprávě neměl překvapivě až do stáří žádné zdravotní potíže.
Poslední den života si stěžoval na bolest břicha, které se rychle nafukovalo. Manželka chtěla zavolat záchranku, ale on to odmítal s tím, že to přejde. Nakonec zkolaboval, i když ho vrtulník rychle dopravil do Nemocnice Na Homolce a převezli ho na operační sál, zemřel kvůli prasklé výduti břišní aorty tři měsíce před pětasedmdesátými narozeninami 6. července 2008 .
Zdroj: https://www.krajskelisty.cz/praha/10364-kral-ceskeho-swingu-karel-hala-se-ozenil-petkrat-a-jeho-dcery-mu-nikdy-neodpustily-cim-se-tak-provinil-a-co-
https://www.csfd.cz/tvurce/33381-karel-hala/prehled/
https://www.vlasta.cz/celebrity/karel-hala-kral-swingu-mlady-dcery-milenky/
https://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/26184-karel-hala.html
