Stella Zázvorková upila i Menšíka, nikdy neměla kocovinu, Miloš Kopecký ji prohrál v šachách

Ta se sice při výběru jména své jediné dcery inspirovala románem Stella od Camilla Flammariona, ale když vyrůstala, začala jí pohrdat a dávala to okatě najevo. Prostě nebyla podle ní dost hezká. Klasická je historka, kdy ji řekla: „Ani stín mé krásy nejsi.“ Stella rychle a vtipně odsekla: „Zase mám šarm, který tobě chybí.“ Vztah k dceři byl opravdu na bodu mrazu, nepřišla ani na žádné její představení.

Možná kvůli nedostatku mateřské lásky, v kombinaci s tím, že vyrůstala se starším bratrem Janem (navázal na tradici a stal se z něj uznávaný filmový architekt) jí byl blízký klukovský svět. Rozuměla si s muži bez toho, že by s nimi něco měla, a ti k ní často chodili pro radu. Projevilo se to i na její povaze, byla sebevědomá, ctižádostivá, odvážná v době, kdy se to u žen ani zdaleka „nenosilo,“ šla si pevně za svým cílem.

Její vysněnou profesí bylo odmalička herectví, měla ho na prvním místě a nevadilo ji obětovat pro něj hodně věcí. Nejprve ale vystudovala na přání otce internátní anglické lyceum. Mluvila plynně německy, francouzsky, anglicky, latinsky, španělsky a rusky. Přihlásila se na hereckou školu E. F. Buriana. Talentovou zkoušku, na jejímž základě dostali uchazeči stipendium, a měli studium zadarmo, zvládla na jedničku.

Krátce působila v Pražském dětském divadle Míly Mellanové a poté v divadle Větrník. To se pro ni stalo osudové, setkala se tam totiž s Milošem Kopeckým, za kterého se v roce 1946 „nuceně“ provdala - v té době už čekala dceru Janu. Ženich ji k oltáři za šoku oddávajícího přivezl na invalidním vozíku! Šlo o recesi, s návazností na představení, v němž spolu hráli, inspirované osudy dobrého vojáka Švejka. Za svědka jim šel Vlastimil Brodský. Manželství ovšem vydrželo jen rok.

Miloš byl totiž známý svou slabostí pro něžné pohlaví, manželská věrnost mu vůbec nic neříkala, žil tak trochu podle vlastního bonmotu:„Spát s vlastní ženou je incest – vždyť je to příbuzná!“ Synovec Stelly, Jan Zázvorka ml.,vyprávěl následující příhodu: „Teta mi s gustem líčila, jak ji na nějakém zájezdu prohrál v šachách! Vítěz si ji pak odvedl na pokoj. Řekla mu, že když byl tak blbej a vsadil ji, tak ať si to užije! On běhal po hotelu a bušil hlavou do zdi.“

Ale zůstali přáteli, o síle jejího citu svědčí i to, že si do konce života nechala na dveřích jmenovku Zázvorková – Kopecká. Už se také nikdy nevdala a oficiálně se žádný další muž po jejím boku neobjevoval. „Miloš mě poznamenal rukou mistra – jako housle. Nemohla jsem už patřit nikomu jinému,“ přiznala v pozdějších letech. Také společně hráli, třeba v úspěšných komediích Jak utopit doktora Mráčka aneb konec vodníků v Čechách, či Zítra to roztočíme drahoušku, kde excelovali jako k sousedům svárliví manželé Novákovi.

Nezapomenutelná je i scéna z Nemocnice na kraji města, kterou sami vymysleli, ve scénáři nebyla https://www.youtube.com/watch?v=qP9e2j3UXMo. Stella Zázvorková byla skvělá nejen ve filmu. Hrála v Divadle ABC u Jana Wericha, ale nejdéle působila v Městských divadlech pražských, od roku 1962 do roku 1990. Ztvárnila spoustu rolí. Z jejího výkonu v dramatu Ivana Klímy Porota (1969) běhal publiku mráz po zádech. Právě na prknech, které znamenají svět, nejčastěji dokazovala hereckou genialitu.

Dokázala přesvědčivě zahrát naprosto cokoli, od rázné manželky, přes něžnou milenku, semetriku, znuděnou paničku, zvědavou sousedku, nerudnou důchodkyni, až po hodnou babičku. Jan Werich ji popsal trefně. „Byla obdařena hojným smyslem pro humor. Mohla klidně zesměšnit sama sebe a přitom podat herecký výkon plný něhy a ženství. A to uměl jen málokdo.“ Rád ji zval na své proslulé večírky ve svém domě na Kampě, kde se stůl jen prohýbal pod dobrotami. Ona ovšem dělala totéž, byla výborná kuchařka.

Pořádala kulinářské hody, na které zvala přátele a kolegy. „Stella jednou pekla kachnu. Byla to její specialita, dělala k ní čtyři druhy knedlíků a troje zelí. V témž domě bydlel Ján Roháč, velký gurmán, tak ho pozvala. Ten se přejedl tak, až si myslel, že dostal infarkt.“ Prozradil Miroslav Horníček. Mezi časté hosty patřil i Miloš Forman. Tomu její šunkofleky tak zachutnaly, že utekl do kuchyně, kde se zamkl a nikoho tam nepustil, dokud nesnědl celý pekáč.

Ten zavzpomínal na příhodu, z které jde tak trochu mráz v zádech:„Porod manželky jsem decentně zapíjel s kamarády u Stelly . Když přišla zpráva o dvojčatech řekla, že starý obyčej vyžaduje, aby tatínek snědl talíř čočky se syrovým vejcem. Ta symbolizuje peníze a musí vše sníst, aby v rodině nebyla nikdy nouze. Postavila přede mne talíř a všichni kolem začali vtipkovat.“ Pak rozklepla vejce. Místnost šokovaně ztichla… Vajíčko mělo dva žloutky."

Stella měla ráda alkohol, zejména šampaňské a nijak se s tím netajila. Byla jediná žena, která se směla zúčastnit legendárních tahů Vladimíra Menšíka s Jiřím Sovákem. Jednou jim řekla:“ Kluci, přišli jsme o dobrou  pověst - pokud jsme ji někdy měli - o peníze a možná i o zdraví. Ale byla to ohromná legrace a stálo to za to." V pití se jim jako jediný člověk nejen vyrovnala, ale měla nad nimi leckdy i navrch.

Za to vděčila jisté rezistenci vůči alkoholu, nikdy nezažila kocovinu. Nemusela ani moc spát, stačily jí dvě, tři hodinky, byla zase fit a mohla pokračovat v pití, zatím, co všichni kolem byli „mrtví.“ Dovedla rozdávat radost i době, která pro ni byla nejhorší v životě. Její dcera Jana se totiž několikrát pokusila o sebevraždu. Šlo o demonstrativní pokusy, kterými se snažila získat pozornost rodičů, kteří na ni neměli moc času.

Ale jeden, když jí bylo patnáct let, skončil tragicky. Měla to přitom dost dobře vymyšlené. Nejprve zavolala do divadla, aby se přesvědčila, že matka už odešla. Věděla, jak dlouho ji trvá cesta domů, tak těsně před jejím předpokládaným příchodem otevřela na vařiči všechny plynové kohoutky a čekala, až ji zachrání. Jenže ona nečekaně potkala na chodbě kolegyni a sousedku Natašou Gollovou, zapovídala se s ní a přišla o chvilku pozdě.

Smrt jediné dcery ji nesmírně otřásla, stejně jako Milošem Kopeckým. Ten se také zamýšlel  nad tím, jestli po něm nemohla zdědit psychickou poruchu, kterou trpěl, maniodepresivní psychózu. Hodně ji tehdy pomohl její přítel Josef Hlinomaz, staral se o ni a dokonce jí vařil. Nicméně se s touto smutnou událostí nikdy zcela nevyrovnala. Útěchu našla v práci, brala hodně rolí, aby neměla čas zabývat se sama sebou.

Přes své problémy pomáhala v divadle mladším kolegyním. Jiřina Bohdalová o ní řekla: „Byla pro mě vzorem i učitelkou. Vlastně mě celý život ochraňovala, zvlášť v začátcích. Až tak moc, že mi v jistou dobu, než jsem se dostala do povědomí diváků pod vlastním jménem, říkali malá Zázvorková. Mám na ni jen krásné vzpomínky.“ I když často hrála v komediích a pohádkách, její repertoár byl obrovsky pestrý.

Jeden z nejlepších výkonů podala po boku Jana Wericha v televizním přepisu aktovky Antona Pavloviče Čechova Medvěd. Ani s přibývajícími léty neubývaly nabídky, které dostávala z filmu. Naopak. Po roce 1989 zažila jedno z herecky nejúspěšnější období, snímky Kolja, Pelíšky, Babí léto, Kytice, jsou legendární. Ráda se i v seniorském věku účastnila beneficí, charitativních akcí, besed s diváky, sepsala knihu receptů.

S vděčností na ni vzpomínal i Miroslav Donutil.„Hrála v Pelíšcích naprosto kouzelným způsobem moji maminku a velmi ráda na to vždycky vzpomínala. A stejně tak jsme na to vzpomínali my s Bolkem Polívkou, protože to bylo pro nás nádherné setkání s člověkem, který toho v životě tolik dokázal a neustále zůstal pokorný a skromný. Byla s ní navíc legrace. Větu" „Skláři nebudou míc co žrát"“ sama vymyslela."

V roce 2001 dostala cenu Thálie za celoživotní přínos filmu a v roce 2004 za totéž i Českého lva. Při jeho předávání dlouho tleskala ve stoje plná Lucerna. Ale jeho držitelkou už jednou byla, za roli v komedii Babí léto. Od prezidenta Václava Havla obdržela Medaili za zásluhy. Naposledy si zahrála babičku Marešovou v bohužel neúspěšném snímku Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště.

Počátkem roku 2005 byla hospitalizována kvůli srdeční arytmii. V polovině dubna oslavila třiaosmdesáté narozeniny a nepřála si žádné dary, jen aby ještě chvíli žila a mohla si ještě zahrát novou roli. Jednu už měla dokonce vybranou. Ale už se jí bohužel nedočkala. Zemřela 18. května 2005, zřejmě na infarkt. Věčným spánkem odpočívá na hřbitově v pražském Motole.

Zdroj: https://www.idnes.cz/kultura/divadlo/zazvorkova-vzdy-jsem-se-chtela-proslavit.A021222_104301_divadlo_itu

https://www.csfd.cz/tvurce/1038-stella-zazvorkova/prehled/

https://www.ceskatelevize.cz/tv-program/P%C5%99%C3%ADb%C4%9Bhy%20slavn%C3%BDch%E2%80%A6%20Stella%20Z%C3%A1zvorkov%C3%A1/