Světáci jsou plné humorných hlášek, za zmínku stojí i historky z natáčení. Pojďme si je připomenout.

Zápletka je prostá. Trojice venkovských fasádníků - Skopec (Jiří Sovák) Petrtýl (Jan Libíček) a Prouza (Vlastimil Brodský) pracují v Praze na obnově domů. Jednoho dne se rozhodnou vyrazit do luxusní restaurace, kde kvůli tajné konzumaci domácí slivovice způsobí menší požár. Proto se rozhodnou zkultivovat „vidlácké“ chování a navštíví knihovnu, kde ovšem mají další malér a skončí na policii kvůli napadení knihovníka. Tím je bývalý lektor společenské výchovy a učitel tance Dvorský (Oldřich Nový.)

Ten, když oni objasní příslušníkovi svoji touhu, stát se - alespoň na krátký čas - distingovanými džentlmeny, jim inzultaci nejen odpustí, ale ujme se jich a začne je učit základům etikety. Do toho se rozvíjí další linka. Šatnářka z baru Trčková, vdova po prvorepublikovém bankéři, se změní v kuplířku a organizuje okrádání nápadníků, kteří musí prchnout před údajným žárlivým manželem po lešení, na němž fasádníci pracují. Ti jí nechtěně rozbijí okno a tak se seznámí a oni ji svěří svůj plán. Ta se ho rozhodne využít.

Jako volavky slouží trojice lehkých dívek - Marcela (Jiřina Jirásková) bývalá modelka malířů, Zuzana (Iva Janžurová) nemocniční uklízečka a Božka (Jiřina Bohdalová) lakýrnice. Aby mohly zahrát dámy na úrovni, musí i ony podstoupit výcvik noblesního chování a jsou jim přisouzena prestižní povolání, díky kterým mají oslnit fasádníky, než je oškubou. Přesto, že šlo o tři silné herecké osobnosti, nepanovala mezi nimi řevnivost.

„Naše souhra s Jiřinou Bohdalovou nenesla sebemenší stopu žárlivosti, snahy jedna druhou překonat, přechytračit. Trochu jsem ji záviděla jenom taneční scénu s Jiřím Sovákem, byl skvělý tanečník. Podskalský bohužel rozhodl, že budu pouze z výšky shlížet na Vlastíka Brodského.“ Řekla Iva Janžurová. A Jiřina Bohdalová dodala: ,,S Jiřinou Jiráskovou mě pojí zvláštní přátelství, urážíme se o sto šest! Jde o celoživotní hru jen pro nás dvě. Občas šokujeme okolí. A nezasvěcený pozorovatel by se mohl domnívat, že jsme v konfliktu a možná dokonce před vzájemnou vraždou!“

Na úspěchu komedie se podílel i scénárista Vratislav Blažek, který ji ale nikdy neviděl. Natáčela se totiž v pochmurných časech, krátce po sovětské okupaci, kdy se rozhodl emigrovat. Režisér Zdeněk Podskalský jakoby tušil, že brzy přijde tuhá normalizační cenzura. Svolal si všechny herce a řekl jim, že možná točí poslední svobodný film, takže ať klidně plácnou, cokoli je napadne a když to bude vtipné, nechá to tam.

Tím dal hercům obrovský prostor k improvizaci a všichni toho dokázali bezezbytku využít. Třeba ve scéně, kdy se dámičky usadily v restauraci. Obě Jiřiny neplánovaně zapadly do hluboké lenošky, na Ivu ale zbyla jen židle. Díky tomu, i své vyšší postavě, nad nimi tak výrazně čněla, že jimi byla vyzvána ať si sedne, na což odpoví, že už sedí, čemuž se ony diví. I řada nezapomenutelných hlášek vznikala přímo na place.

Navíc se do scénáře pustil i Jiří Sovák a navrhl mnohá vylepšení. Zdeněk Podskalský také miloval hudební pořady a proto ve Světácích zazní sedm písní. Zpívali je sami herci - až na Sklípek v podáni Yvonne Přenosilové a hlavní song Když Praha za noci zazáří neónem. Na tom se podílel Waldemar Matuška, jinak se ve filmu objevil i Jaroslav Štercl, Josef Bek a Karel Hála. Ten pak udělal kulišárnu na Jiřího Sováka.

Vzpomínal na to následovně:„Já dostal roli klavíristy, přitom na něj hrát neumím! Jirka Sovák měl zrovna období, kdy abstinoval. Když měl ve scéně z baru tajně popíjet slivovici, za souhlasu Zdeňka Podskalského jsme s Vláďou Menšíkem vyměnili láhev, kam dali rekvizitáři vodu, za skutečnou pálenku. I když byla scéna skvěle natočena už na první dobrou, úmyslně se několikrát opakovala. Sováka alkohol při prvním loku hodně překvapil, ale nehnul ani brvou. Až v závěru pořádně vlál a bar mu byl malý.“

Vztahy mezi herci byly ideální. Jenom Jiřina Šejbalová nemohla ze začátku vystát Vladimíra Menšíka pro jeho osobitý humor. Ale při natáčení, když ho lépe poznala, v něm našla naopak velké zalíbení. Jinak roli přijala okamžitě, na rozdíl od Oldřicha Nového. Ten si nebyl jist. Všechny filmové nabídky pečlivě zvažoval, neboť si „na stará kolena“ nechtěl pokazit renomé, ale Zdeněk Podskalský ho přesvědčil, že je mu postava díky elegantnímu a dvornému vystupování psaná na tělo. A byla.

Tím, že Světáci byly dokončeny ještě před normalizací - premiéru měly 10.října 1969 - prošla i tato hláška: „Svlíkni se.“ „Proč já první?“ „Protože jsi ve straně.“ Musel být ale vystřižen záběr na svítící neonový nápis, kde - náhodou nebo úmyslně - zhaslo jedno písmeno, takže hlásal OVOCE Z LENINA. Nejvíce si hereckou volnost užíval Vladimír Menšík.

Když se točila postelová scéna s Jiřinou Bohdalovou, přednesl vždy monolog, který by cenzurou zaručeně neprošel.„Když se záběr musel opakovat poněkolikáté, ozvala se naštvaná Jiřina a povídá mu: ‚Neblbni a dej to už konečně normálně. Dole čeká paní Šejbalová, která je už celá nervózní, že ještě netočí a já také spěchám.“"

Napočtvrté jel tedy podle scénáře, ale z režisérského pultu se najednou ozvalo stop. Bohdalová se Podskalského nechápavě ptala, proč to zastavuje, když už to konečně říká správně a Zdeněk jí odpověděl: ‚Když ti, Jiřinko, nevadí, že máš prsa venku, tak to tedy necháme.“ “ Ona si toho, že ji Menšík takto poodhalil, vůbec nevšimla, za to on se mohl potrhat smíchy.

Mezi slavné hlášky patří hlavně tyto: „Já mu tu facku vlepil v jeho vlastním zájmu.“ „Dáma může být také pěkná svině.“ „Já znám Vojtu Hynaise osobně.“ Neříkej sakra, v takovýmhle podniku. Jděte už voba do prdele, já jsem se sem přišel bavit!“ „Pan profesor říkal, že si u malířů vždycky vystačil s Pinkasem. On myslel Picassa, vole.“ Když je ze tří jen jeden chytrej, nesmí nikdy dojít k hlasování." Vtipné je, když Petrtýl považuje obraz Bedřicha Smetany na zdi za zesnulého manžela Trčkové.

Když Vladimír Menšík lezl z okna na lešení, měl být zticha, ale z ničeho nic řekl Jiřině Bohdalové: „Hele Božka, že je támhleto to múzeum!“ Ta měla podle vlastních slov co dělat, aby nevyprskla smíchy. Za zmínku stojí také skvělý kabaretní výstup Jaroslava Štercla nebo akrobatický přeskok snožmo přes židli Jiřího Libíčka, ten byl i přes svoji velkou váhu obrovsky mrštný.

I když se tradovalo, že Světáci skončili po roce 1970 v trezoru, není to pravda, zakázáni nebyli a občas se hráli - hlavně v menších venkovských kinech. Jejich úspěch později vedl k jejich nastudování na divadelních scénách, třeba v Divadle Radka Brzobohatého či Divadle Palace, originálu ovšem dosáhnout nemohly, hlavně zásluhou výjimečných hereckým osobností, kteří v něm vystupovali.

Zdroj: https://csklub.estranky.sk/clanky/svetaci–1969-.html

https://www.irozhlas.cz/kultura/film/svetaci-info-trezorovy-film-herci-1969_1906191151_ako

https://www.kinobox.cz/film/20019-svetaci