Rudolf Hrušínský se štítil vody, plácal ženy po zadku, kouřil v sanitce, popral se s Josefem Kemrem

Pokusil se dostat na konzervatoř, jenže ho nepřijali. Geny se u něj přesto brzy projevily. Už v patnácti (!) se stal profesionálním hercem. V mládí hrál romantické, zasněné mladíky, jako studenta Vaňka v komedii Cesta do hlubin študákovi duše. V původním scénáři byl dokonce hlavní postavou, zkomponoval velkou symfonii, která měla mít na závěr premiéru v Rudolfinu.

Byl velkým milovníkem nejen na stříbrném plátně, ale i v životě, měl množství fanynek, které netoužily po ničem jiném než s ním strávit noc a on jim často vyhověl. Pak ale do hry v srpnu 1945 zasáhl osud v podobě mladé dívky Evy Koubové. Ta byla kvůli položidovskému původu v koncentračním táboře Osvětim. V té době měla vlasy dlouhé až do pasu a nevážila ani čtyřicet kilo.

„Já jela s přítelkyní do Plané nad Lužnicí. Při výstupu z vlaku mi padl do očí plakát, který oznamoval, že večer v sokolovně hrají Maryšu, kde hostuje Rudolf Hrušínský mladší. Já ho pochopitelně znala z filmů a líbil se mi. A tak jsem tenkrát, ve svých šestnácti letech, sebevědomě prohlásila: Dneska se s ním seznámím a dáme si rande! A ono to vyšlo.“ vzpomínala Eva na jejich seznámení.

Byla z toho láska na první pohled, která ovšem nezůstala bez následků. Museli se vzít koncem prosince 1945. On si do deníku napsal: „A jsem v tom! (Ona taky.)“ 5. 10 se jim trochu opožděně narodil syn Rudolf. Jejich vztah byl pevný i romantický. „Bylo místo, kde jsme měli první rande a já tam od něj dostala první pusu. Tak jsme si na něm postavili chatu.“ Svěřila se Eva Hrušínská. Manželství jim vydrželo téměř padesát let, hlavně díky ní.

Nikdy se nesnažila moc zviditelňovat, věnovala se hlavně rodině a výchově synů. S Rudolfem to nebylo vždycky jednoduché. To, že byl požitkář, který si potrpěl na dobré jídlo a pití jí nevadilo, ale občasné nevěry, o kterých se z různých zdrojů dozvídala ano. Napsala mu tak dopis, v němž mu vše sečetla sdělila mu, že jí jeho chování uráží a ponižuje. Rudolf si to vzal k srdci a zálety ustaly.

Měl jednu slabost, kvůli které by se dnes ocitl v maléru. Rád plácal ženy po zadku. Nebylo v tom nic sexuálního, šlo o čistě přátelské gesto, ostatně tehdy dost běžné, ještě v roce 1980 totéž praktikoval Ladislav Smoljak v Trháku. To bohužel nevydýchal jeho největší kamarád Josef Kemr, věřící katolík a když totéž udělal jeho přítelkyni, dal mu facku. Nakonec se porvali a přestali se stýkat.

Jednou z osudových rolí se pro něj stal Dobrý voják Švejk. Režisér Karel Steklý - byl zároveň i autorem scénáře - ho kvůli tomu donutil 20 kilo přibrat a tu váhu si udržet rok, protože vzniklo pokračování s názvem Poslušně hlásím. Zhubnout se mu už nikdy nepodařilo, ani o to moc nestál, měl rád dobré jídlo a pivo. S tím je spojena humorná historka, která se odehrála po premiéře filmu Adéla ještě nevečeřela.

Při tom vznikla fotoska, kdy si jako komisař Ledvina s chutí dopřává pěnivý mok. Ta se zalíbila řediteli jednoho pivovaru natolik, že ji chtěl do firemního kalendáře. Rudolf souhlasil, pod podmínkou, že na oplátku dostane nějaké to pivo k Vánocům. K jeho překvapení mu zastavil před domem celý náklaďák!

Jeho herecký rejstřík byl neuvěřitelný, nebyla role, kterou by nedokázal přesvědčivě zahrát, od komediálních po záporáky, z nichž naskakuje husí kůže. Téměř nepoužíval rozmáchlá gesta, vystačil si pohledem očí, mimikou, povytaženým obočím, změnou modulace hlasu. Byl pověstný pečlivou přípravou na každou roli.

Když dostal úlohu kasaře v seriálu Malý pitaval z velkého města nastudoval si chování a zvyky zločinecké galérky. Fantastický výkon podal v temném hororu Spalovač mrtvol, navrženém na Oscara, promítal se úspěšně i v Itálii, Francii, Nizozemsku, Španělsku. Kritici tvrdí, že sadistické monstrum s ulízanými napomádovanými vlasy, co mluví i při vraždách členů rodiny nevzrušeným hlasem, by nikdo jiný nezvládl.

Film byl bohužel dotočen v roce 1969 a zakrátko putoval do trezoru. Stejně jako další, ve kterém hrál, Skřivánci na niti. Pak dostal zákaz vystupování, protože jako jeden z mála neodvolal podpis pod výzvou 2000 slov. Komunisté se vůči němu neštítili ničeho, volal mu třeba anonymní hlas a říkal, že se mu právě zabil syn.

Rodina časem trpěla finanční tísní, herecká gáže vždy byla směšná. „Připravili na mě dokonalou psychickou vraždu,“ napsal Rudolf později v pamětech. Režiséři neměli obsazovat ani syny, nutili je, aby se přejmenovali, což odmítli. Hlavně Jan byl hodně populární, stal se díky veleúspěšné pohádkové komedii Dívka na koštěti idolem dívek.

V roce 1976 se konečně prolomily ledy. Režisér František Vláčil si ho vyvzdoroval do role doktora Meluzína v psychologicky náročném snímku Dým bramborové natě s tím, že nikdo jiný ho není schopen zahrát. O rok později následovala role svérázného komisaře Ledviny v detektivní parodii Oldřicha Lipského Adéla ještě nevečeřela.

Stejný režisér ho obsadil do role šíleného vědce Orfanika v další parodii, tentokrát na Verneovky, Tajemství hradu v Karpatech, kterou si doslova užíval. Nezapomenutelné jsou i další výkony ve filmech Pozor vizita!, Slavnosti sněženek, Tři veteráni, Vesničko má středisková – ta byla také nominovaná na Oscara.

Svérázného lékaře, který se kochal a neustále boural, nemusel Rudolf Hrušínský ani moc hrát! Věděl, že je velmi špatný šofér, proto řízení nechával na manželce Evě. Role MUDr. Skružného pro něj znamenala usednutí za volant po téměř třiceti letech. V roce 1990 ho přesvědčili, aby kandidoval za Občanské fórum do Federálního shromáždění.

Nechtěl tam, proto se schválně nechal zapsat na poslední místo. Dostal ovšem tolik preferenčních hlasů, že ho vynesly nahoru. Aby nezklamal důvěru lidí, proti své vůli v parlamentu zasedl. Záhy ho zklamalo, kam vývoj směřuje, znechuceně z politiky odešel po dvou letech, kdy mu skončil mandát. Celý život hledal klid na rybách. Přitom se vody štítil.

Režisér Jiří Menzel s úsměvem prohlásil, že za vrchol svého režijního umění považuje, že ho při natáčení Rozmarného léta dostal do rybníka, stejně jako Vlastimila Brodského, který se vody pro změnu bál. Po roce 1990 se u něj začaly projevovat zdravotní problémy, omezil filmování, objevil se v Obecné škole či Žebrácké opeře.

Ty souvisely s jeho životosprávou, zejména s kouřením, což vedlo k častým infarktům. Při tom třetím řidič sanitky, co ho vezl do nemocnice, málem zešílel. Cítil totiž smrad a myslel, že má něco s autem. Zastavil a přitom zjistil, že pochází zezadu, tak otevřel dveře vozu a viděl Rudolfa, jak v klidu kouří cigaretu!

V roce 1991 přijal roli ve filmu maďarského režiséra Zoltána Kamondiho Halálutak és angyalok (Cesty smrti a andělů) který byl promítán na prestižním mezinárodním filmovém festival ve francouzském Cannes v respektované soutěžní sekci Un certain regard (Určitý pohled.) Hrál muže se zvláštními schopnostmi, který je chce předat synovi, který o to nestojí.

Objevil se i v italském dramatu La valle di pietra. Když ztvárnil v roce 1992 prezidenta Háchu v televizním psychologickém snímku Noc rozhodnutí, už on i kolegové tušili, že smrt je blízko. Na plac ho vozili z nemocnice, přesto hrál ze všech sil a jako vždy geniálně. Zemřel krátce po dotočení, 13. dubna 1994 na šestý infarkt.

Manželka Eva ho následovala tři roky poté, ještě předtím stačila napsat paměti na život s ním. V rodinné herecké tradici pokračují jak synové Rudolf a Jan -ten dokonce navázal na rodinnou tradici a stal se principálem své Divadelní společnosti, která vystupuje v divadle na Jezerce - ale i vnuk a vnučka, Rudolf ml. a Kristýna.

Zdroj: https://www.fdb.cz/lidi/1948

https://www.kvety.cz/lide/rudolf-hrusinsky-starsi-herecky-rod-legenda-zakaz-anketa-roli/

https://www.dotyk.cz/magazin/rudolf-hrusinsky-mlady/