Paranoidní a deviantní Stalin zneužil třinácti a patnáctiletou dívku, jeho milenky mizely beze stopy

Sousedé popisovali jeho brutální bití, jednou po synovi ve vzteku hodil kladivo a jen těsně minul. Stalinovy pozdější sadistické sklony se asi částečně rozvinuly v důsledku zážitků z dětství. Od devíti let musel pracovat v ševcovské dílně, když nestačil tempu, byl otcem potrestán. Měl chatrné zdraví, po neštovicích mu zbyla nehezká, zjizvená tvář. Ve dvanácti ho srazil povoz, poté mu zchromla a zakrněla levá ruka, měl srostlé prsty na nohách.

Vzhled ho trápil a stresoval. Nevytvořil si vztah k matce, nepřišel jí na pohřeb. V deseti letech ale nastoupil na její přání do církevní školy. Stal se jediným žákem, který dostal stipendium na základě úspěšné přijímací zkoušky, patřil k premiantům. Poté ho přijali do pravoslavného semináře v Tbilisi. Tam nevydržel, kněžský život nebyl pro něj. „Z protestu proti ponižujícímu režimu a jezuitským metodám jsem se stal revolucionář.“ Řekl. 

Po odchodu z církve se živil se všelijak. Byl sedmkrát ve vězení, obvykle ne dlouhou dobu, poté i ve vyhnanství. Přepadl s kumpány banku a ukořistil milion rublů, ty si ale nenechal, šly do stranické pokladny. Počínal si neobyčejně brutálně, zabil totiž nejen ochranku, ale i nevinné okolostojící, kteří ho neohrožovali. V roce 1906 se oženil - překvapivě v kostele a se šlechtičnou Jekatěrinou Svanidzeovou. Ta ovšem zemřela brzy na tyfus.

Mezitím mu stačila porodit syna, Jakova (o něj se nezajímal až do 14 let. Když ho za války zajali Němci, odmítl ho zachránit, ten nakonec spáchal sebevraždu.) Stalina manželčin skon zdrtil. Na pohřbu skočil za rakví do hrobu a museli ho vytáhnout. Od té doby měl ženy až na druhém místě, za bolševickou revolucí. A někdy až na třetím - za alkoholem, ke kterému měl genetické sklony. V té době také přijal jméno Stalin (stal znamená ocel.)

Měl slabost pro nevinné dívenky. Ve vesnici Kurejka se seznámil s třináctiletou (!) Lidijí Platonovnou Perepryginovou. Bez skrupulí ji pohlavně zneužil, sex navíc nezůstal bez následků. Porodila mu dva syny, první zemřel hned po narození. Místní policista na něj kvůli tomu vydal zatykač. Aby se vyhnul vězení, slíbil, že si Lidiji vezme, hned, až bude zletilá. Slovo nedodržel a zbaběle utekl, lživě prohlásil, že musí narukovat do armády.

Dál se o osud syna a matky nezajímal, nikdy ji nekontaktoval, neposílal alimenty. Ta se poté vdala a měla dalších osm dětí. V roce 1919 poznal další mladičkou dívku, patnáctiletou Naďu Alliujevovou. I ji připravil o panenství, přesto, že mu její rodiče poskytli na útěku azyl. To ho - ani věkový rozdíl mezi nimi 25 let - netrápilo. Naďa se do něj přese všechno zamilovala, měla s ním syna Alexeje (upil se k smrti v 41 letech) a dceru Světlanu.

(Ta nakonec emigrovala do USA, kde se chtěla stát jeptiškou, aby odčinila brutalitu otce.) Manželství nebylo šťastné. Po narození dětí se odcizili, Naďa byla špatná matka, neuměla se o ně starat, ale ani vařit. Problémy vyvrcholily na večírku oslavy revoluce, kde ji Stalin tajně přilil do sklenice vodku, i když věděl, že je abstinentka. Potom došlo k prudké hádce, následně odešla do svého pokoje. Ráno ji nalezli mrtvou, s průstřelem srdce.

Vedle ní ležel revolver, případ byl považován za sebevraždu. Ta se ovšem brala jako zrada komunistických ideálů, tak úřady vydaly prohlášení o přirozené smrti. Stalin jejího skonu litoval, dokonce uvažoval o abdikaci, ale nejspíš šlo o divadélko, smrt zřejmě fingoval. Poté se už oficiálně neoženil, ale spekuluje se o tajném sňatku s Rosou Kaganovičovou. Ta měla totiž židovský původ, což by jako vyhlášený antisemita nikdy nemohl veřejně přiznat.

Byla vzdělaná, vyučovala literaturu, psala filmové recenze, zbožňovala divadlo i hudbu, ráda tančila, což byly ovšem zájmy, které jemu nic neříkaly. Nicméně se do ni zamiloval - asi dost vášnivě. Netrvalo ovšem dlouho a navždy zmizela beze stopy. Stejný osud potkal později hezkou modrookou blondýnku, Anjou Černikovou. Ta mu stačila porodit dceru Naděždu, její osud je neznámý, zřejmě skončila v dětském domově.

Stalin chtěl mít v posteli všechny ženy a dívky co se mu zalíbili, neuměl se s nimi ale rozejít v dobrém. Poslal je před popravčí četu, na Sibiř, či je jinak zlikvidoval. Velmi se ale sblížil se servírkou Valentinou Vasilevnou Istominou. Tu nechal preventivně zatknout, asi aby jí ukázal svou moc. Stala se poté v Kremlu šedou eminencí, byla vždy k dispozici. Provázela ho i na zahraničních cestách, jí - možná jako jedinému člověku na světě - důvěřoval.

Oprávněně. Neprozradila tajemství, jejichž byla svědkyní ani po jeho smrti, nezanechala deník, či dopisy. O jejím významu svědčí, že byla stranou pověřena úkolem, umýt do rakve Stalinovo tělo. Zemřela v roce 1995, bylo ji 78 let. Další ženou, s kterou měl poměr, se stala mladá vdova a jeho bytná během vyhnanství ve městě Solvyčegodsk, Maria Kuzakova. S ní měl syna, Konstantina Stěpanoviče a – jaké "překvapení "– nikdy ho neviděl.

Stalinovou přítelkyní se stala i Jevgenija Pavlovna Movšivna, ale tu přistihl při nevěře. Šílel vzteky, osobně jí i milence zmlátil do krve, vlekl je po podlaze a pak předhodil popravčí četě. Jeho sekretář Lev Zacharovič Mechlis uvedl, že se poté chtěl za toto ponížení pomstít všem ženám. Zval k sobě do kanceláře všechny, co sloužily v Kremlu a bylo jim pod 20 let. Co se dál dělo, nikdo neví, ale většina z nich po opuštění místnosti plakala.

Na konci života se stala jeho partnerkou Lida Michajlovna Vavrina. S ním měla mít také potomka, ale není to jisté. Stalin měl jeden čas v oblibě také zpěvačku Veru Davydovou. Její příběh ukazuje, jak probíhaly námluvy velkého vůdce. Po představení na ni čekala vládní limuzína a řidič ji vyzval, aby nastoupila. V bytě ztlumil světa a autoritativně jí nakázal -„Soudružko, svlékni se!“

„Jak bych mohla odmítnout? Jediným slovem by moje kariéra mohla skončit, jestli ne můj život.“ Řekla. Silný majetnický pud měl k dceři Světlaně, nechal ji od šestnácti let sledovat KGB. Když zjistila, že chodí s židem, Alexejem Kaplerem, nechal ho poslat na deset let do gulagu. Zajímavý postoj měl k homosexuálům. Lenin je, jako vůbec první státník v historii dokriminalizoval, dokonce se mohli ucházet o stranické funkce! Stalin vrátil restrikce.

Možná ale šlo o kouřovou clonu. Šuškalo se, že má poměr s velitelem ochranky Paukerem, jeho děvečkou pro všechno. Holil ho, stříhal, bavil vtipy, vynalezl pro něj boty s vysokými podpatky, které ho dělaly vyšším (měřil totiž jen 165 cm a kvůli tomu měl silný komplex méněcennosti.) Nutil na večírcích muže, aby spolu tancovali, pokud se nesešlo dost žen. Po 15 letech služby skončil jako jiní Stalinovi nohsledi - obvinili ho ze špionáže a zastřelili.

Předtím zavedl vysmívaný zvyk líbání spřátelených politiků při slavnostních příležitostech - nebo jako součást uvítacího ceremoniálu. Americký vyslanec William Bullitt napsal: „Jednou se Stalin víc napil a potom mě naplno políbil na rty – to byla moje nejstrašlivější politická zkušenost.“ Kvůli venkovskému prostředí, ve kterém vyrůstal, měl problémy s běžnou i ústní hygienou, páchnul, trpěl mysofilií, sexuální deviací se zálibou ve výkalech.

K tomu mohl patřit i syndrom dráždivého tračníku, způsobující průjmy. Nevyhýbaly se mu ani infekční choroby, jako je tyfus, neštovice, tuberkulóza, nadměrně se mu kazily zuby, později se u něj projevovala hypertenze s ischemickou chorobou srdce a mozku. Těžko říci, čím přitahoval nejen ženy, ale hlavně davy tak, že ho milovaly, zbožňovaly a také slepě následovaly - i na vlastní smrt. Vzhled to asi nebyl.

A na rozdíl od svého rivala Adolfa Hitlera, jehož frenetické a fanatické projevy vzbuzovaly entuziasmus až davové šílenství, byl velmi špatný řečník. Měl tichý hlas, hodně chabý styl přednesu; někdy bylo těžké mu rozumět. Neoplýval rozmáchlými gesty, ale zvládal skvěle argumentovat, tím se jeho slova stávala přesvědčivá. Neobklopoval se příliš kamarillou oddaných pochlebovačů, byl spíš samotář, ani k pití alkoholu často nikoho nepotřeboval.

Choval se tak hlavně proto, že se jako paranoik bál vlastního stínu a nedůvěřoval nikomu, dokonce ani sám sobě ne. Zlikvidoval bez důvodu většinu lidí, kteří ho kdy podporovali a každého, kdo by mohl představovat - byť jen potenciální hrozbu. Jeho sadismus neznal mezí. Sedával s oblibou v zatemněné místnosti a vychutnával si filmy zachycující utrpení a mučení svých bývalých spolupracovníků a přátel.

Nesmírně se smál, když viděl svého mentora a starého bolševického vůdce Zinověva, jak obscénně prosí o milost, když je vlečen na popravu. Katu předhodil nejen údajné politické protivníky, ale i vojenské velitele, lékaře a každého, kdo se mu – třeba nechtěně – znelíbil. Sám si udělil hodnost maršála Sovětského svazu a prohlásil se největším stratégem všech dob a národů. Přitom nikdy neprodělal ani základní vojenský výcvik, nesloužil v armádě.

Jeho paranoia se stále stupňovala. Ze 139 členů ústředního výboru KSSS bylo 93 různými způsoby zabito, ze 103 generálů a admirálů 81 popraveno. Pět milionů lidí zemřelo na následky hladomoru. Stalinova smrt byla poněkud tragikomická. Po noční pitce nechtěl být buzen. I když se z opice probral obvykle do oběda, tentokrát se neozýval. Všichni se ale báli vstoupit do ložnice až do 21.30. 

Našli ho na zemi, pomočeného, při vědomí, jen nemohl mluvit. Pak ale zase usnul, tak ho nechali být. Lékaře přivolali, až když bylo pozdě. Dcera Světlana řekla: „Otec umíral krutě a dlouho, čtyři dny. Jeho obličej ztmavl. V poslední chvíli otevřel oči. Byl to hrozný pohled, buď šílený, nebo plný vzteku či hrůzy.“ Zabíjel i po smrti. Ve frontě na jeho pohřbu byly ušlapány tisíce lidí…

Zdroj: J.Fishman, J. B. Hutton, Soukromý život Josefa Stalina

https://crg.cz/sekce/historie/referaty/20-stoleti/stalin/index.htm