Článek
V roce 1966 se Karel vydal na projížďku v novém džípu, který si koupil právě Milan. Jeho kamarád však nezvládl řízení, nevybral zatáčku a narazili do stromu. „V šoku jsem necítil žádnou bolest, jen pocit, že mám něco v hlavě. A také ano, byl v ní zapíchnutý kus skla. Když jsem ho vytáhl, před obličejem se mi houpal rozříznutý nos. Naštěstí jel za námi textař Jiří Štaidl a odvezl mě do Vinohradské nemocnice. Tam mi ho na plastické chirurgii přišili.“ Vzpomínal Mistr. Další nehoda, která se už stala Milanovi, dopadla tragicky.
Nečekaně mu vběhla přímo pod kola sedmnáctiletá dívka. Hlasatelka Milena Vostřáková byla u toho: „Nemohl nic dělat, pak se objevily sprosté lži, že jel opilý. Kdyby ano, nikdy bych si k němu do auta nesedla. I když se rád napil, byl vždy odpovědný. Jel i předepsanou rychlostí, zabránit bouračce se absolutně nedalo, nedali mu ani pokutu. Nikdy se s tím ale psychicky zcela nevyrovnal. Navíc se dozvěděl, že rodina dívky měla babičku, a ta ho za to proklela, měl z toho trauma. Byl velice citlivý, i když se často choval jako kluk.“
Ironií osudu Milan Chladil nazpíval populární song Jezdím bez nehod. Další fáma, co se o něm šířila, se týkala jeho pěveckého partnerství s Ivettou Simonovou. Diváci usuzovali, že jsou milenci, nemohli si totiž nevšimnout, jak se na ni při zpěvu upřeně dívá. Vysvětlení bylo mnohem prozaičtější, špatně si totiž vybavoval texty, tak prostě odezíral. Nazpívali spolu spoustu šlágrů, jen ty nejznámější - O nás dvou, Děti z Pirea, Sladké hlouposti, My dva a čas, Amore, amore, Kulatý svět, Až na severní pól, Krásný román.
Milan měl na sebe vysoké nároky, o zpěvu proto neuvažoval, nejprve se vyučil krejčím, pak absolvoval Obchodní akademii. Nakonec přece jen začal studovat konzervatoř, nejprve v Brně, pak v Praze. Původně se měl stát operetním zpěvákem, ale odmítl to, nevěřil, že by představení dokonale herecky zvládl . Navíc ho nepřitahovalo učení rolí, jeho paměť byla dost děravá.„Možná kdyby mi dali postavu, která stojí před nápovědou, moc se nehýbá, nemluví a jenom zpívá. To bych ještě zvládnul.“ Komentoval to s ironií sobě vlastní.
Nakonec se ale přece jen objevil v muzikálech My Fair Lady a Na tý louce zelený na scéně Hudebního divadla Karlín, to už byla jeho kariéra na vrcholu. Vliv mělo také to, že zpíval s orchestrem Karla Vlacha, nejlepším v té době. I když si nezájem dívek nemohl stěžovat, po představení na něj stály fronty, neobjevily se nikdy žádné skandály, které by se týkaly nevěry. Vzal si za ženu studentskou lásku, Annu - říkal ji Anina - a žili velice šťastně, měli dceru Alexandru. Miloval lidi, společnost a zábavu.
Rád si jako Moravan dopřál víno, ale s alkoholem neměl problémy, pil rozumně. „Když jsme jezdili na šňůry, znal personál všech restaurací na cestě. Šel rovnou do kuchyně, poplácal holčičky u sporáku po zadečku, ochutnával, byly v sedmém nebi. Během chvíle se stoly prohýbaly jídlem. Choval se někdy nedospěle, měl dětskou duši. Jednou ho kvůli drobnému přestupku zastavili dva policisté. Vystoupil z auta, přátelsky je objal se slovy: „Tak co kluci, jako to jde? To musí být otrava furt tady stát. Máme koncert, můžeme jet? “
Uměl skvěle napodobit Vlastu Buriana nebo Spejbla. Pro zábavu využil i svou zručnost. Když byl u kamaráda Milana Drobného dlouho sám, vzal si do parády jeho kukačky - a vylepšil je tak, že se sice v příslušnou dobu ozval jejich charakteristický zvuk, ovšem z boudičky se vynořila hlava Lenina! Trochu v protikladu k tomu byl velký elegán, dnes by ho všichni brali za metrosexuála. V letním horku si i několikrát za den měnil propocené košile. Nejen na koncertě, ale prakticky všude nosil obleky, některé si sám ušil.
Zevnějšku věnoval prostě hodně času. Dokázal si vždy nějak opatřit parfém, nebo západní kosmetiku vůbec, která se k nám nedovážela - voňavý muž byl pro soudruhy buržoazní zhýralec - zejména si oblíbil značku Old Spice. I když dost často vystupoval v Rakousku a Německu, jazyk se nenaučil, zpíval z nenápadně ukrytého taháku. Byl ale workholik, což se mu stalo osudné, za války onemocněl zánětlivou revmatickou horečkou, to se později na srdci projevilo." Vzpomínala Yvetta Simonová.
Jinak měl skvělou fyzickou kondici, stačil i o generaci mladším mužům, možná, kdyby se objevily potíže, mohly by mu pomoci včas zachytit jeho problém. Takto se nešetřil, neviděl důvod, jeho tempo by ale odrovnalo i zcela zdravého člověka. Za koníčka měl sběratelství, bral cokoli, co se mu líbilo. Protože už v bytě neměl místo, kde by své „poklady“ uskladnil, využil garáž. Ta byla časem tak plná, že se do ní auto jak takž vešlo, přivážel si suvenýry ze zahraničních cest, ale nepohrdnul výprodejům u nás doma, pokud ho něco zaujalo.
Choval se velice přátelsky ke všem, nejen ke svým kolegům či kolegyním - když potkal na ulici Martu Kubišovou, která měla zákaz vystupování, okamžitě se k ní hrnul, i když věděl, že kvůli tomu může mít potíže, obejmul ji a pošeptal do ucha, že komunisté jsou sv… Bezpříkladně se zachoval k Rudolfu Cortésovi. Na sklonku kariéry, když těžce onemocněl Alzheimerovou nemocí, ho až do poslední chvíle bral na zájezdová představení. Publikum a atmosféra v hledišti mu totiž pomáhaly. To už se ale blížil i jeho vlastní konec.
Cestou z vystoupení se mu u Příbrami udělalo za volantem špatně. Na chvíli zastavil a pozdravil pokynem ruky projíždějící vůz s Yvettou, pak se zase rozjel. Potíže se ale zhoršovaly, z posledních sil zaparkoval na kraji silnice a následně v třiapadesáti letech zemřel, nezachránila ho ani rychlá lékařská pomoc. Pro jeho kolegy to přišlo jako blesk z čistého nebe. Při pitvě ovšem anatom konstatoval, že měl srdce na „cimprcampr“ a byl překvapen, že se vůbec dožil 53 let…
Hrob
.
Zdroj: https://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/19582-milan-chladil.html
https://budejovice.rozhlas.cz/milan-chladil-vahal-mezi-povolanim-krejciho-a-obchodnika-ale-nakonec-se-stal-8421260
https://www.youtube.com/watch?v=UE8uYWwyUPw
https://www.kvety.cz/lide/milan-chladil-zpevak-pohodar-optimista-yvetta-simonova-popularita-smrt/
