Článek
Nakonec však před malířstvím „vyhrálo“ herectví, přidal se k zájezdovému souboru legendárního Jindřicha Plachty. Spojovalo je levicové zaměření, ale není známo, že by byl člen KSČ, naopak měl za normalizace problémy. Později na toto období vzpomínal takto: "Žádná škola na světě mi nemohla dát tolik, co kočování s ním a Františkem Kováříkem. Jezdívali jsme na štace jedním starým autobusem.
V něm jsme měli všechno – kulisy, kostýmy, osvětlení. Jindřich Plachta byl skvělý člověk a také obrovsky populární, starostové se předháněli v pozváních na večeři po představení. A on vždy říkal, že rád přijde, ale je velký jedlík, tak aby udělali knedlíky aspoň ze tří kil mouky a hodně omáčky. A pak nás na tu večeři přišlo dvanáct, celý divadelní spolek."
Po několika štacích, kde se uplatnil i jako scénograf, zakotvil v Divadle E. F. Buriana, kde hrál od roku 1960 do roku 1986, kdy odešel na odpočinek. Dostal se k divadelním postavám světového i českého repertoáru, využíval jemná gesta, impozantní hluboký hlas ve hrách Léto (Skalník), Král Lear (Král Lear), Jindřich IV. (Jindřich IV.), Cyrano z Bergeracu (Cyrano), Žebrácká opera (Meckie Messer) či Richard III. (Richard III.)
V herecké kariéře ho režiséři využívali hlavně pro záporné charaktery, přestože byl bezesporu přitažlivý muž. Možná za to mohly ostře řezané rysy, ale spíš si ho tak jen zaškatulkovali od doby, co hrál zrádného houslistu Galapetra v dramatu Karla Kachyni Král Šumavy. Z jeho filmů stojí za připomenutí Partie krásného dragouna, Jeden z nich je vrah, Sarajevský atentát, Řád, Kladivo na čarodějnice, Zelené obzory, Je třeba zabít Sekala, či televizní pohádka Zlatovláska, kde si zahrál chamtivého krále.
Král ve Zlatovlásce
Objevil se i v seriálech Třicet případů majora Zemana, Synové a dcery Jakuba Skláře, Velké sedlo, Zlá krev, Panoptikum města pražského, Cirkus Humberto, Dobrodružství kriminalistiky, Rodáci, Četnické humoresky. V důchodu už hrál velmi sporadicky, ale v 84 letech se nečekaně objevil v několika dílech rodinného seriálu TV Nova Místo v životě.
Byl i vyhlášený dabér, získal cenu Františka Filipovského, namluvil např. Charltona Hestona, Jeana Rocheforta, či zlotřilého kancléře Palpatina ve Hvězdných válkách. Ale život filmového padoucha je těžký a málokdo o tom věděl tolik, jako on. Jako agent cizí rozvědky Arnold Hackl musel v epizodě majora Zemana Modrá světla společně s Reginou Rázlovou spadnout ze člunu do vln ledového Baltského moře.
„Do vody nás hodili v oblečení, které se hned nacucalo a táhlo nás ke dnu. Byli tam sice potápěči, aby nás zachraňovali, jenže dost daleko, protože kamera měla snímat také velký celek. Než se k nám nakonec dostali, topili jsme se už doopravdy a vytáhli nás polomrtvé. Ale režisér Jiří Sequens byl nadšený z dokonalého záběru!“ Vyprávěla Regina Rázlová, která tehdy byla ve čtvrtém měsíci těhotenství…
Agent Hackl 30 případech Majora Zemana
V třiasedmdesáti vyrazil se ženou autem na dovolenou do Francie. Při zpáteční cestě začal mít velké bolesti v podbřišku a musel k lékaři. Diagnóza byla děsivá - zdvojená výduť aorty. Okamžitě ho vzali na operační sál. Během zákroku se ocitl v kritickém stavu a prožil klinickou smrt. „Ze tmy se náhle vynořil obraz rybáře s loďkou, který dostal táta ve třicátých letech od kamaráda. Visel mi doma.
Já v tom obrazu najednou byl a něco mě nutilo, abych do loďky skočil. Jenže mé tělo bylo úplně nehmotné, bez kostí. Loďka projela, proud řeky mi nedovolil, abych se potopil. Voda se ani nehnula. Pak jsem spatřil bílou zář, z níž jsem cítil nekonečné blaho. Řekl jsem si, že pokud je to smrt, tak je příjemná. Nějaká síla mě ale tenkrát stáhla zpět do života. Popsal svůj nevšední zážitek.
Petr Štěpánek o něm v rozhovoru pro web CNN Prima řekl:„Pracovně jsme se potkali mnohokrát, nejen před kamerou, ale i v rozhlase. Byl moc milý člověk, úplně jiná osobnost, než jaké obvykle hrával. Vzpomínám na něj velmi rád, byl navíc velký profesionál, každé setkání s ním mě obohatilo“ a Jiří Krampol dodal:„Byl fajn, rovný chlap, který nikdy nikoho nepodrazil. Báječný herec, bezvadný přítel a kolega.“
Někteří lidé ho kvůli jeho rolím brali za nevlídného člověka. Stávalo se dokonce, že se na něj na ulici mračili nebo mu nadávali, ale přecházel to s úsměvem a nadhledem. Po celý život se věnoval výtvarnému umění, zejména olejomalbě a řezbářství, měl také samostatné výstavy. V roce 1970 byl komunisty vyloučen ze Svazu výtvarných umělců, takže nemohl vystavovat, k malířství se vrátil až po listopadu.
V tom období už hrál sporadicky, jen v několika televizních filmech. Nezapomněl ale na předávání zkušeností, vyučoval herectví na Pražské konzervatoři a JAMU. Pokud jde o soukromý život, byl ženatý, manželka se jmenovala Milada a měli syna Jiřího. Hercem se nestal, pracuje ve stavebnictví. Jedna z vnuček, Míša, podědila výtvarný talent a spolu se sestrou Bárou mu udělaly koláž z fotek jeho slavných rolí.
Z výstavy
Byl hodně zklamán z vývoje společnosti i úpadku svého řemesla. „Já se nějak prostě nemůžu sžít s dnešní dobou. Rozčiluju se, ale není to jen tím, že mám levicové názory a sobecká politika mi vadí. Bytostně nesnáším blbé diletanty a neprofesionalitu. Dnes mohou hrát ve filmu - a často bohužel i v divadlech - i lidé, nemohu říct herci, kteří by se dřív vůbec neuplatnili. Stačí, že jsou zajímaví typově, neumí mluvit, šumlují.“
Jiří Holý získal v roce 1950 Státní cenu za výkon v inscenaci „Hádajú sa o rozumné,“ byl držitelem titulu Zasloužilý umělec (1983), Ceny Senior Prix (1993.) Zemřel v roce 2009, pár dní před svými 87. narozeninami, svou manželku přežil o 5 let, nikdy se mu po ní nepřestalo stýskat.
Zdroj: www.archivtv.cz/-jiri-holy/
https://www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/jiri-holy-herec-divadlo-malir-majora-zemana-umelec.A221122_212657_divadlo_albe
https://www.csfd.cz/tvurce/1577-jiri-holy/biografie/
