J.Hlinomaz "přijal"nabídku od StB. Žil ve třech, s milenkou i jejím manželem, jeho obrazy jsou cenné

Už tam se projevila jeho nezkrotná povaha, měl názory, které se moc nelíbily učitelskému sboru, zvlášť proto, že je říkal, jak mu „zobák“ narostl. To pro něj bylo typické celý život. Přešel na Státní konzervatoř, kterou úspěšně ukončil v roce 1940. Za války hrál v divadle na Kladně, Pardubicích, Plzni a hostoval také ve Vinohradském. Všude byl nepřehlédnutelný - nejen díky robustní postavě - hrál rázovité postavičky, místy komické, místy tragické.

Měl zajímavě zabarvený hlas, byl - i přes svou zdánlivou neohrabanost - pohybové nadaný a hlavně vynikal dokonalou mimikou. To nejlépe ukázal v roli pistolníka Grimpa v parodii na westeny Limonádový Joe, jeho grimasy jsou nenapodobitelné, podobně jako v komedii Čtyři vraždy stačí drahoušku, kde se objevil jako barový povaleč pan Gogo. Mohl působit na pohled nevzdělaně, ale byl velmi sečtělý, mezi jeho záliby patřila hra na klavír.

Nevadilo mu, že neuměl noty. Ovládal skvěle i loutkové divadlo, to dokázal v legendárních Chalupářích. I když tam byla hlavní dvojice Sovák a Kemr, jako děda Makovec zaujal diváky tak, že natočili více než půlhodinový sestřih všech jeho scén, má na Youtube impozantních 300 000 shlédnutí - https://www.youtube.com/watch?v=dAIOZZFqLck. Postupně přestal s divadlem, nesnášel rutinu, nudilo ho hrát stále dokola stejné postavy.

A to, i přesto, že už jako student statoval v Národním divadle. Stal se z něj podobně, jako z Vladimíra Menšíka, herec Filmového studia Barrandov. To mu dávalo jistou volnost, kterou potřeboval. Některé příležitosti ho minuly, nebral si servítky a komunistický režim neměl příliš v lásce - nebo spíš vůbec. Namaloval „monumentální“ dílo, které nazval: „Proletáři všech zemí, jděte do prd…“ Tento název inspiroval režiséra Jana Hřebejka.

Ten zazněl v mírně pozměněné podobě komedii v Pelíšky, kde ho zaníceně pronese Jiří Kodet. O jeho obrazy byl zájem už za jeho života a po smrti se zvýšil. Na rozdíl od mnoha malujících herců se jim dočkalo pochvaly i z řad výtvarných kritiků, což se promítlo i do ceny. Prestižní galerie Kodl vydražila jeho dílo Cirkusáci za neuvěřitelných 2 280 000. Jinak si hodně vážil toho, že mohl ilustroval Poláčkův humoristický román „Bylo nás pět.“

Psal i články a fejetony do novin, ne všechny byly uveřejněny, neprošly cenzurou. I když se komunistům vysmíval, jak mohl, kupodivu nikdy nedostal zákaz činnosti. Když ho pozvali na politické školení herců, přesedající soudruh mu dal otázku, kdy zemřel Vladimír Iljič Lenin. Z jeho odpovědi se mu orosilo čelo: „Cože, on umřel? Já ani nevěděl, že byl marod!“ Jednou, to ještě než byl tak známý, za ním přišli estébáci.

Hlinomaz k jejich překvapení nadšeně souhlasil se spoluprací. Jenže pak se zeptal, jestli mu nechají ušít nějakou parádní uniformu, protože mu sluší. A bylo po náboru. I když byl mezi pozvanými, k podpisu Anticharty se bez omluvy nedostavil. Přesto si zahrál pár rolí, včetně východoněmeckého filmu Beethoven - všední dny jednoho života. Hudební byl i televizní film Dům pro Helenu, kde hrál vedle zpěvačky H. Vondráčkové hlavní roli.

Jejího uvedení na obrazovce se už bohužel nedožil. Měl rád dobré jídlo, whisky, byl gurmán s obrovským apetitem, dokázal sníst na posezení celou husu. Číšníci ho ale rádi neměli, mezi jeho záporné vlastnosti patřila lakota, nedával spropitné a hádal se, když jídlo nebylo podle jeho představ. Jak je pro něj typické, dělal si sám ze sebe legraci, říkal, že všichni ostatní šetří, protože mají děti a on chce být výjimkou. Proč potomka neměl, se neví.

Rozhodně to nebylo kvůli tomu, že by o něj ženy neměly zájem, přitahoval, je, sám bůh ví, čím. Chodil v jednom páru bot, dokud se nerozpadly, v ošoupaném kabátě, holil se podle nálady, mluvil hrubě. Když se natáčelo delší dobu, všichni si brali na cestu kufr, on igelitku. V mládí si vzal sestru Antonína Stočese, sedmnáctiletého studenta gymnázia popraveného za heydrichiády, ale skončilo to rozvodem a fackami, když ji nachytal s milencem.

Později když se vdala, se náhodou potkali. Staré city se vrátily a udělal na oplátku paroháče z jejího manžela. Podruhé se neoženil, ale vždy se po jeho boku objevila nějaká krasavice, jeden čas i dvě. Měl stanovený dokonce harmonogram. S modelkou Jaroslavou se scházel v pondělí, s Magdou, šéfkou komparsu na Barrandově ve čtvrtek. Když se později - podruhé - se vdala, s manželem se nastěhovali do Hlinomazovy vilky v Praze na Větrníku a žili ve třech. Měli rozdělené „funkce.“

On vydělával, Magda se starala o domácnost a její manžel byl taková děvečka pro všechno. Vyhovovalo jim to. Měl i krátký vztah s Helenou Růžičkovou. Začalo to tím, že mu ve filmu ležela modelem a pokračovalo vášnivým milováním dvou „těžkých“ vah. Nicméně byla vdaná a nechtěla na tom nic měnit, ale zůstali dál přátelé. To bylo typické i pro jeho bývalé „ex“ vycházely s ním, působil sice drsně, choval se svérázně, ale měl dobré srdce.

Nikoho nepomlouval, když se mu něco nelíbilo, řekl to přímo do očí. Scénáře se nejraději učil na WC. Jeho velkou zálibou bylo plavání, nejraději v moři. Když však zkolaboval na Žofínské plovárně, lékaři mu další cestu nedoporučovali. Nedal si ovšem říct a na konci července roku 1978 odjel do Jugoslávie. Po snídani si šel zaplavat, vypil kávu, típl cigaretu a pronesl před přáteli svou poslední větu: „A teď už můžete jít do pr…“

O pár minut později zemřel na infarkt. Bylo mu 63 let. Vliv na to mělo, že byl silný kuřák. Byl mužem protikladů – veselý i melancholický, hlučný i tichý, zemitý i poetický. Přátelé říkali, že uměl rozesmát hospodu, ale pak zase doma seděl osamoceně u klavíru a skládal melancholické melodie. Zůstala po něm nezapomenutelná stopa, přesto, že nikdy nehrál hlavní role.

Zdroj: https://www.reflex.cz/clanek/causy/73309/josef-hlinomaz-sverazny-cesky-herec-odmital-role-aby-mel-dostatek-casu-na-malovani-a-milovani-vdanych-zen.html

https://www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/idnes-kino-pohnute-osudy-josef-hlinomaz.A181106_093050_lidicky_zar

https://www.lifee.cz/sverazny-herec-josef-hlinomaz-po-nevere-sve-zeny-rezignoval-na-manzelstvi-a-poridil-si-rovnou-dve-milenky-e3822

https://www.csfd.cz/tvurce/1571-josef-hlinomaz/biografie/