Článek
Bez zaměstnání ale dlouho nezůstal, přestoupil do Divadla Járy Cimrmana, kde pracoval i jako technik, po čase se však na rovnocenného hereckého partnera ostatních členů souboru. Na počátku osmdesátých let udržoval milostný románek s o dvacet let starší Olgou Havlovou, vztah trval několik let, exprezident o něm věděl. Nakonec on také nebyl symbolem věrnosti, měl dost milenek.
Jejich vztah skončil v druhé polovině osmdesátých let a ukončila ho Olga. Za komunismu se zapojil do disentu, po listopadu byl několik let zaměstnán na ministerstvu vnitra a podle knihy exšéfa protidrogového oddělení Jiřího Komorouse pracoval dokonce u Protidrogové brigády. Zásadní zlom v životě Jana Kašpara nastal v roce 1988. Během prořezávání stromu přišel osudový pád, který ho až do konce života upoutal na invalidní vozík.
„Spadl jsem ze stromu vlastní nešikovností. Ležel jsem pod ním a říkal si, že jestli pro mě nepřijede Land Rover, ale stará dvanáct set trojka, tak s ní nejedu. Přijel a první, co jsem sestře řekl, bylo: To máte štěstí, že jste pro mě přijeli Land Roverem. Samozřejmě jsem okamžitě tušil, že je to velký průšvih, protože jsem přestal cítit půlku těla od pasu dolů,“ líčil s nadhledem svůj úraz.
Zdeněk Svěrák na ty události vzpomíná takto: „Tehdy nás v divadle postihly dvě tragédie, nejdřív zemřel kolega Jaroslav Vozáb. Měl jsem mluvit na jeho pohřbu a pamatuju si, že zrovna když jsem se na něj chystal, zazvonil telefon. Volal primář z nemocnice v Českých Budějovicích, že Honza měl úraz, spadl ze stromu na záda a máme se prý připravit, že už nebude nikdy chodit. Při prvnímu setkání v nemocnici jsem za ním přišel a říkal mu: ty vole, nemysli si, že tím skončila tvoje kariéra, ty budeš normálně hrát.“
Kašpar na to, že by se ještě někdy vrátil na jeviště vůbec nepomyslel. Ale nechal se kolegou přesvědčit. Od té doby mu Svěrák a Smoljak psali role doslova na tělo, asi nejúspěšnější dostal ve hře Záskok, kde zazářil jako principál a zvědavý invalida Karásek. Dokonce poznal svoji osudovou ženu Hanu, kterou si vzal za manželku. „Když jsem se s ním seznámila, tak už byl pět let na vozíku. A neřešil to nikdy. On to bral jako fakt. Nepřemýšlel prostě nad těmi věcmi, které nejdou změnit,“ prozradila Hana.
Jan Kašpar zemřel 11. června 2013 na selhání plic. Bylo mu šedesát let. Zdeněk Svěrák se o jeho smrti dozvěděl po představení. „Kde, představte si, já hrál Smrtku s kosou! A když skončil potlesk, tak už ve dveřích čekal Marek Šimon a říkal, že Honza umřel. Tak mě z toho polil mráz. On se se svým handicapem ale vyrovnal tak statečně, že jsem ho za to nepřestal obdivovat. Protože nikdy nedával najevo, že trpí, má černé myšlenky. Ne, on byl vzorem: Heleďte se, jak se dá k životu přistoupit, i když vás tluče hlava nehlava.“
„Divadlo miloval – všechny jeho podoby, jak osvětlování scény, tak zvučení, tak stavbu a koneckonců i hraní, že se s ním odmítal rozloučit a tak jsme s kolegy zažili takový zázrak, že 19. května, necelý měsíc před smrtí, hrál v pohádce Dlouhý, Široký a Krátkozraký Děda Vševěda, a to s kyslíkovou bombou na zádech, takže mu hadičky šly k nosu. A divákům to vůbec nevadilo,“ vzpomínal Zdeněk Svěrák.
Zdroj:
https://zeny.iprima.cz/jan-kaspar-z-cimrmanu-mel-milostny-pomer-s-havlovou-kvuli-nehode-skoncil-na-voziku-185489
https://www.denik.cz/divadlo/zivot-se-jednomu-z-cimrmanu-zmenil-pred-lety-na-jihu-cech-20130621-ay0c.html
https://www.ceskatelevize.cz/porady/1186000189-13-komnata/209562210800039/
https://www.csfd.cz/tvurce/11360-jan-kaspar/biografie/
