Článek
Přitom se filmování věnovala spíš sporadicky, neměla ho moc v lásce, role často odmítala, přednost mělo divadlo, kde vynikala. I proto dostala nabídku z Národního už v 22 letech a strávila tam dlouhých 45 roků, než odešla na odpočinek. V roce 1941 přijala roli slepé dívky v romantickém melodramatu Modrý závoj, ve kterém ji diváci houfně obdivovali, film měl velký úspěch. Za partnera měla Karla Högera, s nímž hrála často i v divadle.
Kdykoli se setkali, ať na jevišti či před kamerou, začalo to mezi nimi na první pohled jiskřit. Jejich vztah byl ale založen spíš na vzájemném obdivu, ani jeden nepřekročil profesionální hranice, takže se vše odehrávalo v platonické rovině. „Milovala jsem ho jako nikoho jiného, ale jako herec i člověk byl natolik dokonalý, že bych vedle něj vypadala jako nicka. A to pro ženskou není to pravé,“ napsala později ve své knize.
S Karlem Högerem
I když byla především dramatická herečka, neměla problém hrát komické úlohy, což dokázala v taškařici ohledně milionového dědictví Přijdu hned, kde měla za partnery Sašu Rašilova a Svatopluka Beneše, prvorepublikového krasavce a miláčka žen. S ním se respektovali, ale nic víc, měl pověst seladona a velkého svůdce a ona nevyhledávala jednorázové postelové avantýry.
Přestože byla vždy velmi skromná, v době největší slávy, za protektorátu, se stala - hned po Lídě Baarové - druhou nejlépe placenou herečkou. Kromě výše jmenovaného snímku excelovala v dramatech Turbína, Experiment a veselohře Pantáta Bezoušek. Každý film jí vynesl deset tisíc říšských marek, což byly na tu dobu obrovské peníze. Sláva a úspěch jí ovšem nikdy nezměnily, zůstávala stále stejná.
Dostávala opakovaně nabídky hrát v německých filmech, ale odmítala je s tím, že neumí jazyk, což nebyla pravda, měla charakter nejen jako herečka. Hned po válce si zahrála v komedii Pancho se žení - v režii Rudolfa Hrušínského, který v ní navíc hrál a napsal scénář - a především v přepisu románu Zikmunda Wintera Nezbedný bakalář, s hvězdným mužským obsazením - Zdeněk Štěpánek, Otomar Korbelář, František Smolík, Jaroslav Marvan, František Kreuzmann st.
Pak si dala od filmování několikaletou pauzu, objevila se až ve všech dílech slavné Vávrově husitské trilogie Jan Hus, Jan Žižka a Proti všem, kde ztvárnila různé role. Zajímavou postavu matky, která se snaží kvůli dětem vydržet s nevěrným manželem, pak dostala v psychologickém snímku Kruh. Za zmínku stojí filmy Hvězda zvaná Pelyněk, Atentát a mnohé televizní inscenace - Ženitba, Maupassantovy povídky, Veliká šance a Paličova dcera. V roce 1978 se dost překvapivě objevila v seriálu Zákony pohybu.
V Národním divadle zdárně sekundovala Daně Medřické a Vlastě Fabianové ve veleúspěšné tragikomedii Kočičí hra, měla 403 repríz. Celkově si tam zahrála ve více než stovce rolí. Pečlivě si střežila soukromí. Jejím prvním manželem se stal v roce 1943 lékař Arnošt Vlašimský, který se přátelil s tehdejší uměleckou smetánkou. Byl to i člen spolku Kruh krásné knihy, v němž byli zastoupeni nejen literáti, ale i výtvarníci, lékaři, nakladatelé, průmyslníci, právníci.
Těžko říct, jestli s ním byla šťastná, ale spíš ne, v pamětech, které později sepsala, o něm totiž nepadlo ani slovo. Podruhé se provdala až v roce 1958 za manažera Jiřího Šebora z tvůrčí skupiny Šebor-Bor ve Filmovém studiu Barrandov. Ta zaštítila autory tzv. nové vlny v šedesátých letech, a vznikly v ní všechny české filmy Miloše Formana. Prožila s ním čtrnáct let, až do jeho smrti v pouhých 57 letech.
Poté se jí zhroutil svět, měla psychické problémy, špatně spala, radost už jí nedělalo ani hraní, navíc dostávala méně nabídek. „Vím, co je němý telefon, kterým vás ještě nedávno zvali ke spolupráci. Znám vyhýbavé pohledy nedávných přátel. A to může být k nepřežití!“ říkala v době, kdy se k ní všichni otočili zády. Aby zahnala stres a úzkost, přijala nabídku vyučovat herectví na konzervatoři.
Brzy ale zjistila, že na tuto práci nemá dostatek trpělivosti, a dlouho tam nevydržela. Těžce snášela stárnutí, začala mít černé myšlenky, nejraději by zemřela přímo na naší první scéně, kde se cítila vždy skvěle. Nicméně 1. ledna 1985 odešla do důchodu a ještě víc se uzavřela sama do sebe. Napsala ale se spisovatelem Rudolfem Miholou knihu vzpomínek s názvem Vlasta Matulová… známá neznámá.
Děti neměla, nikdy toto téma neotevřela, takže se neví, jestli je mít nemohla nebo nechtěla. Nakonec zemřela v nedožitých jedna sedmdesáti letech 18. dubna 1989 ve svém bytě v Praze, který už téměř neopouštěla. Sama, bez někoho, kdo by jí smutný konec života pomáhal zvládnout, přestože pomohla mnoha lidem. Je pohřbena na Vinohradském hřbitově.
Hrob
https://www.krajskelisty.cz/praha/24429-hvezda-bez-skandalu-brala-za-valky-deset-tisic-marek-presto-ji-to-proslo-tajnosti-slavnych.htm Zdroj: https://www.csfd.cz/tvurce/22087-vlasta-matulova/prehled/
https://www.vlasta.cz/celebrity/vlasta-matulova-mlada-karel-hoger/
https://www.osobnosti.cz/vlasta-matulova.php
