Článek
Za exoticky znějící jméno vděčil matce, původem z Brazílie. Ta se při stavbě pivovaru v Montevideu seznámila s bednářem Rudolfem Kraisingerem, vzali se a narodil se jim první syn Oskar. Mladší Rudolf už ale přišel na svět v Plzni. Bylo mu pět let, když otec zemřel. Matka se ocitla bez prostředků a ze zoufalství dala oba syny do sirotčince.
V něm Rudolf vyrůstal až do osmnácti let, vyučil se tam kožešníkem a této profesi se věnoval do roku 1942, poté byl totálně nasazen v Škodových závodech a až do konce druhé světové války pracoval jako soustružník. Tajně přitom snil o kariéře tanečníka, platil si kurzy na prestižní škole madam Aubrechtové.
Tam ho ale slyšeli zpívat a doporučili mu, aby se spíš zkusil prosadit v tomto oboru, že je na balet až moc vysoký. Věnoval se mu profesor Drag Vitič, jako nemajetnému mu dával lekce zdarma a Rudolf brzy začal vystupovat s orchestrem Emila Ludvíka. Jazz a swing měl nejraději, ale věnoval se i operním áriím, změnil si otcovo německé jméno, což po válce nebylo v oblibě, na matčino - Cortés.
Velký vliv na jeho kariéru i život mělo setkání s Janem Werichem, který ho s Jiřím Voskovcem angažovali do jedné z hlavních rolí v nastudování amerického muzikálu Divotvorný hrnec. Ten měl při premiéře v roce 1947 obrovský úspěch, ale pak přišel bohužel Vítězný únor, takže byl zakázán.
Rudolf si s Janem vytvořil pevný vztah, ne nepodobný otci se synem. Spojovalo je i rybaření, jezdili na Slovensko chytat hlavatky a předháněli se, kdo bude mít větší úlovek, ale stejně vášnivě ryby i porcovali a připravovali k jídlu. Rudolf nosil celý rok v autě rybářské pruty, co kdyby náhodou.
Další velkou šanci dostal v roce 1955, kdy hrál v divadle ABC Limonádového Joa.Ve filmu pak dostal přednost Karel Fiala, údajně pro dlouhé nohy, na ně je nakonec spousta záběrů. Nijak zvlášť mu to nevadilo, jeho popularita stoupala raketovým tempem, na obrazovkách a v rozhlasových pořadech hráli jeho písně téměř neustále, stal se frontmanem v orchestru Karla Vlacha, nejvyhledávanějšímu u nás.
Výrazně ovlivnil i následovníky, Karla Gotta, který si ho velice vážil - dokonce spolu nazpívali duet, Nestálá láska - a Waldemara Matušku. Ten převzal do repertoáru pod názvem Nebeští jezdci jeho velký „kovbojský“ hit Starý honec krav (1954.) Tím stál vlastně u zrodu country u nás.
„Dobrý zpěvák za život nazpívá stovky písní. Ke každé musí najít svůj vlastní vztah, s každou se musí důvěrně seznámit dřív, než s ní přijde na pódium, aby nezklamal sebe, svou písničku a v neposlední řadě publikum, na kterém mu musí obzvlášť záležet…,“ znělo jeho motto.
I když ženy měly velký zájem dostat ho do chomoutu, oženil se jenom dvakrát. Poprvé 22. 12 1945, s manželkou měl syna Rudolfa a dceru Dášu, podruhé o dvacet let později, kdy měl ještě syna Davida. S dcerou měl úzký vztah, jde v jeho šlépějích, vystupovali spolu, absolvovali turné po Mongolsku a Sovětském svazu.
Stojí za zmínku, že ani ve smutně proslulých v padesátých letech, v době své největší slávy, nenazpíval žádnou budovatelskou píseň, ani se jinak politicky neangažoval, což byla v té době výjimka.
Jeho elegantní, mužný a galantní vzhled byl doplňkem krásného, sytého a sametově hebkého barytonu. Stal se první hvězdou pop music u nás, idolem dívek a žen všech generací. Jeho kariéra bohužel netrvala dlouho. Už v sedmačtyřiceti letech se u něj začaly projevovat první příznaky - tehdy ještě málo známé - Alzheimerovy choroby.
V roce 1975 stanul naposledy před kamerou v komedii režiséra Brynycha Romance za korunu, v níž hrál sám sebe, ale jeho stav se prudce zhoršoval. Začal mu na jevišti vypadávat text, později nedokázal trefit domů, na zájezdu se neuměl ani obléknout. Nakonec to dopadlo tak, že ho na turné logicky nikdo nechtěl brát.
Když mu později přehrávali jeho písně, nepoznával ani svůj hlas z desek, které mu rodina pouštěla, bez pomoci si nemohl ani otevřít láhev s limonádou. Bohužel žil s touto devastující nemoci velmi dlouho, až do svých pětašedesátin, měl silné tělo, které jí vzdorovalo.
Jeho stav ale vyžadoval ústavní péči, byl převezen do léčebny v Krásné Lípě, kde po čtyřech letech zemřel, aniž už poznával svět okolo. Ironií osudu se jeden z jeho největších hitů jmenoval Vzpomínky mi zůstanou.
Klid ale nenašel ani po smrti. V roce 1990 ho jistý Vladimír Rohan v časopise Reportér křivě obvinil z toho, že byl agent Gestapa, kolaborant a udavač. Trvalo řadu let, než dcera Dáša dosáhla toho, aby jméno jejího otce bylo očištěno.
Zdroj: https://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/58331-rudolf-cortes.html
https://www.csfd.cz/tvurce/30983-rudolf-cortes/biografie/
http://www.semanovice.cz/index.php?page=0030&lang=cz&dt=1140&kt=4&psy=0
