Článek
Také se pravidelně na základní škole účastnila dramatických nebo recitačních soutěží. Přesto neuvažovala ani náhodou o studiu konzervatoře. Bavila ji totiž chemie a fyzika, tak se přihlásila na chemickou průmyslovku. Poprvé, leč zdaleka ne naposled, se tak dostala do konfliktu s totalitní mocí. Nepřijali ji, i když zkoušku zvládla na výbornou. Důvodem bylo, že jako dívka nemá na mužském oboru co pohledávat!
Nezbylo jí nic jiného, než vystudovat všeobecnou střední školu, poté se už přihlásila na DAMU. Mezi její spolužáky patřil Petr Čepek, Josef Abrhám, Ladislav Mrkvička, i nedávno zesnulý Jiří Krampol. Už za studia si půvabné herečky s velkými tmavými kukadly všimli filmoví režiséři. Nejdřív dostávala spíš „štěky,“ ale pak ji Ivo Novák obsadil do hlavní role Elišky v komedii Žalobníci.
Helga v mládí
Ve čtvrtém ročníku si už zahrála v pěti snímcích, včetně krátkometrážního dramatu Deštivý den (oceněném na festivalu v italském Bergramu.) Stojí za zmínku, že v něm poprvé zazněl velký hit Suchého a Šlitra Marnivá sestřenice. Za partnerku měla Vlastu Chramostovou, později pronásledovanou bolševickým režimem. Kontroverzí s ním se bohužel nevyhnula ani ona. Zúčastnila se totiž nepovoleného studentského majálesu na Petříně.
Byla zadržena policií, poté si ji vzali do „parády“ estébáci. Ti si vzhledem k jejímu mládí i nevinnému vzhledu mysleli, že mají před sebou snadnou kořist, ale pořádně se spletli. Spolupráci opakovaně odmítla, nenechala se zastrašit, nepodlehla vydírání, nepokořila se. A to ani poté, když ji vyloučili z DAMU před absolutoriem a musela jít potupně do učení na elektrikářku! Kvůli ní bohužel krátce po premiéře skončil v trezoru poslední film Oldřicha Nového, hudební komedie Dva z onoho světa.
Dva z onoho světa
Pak pracovala dva roky v ostravské továrně a upadala v zapomnění. Byla sledována, hledala se i záminka, jak ji dostat do vězení. Vyšetřovatelé si totiž mylně mysleli, že patří do okruhu Václava Havla a dalších disidentů. Nepochopili, že prostě jen měla své zásady a na nich trvala. DAMU si sice později dodělala, přesto ve filmu hrát nesměla. Když se v nějakém krátce objevila, neuvedli její jméno v titulcích. V roce 1967 ovšem přišla velmi překvapivá nabídka z Národního divadla.
Za tou ovšem stál herec a režisér Vítězslav Vejražka, dlouholetý agent StB, který podle rozkazů sváděl ženy, kompromitoval je, odposlouchával, aby mohly být vydírány. Byl na ni nasazen, ale přes veškerou snahu neuspěl, sice o jeho činnosti asi nic nevěděla, nicméně mu i přes jeho rafinované svádění a slibování výhod nepodlehla. Angažmá ve zlaté kapličce ovšem prolomilo ledy, dostávala mnohem víc příležitostí.
Diváci, kteří ji až na vzácné výjimky vůbec neznali, se mohli o jejím talentu přesvědčit v seriálu Nemocnice na kraji města, kde hrála dceru MUDr. Štrosmajera aka Miloše Kopeckého. Ta ji ale popularitu nepřinesla:„Dlouho mi lidé neodpustili, že jsem ho okrádala. Já třeba stála ve frontě. A protože si s lidmi ráda povídám, dala jsem se do řeči se starší paní. Ta mi pak řekla – víte, na obrazovce jste pěkná svině a přitom mi připadáte jako normální ženská. A já na to – to víte, my herci jsme svině a ještě za to bereme prachy.“
Stojí za zmínku, že nečekaně dostala před začátkem natáčení nabídku hrát roli, která byla určena Ivě Janžurové, ta měla problém s termíny. Z kolegiality ji odmítla, i když měla větší rozsah i význam než ta její, což u hereček nebývá zvykem. Po skončení seriálu už přišly další nabídky, třeba v úspěšném rodinném snímku Indiáni z Větrova. Režíroval ho její choť, Július Matula. Měl velmi zajímavou filmovou kariéru, byl totiž reprezentant v pětiboji a mistr sportu!
Z filmografie Helgy v té době lze jmenovat roli v lékařském dramatu Skalpel, prosím po boku fenomenálního Miroslava Macháčka. V roce 1989 se objevila v psychologicky laděném snímku Ireny Pavláskové Čas sluhů, po listopadu pak v thrilleru Válka barev, muzikálu Rebelové a polodokumentu Polojasno, o listopadových událostech. Všechny tři režíroval Filip Renč. Mohla dostat víc šancí, ale pečlivě si vybírala scénáře a nebála se odmítnout ty, co jí „neseděly,“ i když se později ukázaly být úspěšné.
To souvisí s tím, že je povahově nesmírně silná žena. Když kdysi bojovala s rakovinou, nevěděli o tom ani její nejbližší, či přátelé, neměla potřebu to probírat, zatěžovat okolí svými starostmi. Po vyléčení se rozhodla hereckou dráhu ukončit, i přes to, že o ni byl stále zájem, vyznávala motto- „v nejlepším přestat.“ Dlouhá léta namlouvala beletrii Knihovně a tiskárně pro nevidomé Emanuela Macana, i tam uvolnila místo mladším.
Pokud jde o soukromý život, byla vdaná (1971–1988) za zmíněného Júlia Matulu, s kterým měla dva syny. Po rozvodu na ně zůstala sama, ale výchovu zvládla skvěle. Starší potomek, Juraj, je známý architekt, mladší, Igor, studoval v Sydney informační technologie a v zemi protinožců se usadil. Ona za ním, ale i vnučkou Julií a vnukem Oliverem lítá nejméně na měsíc jednou za rok.
„Měla jsem o něj trochu strach, odjížděl jako divoký, zmatený mládenec, ale stal se z něho klidný, sebevědomý chlap, s dobře vybudovanou existencí,“ pochlubila se. Druhého vnuka, Dana, od Juraje, má k „dispozici“ podle možností a přání. Žije si poklidný život, užívá si čas s rodinou a přáteli, důchodem ho ale nenazývá. Je prostě jen jiný, než pracovní. Nikdo by nehádal její věk. Možná i proto, že je čilá i duševně.
Helga Čočková dnes
Zdroj: https://www.dotyk.cz/magazin/helga-cockova-dnes/
https://www.vlasta.cz/celebrity/helga-cockova-mlada-dnes-vek-nemocnice-na-kraji-mesta/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Helga_%C4%8Co%C4%8Dkov%C3%A1
