Článek
Narodil se 9.5 1915, otec byl činovník dělnických odborů, po něm „zdědil“ levicové myšlení. Vyučil se číšníkem, ale propadl divadlu a začal hrát u kočovných společností. Nakonec nastoupil na konzervatoř. Už jako student účinkoval se spolužáky, Otou Ornestem a Svatoplukem Benešem, na scéně Národního divadla. Tam si ho všiml režisér Otakar Vávra a obsadil ho do filmu Turbina, hrál po boku Karla Högera.
Další filmové příležitosti na sebe nenechaly čekat, za zmínku stojí úspěšná parodie Martina Friče Pytlákova schovanka. Zásadní role ale dostával ve "zlaté kapličce"měl osobitý styl hraní, uplatnil ho hlavně v dramatických postavách i shakespearovských tragédiích. Stal se i režisérem, ale také podporovatelem komunistického režimu, zdramatizoval román prezidenta Antonína Zápotockého „Vstanou noví bojovníci.“
Politická angažovanost byla mezi kolegy notoricky známa, takže se raději vyhýbali řečem o straně a vládě, ale to ani zdaleka netušili, že před sebou mají agenta STB s krycím jménem AK 70. Tím se stal v roce 1949 - a na rozdíl od jiných - dobrovolně, sám přišel na služebnu nabídnout své služby. Pro estébáky to byl dar z nebes, rozhodli se využít zejména šarmu, díky němuž sváděl ženy.
Pomáhal mu i podmanivý hlas. „Vejražka je dosti populární hlavně v ženském světě. Jedná se opravdu o muže skvělé tělesné postavy a zajímavého, typického zjevu. Jeho největší možnost vidíme v jeho přirozených vlastnostech jako muže, který dovede na první pohled připoutati ženy opravdu hezké a elegantní, které jsou nám zpravodajsky nedostupné,“ stojí doslova v záznamech o jeho přijetí.
Jako první úkol dostal svést svoji o šest let starší tetu (!) Miladu Deggiovani, pracovala na vízovém oddělení italské ambasády a tím byla zajímavá. To se mu rychle povedlo, do měsíce se z nich stali milenci. Intimní styk s ní udržoval až do roku 1950, ukončil ho poté, co ji „vytěžil.“ To, že se do něj vášnivě zamilovala a kvůli rozchodu se trápila, ho nijak nevzrušovalo.
O jeho charakteru svědčí hodnocení nadřízených: „Pokud se týká mravních zásad, dovede je odložit, když se to jeví potřebné,“ případně následující historka: Když neplánovaně přivedl do jiného stavu nevinnou dívku, přemluvil ji k nelegálnímu potratu. Za tuto „komplikaci“ se operačnímu orgánu omlouval, ale promptně udal lékaře, který zákrok na „černo“ provedl a jemuž slíbil čestným slovem mlčenlivost.
Aby si tuto podlost ospravedlnil, napsal: „Vyjma této události čestné slovo za všech okolností dodržím, jinak bych se musel sám před sebou do hloubky duše stydět.“ Pochopitelně mu v jeho sexuálních aktivitách nevadilo, že byl ženatý, jeho (třetí) chotí byla tehdy jeho kolegyně Jarmila Krulišová. Měli tři děti – syna Davida, dvojčata Víta a Vendulu, dalšího syna Jana, měl z prvního manželství s baletkou Jarmilou Šeborovou, dcerou známého brněnského malíře.
Pod maskou starostlivého otce rodiny pokračoval podle rozkazů v kompromitování a svádění nic netušících obětí. STB mu dokonce zařídila jednopokojovou konspirační garsoniéru, vybavenou kamerou, která natáčela milostné hrátky. To, že kvůli nim byly jeho milenky vydírané a donucené ke spolupráci si nepřipouštěl. Příznačné je, že se v roce 1954, poté, co byl konspirativní byt zlikvidován, dotazoval na osud postele - chtěl si ji odvézt na chalupu, asi jako památku na „žhavé chvilky“ na ní strávené?
Dostával i finanční odměny. O tom svědčí následující hlášení:„Agent AK 70 splnil úkol, v němž měl předstírat reakční zaměření, pozvat sledovanou osobu do bytu a s ní následně provésti soulož způsobem, aby ji to kompromitovalo a zejména učinilo směšnou - styk nepřirozeným způsobem. Za tímto účelem mu bylo předáno 3 500 Kč na výlohy. Operativní orgánové však musí informovat spolupracovníka, že nesmí přestavovat kusy nábytku, aby nebyl zakryt výhled na gauč.“
Estébáci ho využili i k praktikám obvyklých spíš u špiónů, měl omámit vytipovanou ženu tím, že ji do pití nasypal chemikálii, když ve vinárně odešla na toaletu. Jenže se stalo něco nečekaného, už nechtěla dál pít a vylila svoji skleničku do té jeho. Ten ji musel vypít, a po příchodu do bytu zcela nedůstojně zkolaboval, za což mohlo i to, že nesnesl větší množství alkoholu. Brzy se ale probral a pokračoval v plnění úkolu.
Popisuje ho následovně: „Podle rozkazu jsem se snažil znemožnit ji. Ale tak, jak se situace vyvinula, bych všechno pokazil, kdybych postupoval násilím. Nasadil jsem masku trpícího, roztouženého muže a myslím, že účin byl mnohem větší. Vypadalo to na vážný cit z její strany, ozvaly se tóny ženy opravdu milující, která se však svých zítřků musí z nějakých vážných důvodů bát. Jakoby strašně chtěla, ale nemůže.“
Žena se Vejražkovi už nikdy neozvala a herec referát pro Státní bezpečnost uzavírá takřka zoufalým zvoláním: „Na mou duši, nešlo udělat víc, než jsem udělal.“
I když byl jako agent cenný na to, aby ho využívali k udávání kolegů, iniciativně se ho občas zúčastnil, ve svém posledním filmu, kde dostal hlavní roli, dramatu Handlíři, donášel na Josefa Hlinomaze, který měl časté narážky na režim. Jak ale stárnul, přibýval na váze, což se podepsalo na jeho zdraví i sex -appealu. Vejražka ale dělal i politickou kariéru.
Nejprve ho na třináctém sjezdu KSČ v roce 1964 zvolili kandidátem ústředního výboru, po sovětské okupaci byl dosazen jako poslanec do čistkami prořídlé Sněmovny lidu. „V minulém politicky složitém vývoji naší společnosti patřil soudruh Vejražka k těm pracovníkům kulturní fronty, kteří nepropadli extrémním projevům nacionalismu, a zůstal vždy věrný vysoce odpovědnému poslání pracovníka socialistického umění a kultury,“ zazní v hodnocení jeho postojů během pražského jara.
Byl vyznamenán Řádem práce a Řádem Vítězného února, pochopitelně se stal Zasloužilým a Národním umělcem. Zemřel náhle 8.6 1973 v pouhých 58 letech. Je pochován na Vyšehradském Slavíně vedle Emy Destinnové, Alfonse Muchy a Karla Högera.
Zdroj: https://www.reflex.cz/clanek/zpravy/56917/vitezslav-vejrazka-narodni-umelec-a-stetka-komunisticke-tajne-policie.html
https://www.kvety.cz/historie/vitezslav-vejrazka-herec-stb-muzny-zjev/
https://www.lifee.cz/trendy/herec-vitezslav-vejrazka-narodni-umelec-a-prostitut-ve-sluzbach-stb-svedl-i-vlastni-tetu_84180.html
