Článek
Vznikli jako česká družina a rekrutovali z řad početné české komunity v Rusku. Měli dva mocné nepřátele, Rakousko-uherskou armádu - ta je považovala za zrádce a dezertéry popravovala je - a později bolševiky, kteří se vyžívali v bestiálním mučení zajatců, včetně vypichování očí a useknutí končetin. Přesto pokračovali v boji, vyznamenali se hlavně ve slavné bitvě U Zborova. Ve všech legiích sloužilo 70 000 vojáků. Carská armáda zpočátku využívala naše dobrovolníky hlavně ke zpravodajské práci, později byli začleněni do boje.
Vše změnila říjnová revoluce. K té došlo především kvůli bídě, do které zemi uvrhnul car Mikuláš II. Ten vládl jako despota a ukázal se jako neschopný vůdce. První varování pro něj znamenalo povstání v roce 1905, které tvrdě potlačil, nařídil zahájit střelbu na neozbrojený dav před Zimním palácem. Hněv lidu tím nezastavil. Naopak se k jeho odpůrcům přidala kromě chudých dělníků a rolníků i střední třída, intelektuálové, studenti. Car pod tlakem slíbil reformy, ale pak se vrátil k autokratickému způsobu života.
Důsledkem byla v únoru 1917 abdikace, která znamenala svržení Romanovské monarchie. Změny ale byly spíš kosmetické, což vedlo k říjnové revoluci, kdy se vlády chopili bolševici. Tím začala občanská válka. Zpočátku měli navrch lépe vyzbrojení bělogvardějci. Lenin, vyděšený jejími úspěchy, nařídil masovou mobilizaci a armáda nabobtnala na 3 miliony vojáků. Ti ale byli hladoví, špinaví, ztráceli morálku i chuť bojovat. Jenže za to následovaly krvavé represe, kdy byli popravováni nejen dezertéři, ale i jejich rodiny.
Carská rodina
Zajímavé je srovnání ztrát. Rudí přišli odhadem o milion mužů, ztráty bílých činily pouhých 127 000 mužů. Milan Rastislav Štefánik a Tomáš Garrigue Masaryk s prozatímní vládou uzavřeli v únoru 1917 dohodu, že se legionáři přesunou přes Sibiř do Vladivostoku, po moři na západní frontu a potom domů. Jenže pak přišel říjen. O naše jednotky stály obě strany. V „náboru“ uspěli bělogvardějci, do Rudé armády se hlásili čeští komunisté, ale i Jaroslav Hašek. Ten to dotáhl až na komisaře a měl podíl na popravách odpůrců režimu.
Na jaře 1918 se dva naše pluky stačily dopravit do Vladivostoku. Zbytek byl rozesetý po celé Transsibiřské magistrále. Postup našich vojsk měl (neplánovaně) tragický dopad na osud carské rodiny. Původní plán byl, že car bude v monstrprocesu jako největší škůdce celé Rusi souzen a popraven. Když se ale Lenin dozvěděl, že se do Jekatěrinburgu, kde byl v zajetí, blíží naši vojáci, zpanikařil a vydal příkaz k okamžité likvidaci. Tou byl pověřen Jakov Michajlovič Sverdlov. Rozkaz už nezněl zavraždit cara, ale všechny, co s ním byli. Takže to odneslo nevinné služebnictvo a dokonce i lékař Evžen Botkin.
Sverdlov
Masakr neměl obdoby. V noci ze šestnáctého na sedmnáctého července roku 1918 byl nejprve zastřelen padesátiletý car Mikuláš, pak jeho syn, teprve třináctiletý Alexej. Následně zemřel zbytek rodiny. Carevně Alexandře bylo 46 let, z dcer byla nejstarší Olga (22 let), Táně bylo 21, Marii 19 a Anastázii 17 let. Po první salvě většina rodiny stále žila. Ženy měly totiž ve svých korzetech ukryty množství diamantů a šperků, ty ze šatů vytvořily v podstatě neprůstřelné vesty. Tak byly umláceny pažbami, pobodány bajonety. Děti vrazi stříleli i do hlav. Celkový počet obětí byl 52 osob.
Dvanáctičlenné vražedné komando zabalilo jejich ostatky do ubrusů a odvezlo je k předem vyhlédnuté mýtině poblíž vesnice Kopťaki. Tam je vojáci svlékli do naha, sebrali jim boty, oblečení, i osobní majetek, rozsekali je sekyrami, znetvořili kyselinou a těla zakopali. Ta byla postupně objevena v letech 1991 a 2007 a slavnostně pohřbena v Petropavlovském chrámu v Petrohradu. V roce 2000 Ruská pravoslavná církev carskou rodinu kanonizovala jako mučedníky. Ve stínu událostí byla smrt mladšího bratra cara.
Velkoknížete Michaila Alexandroviče zatkli až počátkem roku 1918 a internovali ve městě Perm. V noci na 13. června ho čekisté odvezli do lesa za městem a společně s anglickým tajemníkem Brianem Johnsonem zastřelili a okradli ho o hodinky a další cennosti. Jeho syn, Georgij Michailovič Brasov s matkou (později získala titul kněžny Romanovské-Brassovské) ale unikl a usadil se ve Francii.V jedenadvaceti letech se stal v roce 1931 obětí autohavárie. Není úplně vyloučeno, že to nebyla obyčejná nehoda.
Legionáři s Masarykem na Václavském náměstí v Praze
O záchranu legionářů, uvízlých v Rusku, vehementně usilovala vláda i prezident Masaryk a podařilo se jim uzavřít s bolševiky dohodu. Úhrnem pak bylo od 15. ledna do 2. září 1919 evakuováno lodní trasou 67 750 osob, z toho 56 459 vojáků. Dobový tisk napsal: „V hlavním městě republiky, naší zlaté slovanské Praze, se dostalo legionářům od veškerého národa i vlády uvítání nejnádhernějšího a nejdojemnějšího, jejich šťastným návratem tak skončilo jedno z nejvýznamnějších období československých dějin.“
Zdroj: http://www.karelvasatko.cz/historie-ceskoslovenskych-legii/odborne-clanky/ruske-legie/vseobecne-k-cs-legiim-na-rusi
https://www.stoplusjednicka.cz/poprava-carske-rodiny-postrelene-princezny-dorazeli-bolsevici-bajonetem
https://junior.rozhlas.cz/mozna-i-vas-predek-byl-legionar-co-vsechno-prozivali-v-prvni-svetove-valce-a-po-8444052
https://www.codyprint.cz/legie/navrat.html
