Článek
Nordic walking (v překladu severská chůze) vznikl dost zajímavým způsobem. V lednu 1988 se měl konat v Helsinkách závod na běžkách, jenže nenapadl sníh. Protože se přihlásilo hodně závodníků, napadlo pořadatele, aby se na trať vydali pěšky, jenom s hůlkami…
Jeho největší výhodou je, že se mu může věnovat úplně každý, bez omezení věku či fyzické kondice, dá se provozovat celý rok a zvládnou ho dokonce i obézní jedinci, kterým jinak normální chůze dělá potíže. I když vypadá hodně snadně, osvojit si správnou techniku přece jen chvíli trvá.
Mnozí lidé s nimi chodí jako s klasickými holemi, opírají se o ně, což je úplně na nic. Navíc nepoužívají poutko, které je nesmírně důležité. Když je hůlka vzadu, má se na chvilinku pustit, proto se používá úchop zvaný „rukavička“, který umožní povolit sevření prstů. Přitom se hole lehce zabodnou do země, ale tak, aby šly bez námahy vyprostit.
Musí se ovšem pevně držet, jinak se dá o ni snadno zakopnout. Tělo má být při chůzi v mírném předklonu, hlava vzpřímená, ramena lehce rotovat. Aniž si to člověk uvědomí, při správné technice chůze zapojí do „práce“ až devadesát procent všech svalů!
Navíc spaluje až o polovinu víc kalorické energie než při normální chůzi. Pokud jde o další efekty - uleví kloubům, zlepší hybnost páteře, uvolní svalové napětí, posílí činnost srdce, oběhového systému, dýchacích cest. Pozornost je třeba věnovat udržování stálého tempa, takového, aby se dalo vydržet delší dobu.
A hlavně musí jít zároveň pravá ruka a levá noha (a naopak.) Severská chůze přispívá také ke správnému držení těla, lepší stabilitě, koordinaci pohybů. Sice nejde o nic extra fyzicky náročného, přesto se dostatečně zvýší tepová frekvence a zrychlí metabolismus.
Pro začátečníka může představovat menší problém chůze ze svahů, u mírných je nejlepší mírně pokrčit nohu v koleně a našlapovat na paty, u příkřejších se víc používá technika běžná z lyžování, tzv. kreslení obloučků.
Hůlky se však nikdy nesmí pustit z ruky, dá se tím přivodit si zranění a jejich výběru je třeba věnovat velkou pozornost. Levné se vyrábí z hliníku, jsou ovšem těžké, nevydrží, kvalitnější ze sklolaminátu, karbonu, případně obou materiálů. Stojí tak od osmi stovek do dvou tisíc, nevyplatí se na nich šetřit, mohou sloužit dlouhá léta.
Důležité je zvolit správné boty, ideálně běžecké, mezi turisty oblíbené pohorky, „kanady,“ či kotníčková obuv se nehodí, jsou vhodné spíš pro horské túry, trasa na nordic walking by měla vést spíš zvlněným, třeba i pahorkovitým terénem, ale určitě ne strmými skalnatými „krpály“.
Tam totiž není kam zabodnout ostrý hrot hůlky, kterou se chodec „odpichuje“, od země, ta pak překáží a může být naopak nebezpečná. Tam se hodí trekinkové hole. Jsou podobné, takže si je začátečníci pletou, ale způsob chůze je odlišný.
O ně se totiž člověk při náročném výstupu opírá, udržuje stabilitu, mají pevné poutko a kulaté zakončení. Také se s nimi nedá běhat - i když to je i u těch „nordických“ jen pro pokročilé. Výhoda je, že pokud jednu zlomíte, dají se koupit i jednotlivě.
Jsou z jednoho kusu, nebo skládací - obvykle dvojdílné - při chůzi z kopce je výhodnější použít kratší. Rukověť je tvarovaná, aby v ruce dobře seděla, správná délka se vypočítá vynásobením výšky koeficientem 0,7.
Pro ty, co mají problémy s matematikou - při optimální velikosti je loket ve stejné výšce a pravém úhlu s koncem hůlky, obvykle kolem pupku (pokud je vidět). I vzhledem k estetickému zážitku je nejlepší provozovat nordic walking v přírodě.
Přesto mu hodně lidí kvůli fyzické kondici nebo redukci hmotnosti holdují i ve městech. Pak vystřídá ostrý hrot gumová „botička“, která se dá snadno sundat. Technika chůze neliší, i když je lepší vybrat si místa, kudy nechodí davy. Ale pořádají se také závody.
Zdroj: https://www.suomenlatu.fi/en/events/nordic-walk-finland.html
https://www.wikiloc.com/trails/nordic-walking/finland/lapland
https://asturianways.com/en/nordic-walking-styles/
https://yle.fi/a/3-7551963
