Článek
Je třeba si uvědomit, že leckde stále přetrvává kmenový systém, ten jinak zanikl už dávno ve starověku s rozvojem měst. Podle obecného mínění jsou ženy dobře vyvinuté, s velkými prsy a muži i přirozením. Zejména to druhé ovšem není tak úplně pravda, je to stejné jako mýtus, že Asiaté ho mají hodně malé.
Ano, na mnoha z nich příroda nešetřila, ale nelze paušalizovat, či posuzovat rozměry podle pornofilmů. Mnohem blíž pravdě je, že mívají „velkou výdrž,“ takže se asi jen těžko najde žena, kterou by neuspokojili. To potvrdil australský sexuolog Oliver Davis, když studoval zvyky primitivních národů.
Z toho, že černošky stále rodí mnoho dětí lze usuzovat, že populační krize, která postihla Evropu i Ameriku v podobě úbytku a kvality spermií, se tamních mužů nedotkla. Jen tak pro ilustraci. Ještě před padesáti lety byl průměr 100 milionů na mililitr, dnes se počet snížil na půlku, 15 až 20 % mužů ve středním věku má jen 20 milionů, což už je z hlediska oplodnění ženy alarmující stav, není ho často schopen.
Sexuologové, kteří v Africe pobývali, unisono tvrdí, že se černoši vyznačují živočišným přístupem ke koitu i všem přirozeným tělesným potřebám. Neznají stud ani žádná tabu, kromě těch, co vycházejí z kmenových tradic. Že chodí částečně nebo úplně nazí, je v horku, co panuje v Africe většinu roku, přirozené.
Pokud jde o sex, prožívají ho pudově, nic neřeší. Lze od nich čekat uragán vášně, méně už fantazii či touhu po experimentech, nad tím nepřemýšlí. Pokud by ovšem ženy narazily na partnera, co by měl o nové techniky zájem, jsou povinny se je naučit, muži mívají v tomto směru dominantní postavení.
Stařešinové s náčelníkem a šamanem vytváří pravidla, jejichž překročení se leckdy trestá i smrtí. Jde o omezení vstupu žen do určitých prostor, či na místa, považovaná za posvátná. Na druhou stranu bývají obvykle nedotknutelné v období menstruace, před porodem a v šestinedělí. Někde pro ně zřizují speciální chýše, kam se mohou uchýlit, aby měly klid.
Jinde mají pro změnu muži vyhrazená místa, kam za nimi nesmí, slouží jako poradní štáby a řeší v nich především záležitosti spojené s bojem proti nepřátelům, či strategie lovu. Náčelník má mnohde právo vzít si dceru jakéhokoli člena kmene za manželku, počet záleží na jeho libovůli.
Někde mají více žen i ostatní, záleží na tom, kolik jich je aktuálně k dispozici. Ty mají za hlavní úkol rodit co nejvíc dětí, na jejich schopnostech reprodukce závisí síla a udržení rozvoje kmene. Ovšem s tím, jak potomky uživit, si mnohdy hlavy nelámou a následkem je bída, hlad.
Jediná žena, které se to netýká a mívá naopak výsadní postavení, by se dala nazvat „obecní panna“. Tento zvyk zažil na Samojských ostrovech i cestovatel Miloslav Stingl. Vybraná krásná dívka má statut jakési princezny obklopené služebnictvem, žije v přepychu. Jediné, co naopak nemá, lépe řečeno nesmí, je sex.
Naštěstí nikoli na věčné časy, ale jen do doby, než se najde v sousedství vznešený a bohatý ženich. Pak se už dohodnou podmínky a za všeobecného jásotu se koná veřejná deflorace. To proto, aby všem přítomným dokázala své panenství. Pokud by se totiž ukázalo, že o něj přišla před sňatkem, byla by bez milosti ukamenována!
Odlišné tradice vyznávají na Markézském souostroví, kam se po misi na Tahiti uchýlil také malíř Paul Gaugin, krásné domorodkyně ho inspirovaly jako umělce i muže. Zažil tam asi i svérázný obyčej, kdy nevěsta na závěr svatebního obřadu ulehne na bílou rohož a nabídne tělo ostatním mužům.
Čím víc jich uspokojí, tím je choť pyšnější, dokazuje tak sexuální zdatnost! Jako první okusí kvality náčelník, pak stařešinové kmene (pokud mají ve svém věku zájem) jinak se na ni stojí normální fronta. Neobvyklou ukázku pohostinnosti lze zažít na Trobriandských ostrovech. Tam se cizinec může dočkat pocty, kdy je mu nabídnuta na noc nejen manželka, ale i dcery!
U dospívajících chlapců bývá běžná sexuální abstinence za účelem posílení schopnosti odříkání. Uchylují se do samoty, nejí a v transu čekají na znamení, naznačující jejich osud. Místy platí, že pokud se jim místo zbraně či šelmy zjeví žena, její oděv, náramek, či jiná ozdoba, bude mladík (ať chce nebo ne) vnímán jako homosexuál. Nežije ale v opovržení.
Jeho odlišnost je respektována a platí spíš za přednost. Jsou využíváni hlavně jako náhrada v situacích, kdy muž nemá jinou možnost uspokojit choutky, třeba při delších bojových taženích. Anální sex ale mnohde tajně praktikují i dívky, nedá se totiž prokázat jinak než přistižením in flagranti, takže si užije milování, ale zůstane dál neposkvrněná.
Leckde se provádí infibulace, sešití stydkých pysků. Mnohem drastičtější je ale faraonská obřízka, kdy je dívce amputován nejen poštěváček, ale i malé a částečně velké stydké pysky. Pak se pochva zašije a nechá v ní pouze malý otvor, kudy odchází moč a krev při menstruaci. Tento „chirurgický výkon“ je veřejný.
Zatím, co postižená trpí krutou bolestí, kamarádky, co už to samé mají za sebou, zpívají a hodují. Poté, co potupný akt skončí, mohou rodit děti, ale nepoznají nikdy potěšení z milostného aktu, neprožijí orgasmus, což je smutné. Nejhorší, je, že tento rituál podstupují dívky už kolem osmi let, což je hranice, kdy se vdávají a někdy mají i první pohlavní styk, bývají mnohem víc tělesně vyvinuté, než je běžné ve světě.
V mnoha afrických oblastech bohatství neznamená peníze, ale dobytek. Počet a druh bývá zahrnut do svatební smlouvy, někdy jako nejdůležitější bod. U Zuluů je údajně cena za nevěstu třináct kusů dobytka. No, nekupte to! Jak už bylo řečeno, panenství je povinnost, ale také ne všude, někde mají zvyk, že otec jako první zasvětí do tajů sexu všechny své dcery.
V tom případě ženichovi nevadí, že jde o „použité zboží,“ nakonec bude později dělat to samé těm svým. Dívky jsou vůbec žádané. Na rozdíl od evropských panovníků, toužících po následníkovi, si tady muž musí vedoucí postavení v kmeni vybojovat a někdy ho i po určité době obhájit, není dědičné.
Takže narození syna pro něj není nějaká extra událost, dcera představuje mnohem větší kapitál. Ne ale, že by se o chlapce nestaral, učí ho lovit a další pro muže důležité věci. Obrovský problém v současnosti je, že černošky bývají hodně promiskuitní a antikoncepci neznají, či nepoužívají. Zejména ve městech si tak virus HIV vybírá nemilosrdnou daň.
V některých zemích je jím nakažen každý pátý jedinec, jinde třetí, ale někde až 40 % populace! Následky jsou tragické nejen pro infikované, ale i jejich děti. Mohou být nakažené už po porodu či ještě před ním, velmi brzy se z nich stávají sirotci.
Šamani se šíření epidemie snaží zahánět zaříkadly - pochopitelně bez úspěchu - i když je třeba uznat, že některé nemoci léčit umí dobře. Naštěstí míra porodnosti zůstává nadále vysoká, nejvíc v Nigeru, 7 dětí na ženu (celosvětový průměr je 2, 5) takže vyhynutí nehrozí, stejně je škoda každého zbytečně zmařeného lidského života.
V tomto článku se nedají ani zdaleka obsáhnout všechny zvyky a tradice, které se týkají milostných vztahů a sexu, na to by musel mít snad sto stránek. Nepoužívám ani termín Afroameričané, který je typický pro USA.
Zdroj: Miloslav Stingl kniha Sex v pěti dílech světa
https://africawrites.org/africa-writes-2023/africa-writes-2023-africa-writes-2023/sex-lives-of-african-women/
https://esaro.unfpa.org/en/publications/women-who-sell-sex-eastern-and-southern-africa-scoping-review-non-barrier-contraception
