Článek
Její talent a výrazná tvář brzy zaujaly režiséry, už v šestnácti letech si zahrála ve filmu Smrt mouchy. O rok později, v komedii Řeknem si to příští léto, pak dostala hlavní ženskou roli, stejně jako v dramatu z leteckého prostředí Pod nohama nebe. Tam se potkala s Luďkem Munzarem. Ten o ní řekl: „Já si zpočátku myslel, že ji režisér Milan Růžička obsadil pro její krásu a podmanivý úsměv, ale brzy mě vyvedla z omylu. Její talent byl zcela mimořádný, ve své generaci neměla konkurenci. A typická pro ni byla i nepředstavitelná energie, ta z ní přímo tryskala.“
O pravdivosti jeho slov svědčí, že ještě předtím, než dokončila konzervatoř, hrála v deseti filmech. Poté nastoupila do kladenského Divadla Jaroslava Průchy, i když, kdyby chtěla, šanci v Praze by asi dostala, ale třeba ne tak hezké role, byla by jen jednou z mnoha. Tam zůstala pět let. Ale hrála i v televizních inscenacích, seriálech, filmech. Lidé jí poznávali na ulici, vypadalo to, že je dítě štěstěny, na co sáhla, to se jí dařilo. V Kladně se znovu setkala s Markem Ebenem. Znali se z konzervatoře, tam mezi nimi ale jiskra ještě nepřeskočila.
K tomu došlo až při společném angažmá. Marek to líčí takto: „Zafungovala stará moudrost, že ženy si vybírají muže a jenom kvůli jejich ješitnosti předstírají opak, já bych si totiž na ni nikdy netroufnul. Připadala mi moc krásná na to, aby si začala s někým nevýrazným, jako jsem já. A absolutně mi nebylo jasné, co jí na mě přitahuje, ani poté, co jsme spolu začali chodit. Ti, co nás znali, ale dávali našemu vztahu tak měsíc. Naštěstí platilo i další přísloví, že protivy se přitahují. Ona byla sopka - živelná, aktivní, extrovertní - já spíš tichošlápek. Abych na ni ale udělal dojem, založil jsem kapelu a nabídl ji místo zpěvačky. “
Nakonec se v roce 1982 vzali, bylo jí dvacet dva, jemu o tři víc. Zamilovanost z nich učinila nerozlučný pár, jak se říká, nedali bez sebe ani ránu. Kromě herectví je spojovala hudba, tvořili především písničky pro děti, pro televizi ale nazpívali také duet Tichá domácnost https://www.youtube.com/watch?v=8FRFxWckYE0. Zahráli si spolu i v romantickém filmu Tvář za oknem. Markéta, aniž by to tušila, dostala svoji poslední roli v dramatu Krajina s nábytkem. Předtím se její popularita ještě rapidně zvýšila díky seriálu Třetí patro.
Bohužel platilo rčení, „kdo vylétne vysoko, padá hluboko.“ Do života jí zasáhl nelítostný osud. Zřejmě prodělala chřipku, kvůli ní poté nastaly první vážnější zdravotní komplikace, onemocněla zánětem srdečního svalu, měla také negativní nález na plicích. Do toho přišlo těhotenství, ale vytoužené dítě, dcera Tereza, se narodila předčasně, v sedmém měsíci, a za pár dní zemřela. To bohužel nebylo všechno, co jí nelítostný osud přichystal - a zrovna v den jejich šestadvacátých narozenin. Už odpoledne se necítila dobře, potom ji přepadla urputná bolest hlavy, rozmazávalo se vidění.
Místo plánované večerní oslavy skončila v nemocnici. Marek, který jim tam odvezl, myslel, že jde o přechodnou indispozici, ale bohužel se mýlil. Když se ráno k jejímu lůžku vrátil, lékaři mu sdělili, že je v bezvědomí a pravděpodobně zemře. Ale, přestože byla v kómatu, projevila se její extrémně silná vůle a přežila. Jednu sestru napadlo, že by pomohlo, kdyby pro ni Marek složil písničku, kterou jí budou pouštět, když nebude u ní, protože vnímá, má název Voda se neutopí https://www.youtube.com/watch?v=Jv-iMizAxuE
Když se za dlouhých sedm týdnů probrala, měla ochrnuté tělo i obličej, půl roku za ní navíc musely dýchat umělé plíce. Ale nevzdala se, bojovala. Začala zvolna rehabilitovat, její stav se zlepšoval a stabilizoval, i když se musela pracně naučit znova mluvit. Do všeho neštěstí přišla další krutá rána, smrt její milované maminky - v pouhých padesáti letech podlehla rakovině. I přes všechny tragédie, co ji potkaly, v sobě vždycky dokázala najít vůli k životu, udržet si pozitivní myšlení.
Marek ji obdivuje, jak svůj doživotní handicap snáší: „Pořád je mnohem rychlejší než já. Věci, které by zařídila za dvě minuty, mě trvají dvě hodiny, někam zajít, někoho zavolat, něco doma opravit. Pomáhá jí humor, bez něho takové postižení nemůžete přežít. My jsme si ale na vozík za ta léta už tak zvykli, že ho už ani nevnímáme. Hlavně mě to někdy vůbec nedojde a stěžuji si na pitomosti. Třeba na to, že mi dali kvůli trombóze v lýtku stahovací punčochu. Když jsem s tím začal, srdečně se zasmála.“
I pro něj nebylo snadné, vyrovnat se s tím vším, co je postihlo, toužil po rodině, což se mu nesplnilo. Nikdy, ani na okamžik, nelitoval. „Když se zamilujete, přece nemyslíte na to, jestli to bude na rok, deset let, nebo na celý život. Prostě je to láska a neměnil bych. Bůh nás dal dohromady, díky němu spoustu věcí nemusíme řešit, můžeme se prostě svěřit do povolanějších rukou. Máme i stejný pohled na svět a víme, že k životu prostě trápení patří. Nic z toho, co je důležité, není zadarmo.“
Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/revue/vztahy-a-sex/marek-eben-herec-marketa-fiserova-herecka-laska-vztah-mrtvice-nemocnice-invalidni-vozik.A201111_141803_sex_sub
https://www.dotyk.cz/magazin/marketa-fiserova-dnes-2/
https://katyd.cirkev.cz/clanky/plache-krestanstvi-marka-ebena.html
