Článek
O změnu se v obsazení se paradoxně přičinila Kodetova matka, Jiřina Steimarová, tu Karel Fiala tak pobláznil, že přemluvila režiséra Lipského. Nakonec se ukázalo, že udělala dobře, dnes si na místě Joea nikoho jiného neumíme představit. Výhoda byla, že ho do té doby skoro nikdo neznal, takže se s ním diváci mohli lépe ztotožnit, vliv měly i jeho dlouhé „kovbojské“ nohy, na které byl často záběr. I když vypadal mladě, v té době mu bylo už přes čtyřicet.
Přestože byl výborný zpěvák, překvapivě ochotně přistoupil na to, že bude pouze hrát, zatímco zpěv písně „sou fár“ kterou mohl zpívat, přenechal tehdy začínajícímu Karlu Gottovi. Ta sice zněla anglicky, ale nedávala vůbec žádný smysl, byl to jeden z mnoha úspěšných gagů. „Na Limonádníka vzpomínám moc a moc rád a nevadí mi, že mi ho lidé přišpendlili na celý život,“ komentoval Karel své účinkování v této parodii na westerny (stojí za to podotknout, že film zhlédlo 4,5 milionu diváků.)
A italský režisér Sergio Leone, který natočil takové „pecky“ jako Tenkrát na Západě, Hodný, zlý a ošklivý, či Pro hrst dolarů, se u scén z Limonádového Joea smál, až se za břicho popadal, později řekl, že to byl jeden z jeho vůbec nejoblíbenějších filmů. Nic z toho by Karel Fiala neočekával ani v těch nejdivočejších snech. Narodil se 3. srpna 1925 v Ostravě.
„Do pěti let jsem ale vyrůstal v Hrušově, pak jsme se přestěhovali do Chuchelné na Opavsku, kde tatínek získal místo kominického mistra. Měli jsme se moc pěkně, všeho dost, ale pak přišel Hitler a zabral území. Utekli jsme tedy zpátky do Ostravy.“ Líčil své dětství. Otcovo řemeslo ho přitahovalo. Kominíkem se skutečně vyučil a pak pracoval v malé firmě.
Měl ve zvyku si při vymetání komínů na střechách zpívat, a to od základu změnilo jeho život. Slyšel ho totiž profesor hudby Ševčík z ostravské hudební školy. „Když jsem šel ke školníkovi s potvrzením, že jsem komín vymetl, zastavil mě a zeptal se, jestli jsem to já tak halekal na střeše. Po mém přitakání mi řekl, že mám talent a nabídl mi, že mě připraví na zkoušky na konzervatoř. A k mému údivu mě přijali. “ Líčil Karel Fiala své začátky.
Už za studií na konzervatoři, kterou dokončil v roce 1952, začal působit v Národním divadle, kariéru mu ale zhatila tréma: „Zkoušeli mě v Prodané nevěstě. Dokud jsem stál, bylo všechno v pořádku. Ale pak jsem měl vzít Mařenku kolem ramen, usednout s ní na lavičku a zazpívat Věrné milování. Trémou se mi najednou roztřásla noha a na dřevěné podlaze to vibrovalo a nešlo to zastavit,“ popsal zkušební vystoupení v roli Jeníka v Prodané nevěstě, po kterém bylo jasné, že operní pěvec z něj nebude.
Jeho fiasko ani trochu nevadilo Oldřichu Novému, který v té době působil v Hudebním divadle v Karlíně a mladého pěvce přijal. „Byl to nesmírně noblesní pán a ihned jsme si padli do oka. Do měsíce jsem zpíval Cikánského barona. Ale nečekal bych, že tam vydržím čtyřicet let. Já si zazpíval všechno, po čem jsem toužil, celý světový repertoár operetních špiček. Jako tenor jsem hrál „klaďasy“ a milovníky, nejraději Tonyho z West Side Story. Představení mělo takovou atmosféru, že lidi skoro nedýchali,“ vzpomínal později.
Během čtyřiceti let, co v Karlíně strávil, snad nebyl muzikál, v němž by neměl jednu z hlavních rolí. Ve filmech ale nehrál, v roce 1968 vystoupil ze strany, což soudruzi neodpouštěli. K jeho štěstí nedostal výpověď z divadla, k tomu paradoxně došlo až po pádu režimu, v roce 1990, kdy přišel nový ředitel Zdeněk Pospíšil. Ten se záhy dostal do konfliktu s mnoha členy souboru, napsali petici za jeho odvolání. Ti, co tak učinili, byli na hodinu vyhozeni. Mezi ně patřil i Karel Fiala. Na vrátnici divadla byla vyvěšena jeho fotografie s tím, že nesmí dovnitř - ani pro své věci.
Ještě předtím se ale na jevišti zamiloval.“ Já dlouhá léta vyznával lásku - na jevišti - ženám a líbal je. To se mi stalo osudné. Když jsem vášnivě políbil představitelku titulní role Rose Marie Věry Vlkovou, prostě to mezi námi zajiskřilo. To se nestává často. Pak jsme spolu začali chodit a následně se vzali, stala se moji třetí a poslední ženou, vydržela se mnou víc než padesát let. Je to i otázka tolerance. Já si jí vždycky vážil a ona si vážila mě. Je to i ženská, která má smysl pro humor. Vždycky s ní byla legrace," prozradil na sebe.
Karel Fiala byl proslulý dobrou kondici, udržel si ji až do velmi vysokého věku. Za to vděčil i genům - otec se dožil devadesáti let, maminka o rok méně. Nicméně si život prodloužil i sportem, už od čtrnácti let hrál tenis, dokonce závodně, později chodil na dlouhé, několikakilometrové procházky. Během oslav devadesátých narozenin, kdy byl ještě v plné síle, popisoval svůj život následovně: „Vstávám kolem osmé a pak mám něco jako ranní sex. Lehnu si na břicho, žena mi masíruje mi záda, pejsek olizuje nohu a když tu je i vnuk, ten mi masíruje hlavu. Pak sednu na rotoped a on se většinou ptá, kam jedu.“
Jeho zdravotní stav se začal horšit v třiadevadesáti. Zradily nohy a skončil na vozíku. Dokud mohl, byl na chalupě v Českém Švýcarsku, pomáhali mu děti, měl čtyři syny. Přizpůsobili mu interiér. „Měl vlastní pokoj s polohovací postelí. Na jednom křesle jsme ho dopravili na zahradu, na druhém na toaletu. Tu bylo nutné spolu s koupelnou speciálně přestavět, prostě jsme dělali všechno, aby nemusel do eldéenky. Nakonec tam ale bohužel skončil, bylo to nevyhnutelné, potřeboval neustálou péči, to jsme mu poskytnout nemohli,“ řekl syn Honza.
Mentálně byl ale stále celkem na výši, vadilo mu, že si už nemohl číst, ale díval se na na nemocničním pokoji na televizi. Když viděl někoho z kolegů, rozjel se mu v hlavě film, vzpomněl si na to, co ho životem provázelo. Říkal, že by se rád dožil devadesáti pěti let, o stovku už ale nestál, a to se mu povedlo. Zemřel dva měsíce poté, v říjnu 2020.
https://www.idnes.cz/kultura/film-televize/karel-fiala-limonadovy-joe-umrti.A201003_150029_filmvideo_bur
https://www.csfd.cz/tvurce/27275-karel-fiala/biografie/
https://zeny.iprima.cz/karel-fiala-limonadovy-joe-to-se-zenami-umel-konec-zivota-protrpel-376238
