Článek
Volby do Bruselu se blíží. Politika EU je u nás vnímána velmi rozpačitě. Za mnohé si může sama, ale je hodně věcí, ve kterých je nevinně. Psí hlavu ji často nasazují právě ti, kteří zavinili její selhání.
Green deal nevznikl jako nařízení byrokratů v tajemných chodbách evropského parlamentu, ale jako dohoda evropských politiků. Každý se k němu měl možnost vyjádřit. Někteří to dělali, většina však ne, patrně je to nezajímalo. Není se pak čemu divit, že byli překvapeni z důsledků. Ke slovu se dostala skupina zelených a bez korekce odbornou veřejností si prosadila omezení klíčových průmyslových oborů.
Autoprůmysl dostal takové podmínky, že je prostě nemohl splnit. Energetika byla podvazována nejen ukrajinsko-ruskou válkou, ale do nedávné doby omezováním jaderné energetiky. Příkladů bychom našli mnoho.
Chybou je si myslet, že za to může nějaký bruselský úředník, jehož jedinou touhou je škodit obyčejnému, českému člověku. Jsou to čeští politici, kteří nepřinášejí tolik potřebné korekce. Zvykli si chodit s nataženou rukou a žebrat o příspěvky EU. Ty bohužel neužívají tak, aby v nám v budoucnu přinesly zisk. Příspěvky prošustrováváme na stavbu rozhleden v údolích, ale ne na stavbu dálnic, či opravu železnic. Bez údržby rozhledny brzy spadnou a zaplatíme pak i za jejich likvidaci. Peníze to přinese velmi malé.
Přitom naši poslanci mohli již na začátku schvalování Green dealu upozorňovat na problémy s tím spojené. Že to jde a dokážeme v tom být úspěšní, se prokázalo, když nakonec došlo ke korekci Euronorem pro nové automobily. Jen se muselo chtít a pracovat. Nejen prázdně tlachat a pak populisticky vykřikovat.
S tím souvisí to, že zatím nedokážeme nějak blíže, přesně definovat, co vlastně po té EU chceme. K čemu nám má sloužit? Jaké jí dáme prostředky pro plnění takových cílů?
Minulost ukázala, že Evropská unie je úspěšný projekt. Jak politicky, tak ekonomicky. Její budoucnost malujeme nyní. Budeme volit právě ty, co by měli pro naše zájmy pracovat v Bruselu. Proto by mělo být samozřejmé, že do parlamentu EU zvolíme lidi jazykově vybavené, odborně fundované a aktivní. Takových moc nemáme v domácí politice, natož v té evropské.
Problém je, že klasická politická mapa je u nás rozbitá. Žádné dělení na levici a pravici, liberály a konzervativce. Máme jen partu populistů a partu odpovědných. Nepřehlednost zvyšuje, že jednotliví hráči své party různě opouštějí a přebíhají k té druhé. Tak se nám stalo, že do EU kandiduje tak nesourodý slepenec jako je SPOLU. Neuspokojí nikoho, ale pokud nejste příznivcem pana Babiše moc na výběr nemáte.
Druhým nemenším problémem je, že všichni odpovědní sice neveřejně uznávají, že Evropskou unii skutečně potřebujeme, ale málokdo je schopen to říci skutečně nahlas a prodat to do obýváků českých domácností. Tak nějak doufají, že lidé na to přijdou sami, s jejich osobní aktivitou počítat nemůžeme. To je chyba.
Přesto je důležité, aby přišel volit co největší počet lidí. Pokud to neudělají, musí počítat s tím, že za ně rozhodoval někdo jiný a podle svých zájmů.
