Článek
V posledním týdnu se objevili zprávy o ne zrovna pěkném jednání brněnského ředitele Armády spásy. Padly slova o šikanozním chování a špehování zaměstnanců.
Nic pěkného. Vzhledem k tomu, že zprávy o tom co se zde děje, jsou pouze zprostředkované, asi není vhodné abych je více rozebíral. Chtěl bych se však zaměřit na to, jak neziskovky pečují o své zaměstnance. Uvedený případ může sloužit k ilustraci problémů.
Jako největší problém vidím to, že tamější zaměstnanci nevěří svému vedení natolik, že problémy na pracovišti mají potřebu ventilovat přes média.
Druhým průšvihem, je že situace vygradovala do stavu kdy jsou podány oficiální stížnosti. Správně by republikové vedení mělo vědět ještě předtím, než zaměstatnci zvolí tuto variantu. Měli se prostě zajímat, jak jsou zaměstnanci spokojení. V Armádě spásy jsem pracoval 6 let, po jiných organizacích dalších 20, proto vím, že informace do vedení proudí nejen po těch oficiálních cestách, ale i těch méně zřetelných. Bohužel je však vedení často ignoruje. Tím nepřímo podporuje špatnou náladu mezi zaměstnanci a ta se zase přenáší do kvality odváděné práce.
Třetím a největším průšvihem je reakce vedení. Můžete si jej přečíst tady. Zhruba jde o to, že se tam sice chyby děly, ale vedení stojí za ředitelem brněnské pobočky. Odkazy na to, že nespokojených je pouze 5 zaměstnanců je ryze alibistické. Jednak neznáme celkový počet tam zaměstatnaných a dále vezměme v úvahu to, že mnoho nespokojenců se prostě svou nespokojenost bojí dát najevo. Pokud 20% zaměstnanců odejde během roku, je jasné, že tamější situace není zdravá.
Co by tedy mělo dělat vedení neziskové organizace při péči o své zaměstatnace?
Důraz by mělo dávat především na kultivaci atmosféry v organizaci. Zaměstnanci musí mít pocit, že se mohou svěřit se svou nespokojeností. Jejich podněty nesmí být brány na lehkou váhu a zametány pod koberec. Tak jako ředitel pobočky musí dbát aby podřízení vykonávali svou práci, musí i vedení sledovat výkon ředitele.
Možným faktorem urychlující kultivaci prostředí v neziskovkách mohou být odbory. Leckde nefungují, jinde si zase vedení myslí, že tím že se stalo vedením, si může k podřízeným dovolit cokoli.
Takový postoj je špatný nejen morálně, ale i manažersky. Do neziskového sektoru nechodí lidé, kteří chtějí mít hodně peněz, ale ti co požadují od svého zaměstnání i nějaký vyšší smysl. Ten nebude naplňován, pokud se nebudou moci ztotožnit s cíly a postupy, jak jej dosáhnout. Stanou se jen tupými vykonavateli příkazů, otročinu tihle lidé dělat nebudou.
Práci neziskovém sektoru nedělají jen lidé klidní vyrovnaní, bez morálních vad, ale i ti druzí. Proto je zapotřebí, aby byl pod veřejnou kontrolou nejen způsob a výkon práce s klienty, ale i to jak pečují o své zaměstnance.
Cesta k takovému stavu bude však dlouhá a jen pro odvážné.
Reakce vedení armády spásy ukazuje, že ji zatím nenašlo.
Neziskové organizace jsou důležitou součástí naší společnosti. Leckdy prezentují názory, nebo problémy lidí kteří mají sami příliš slabý hlas. Proto je důležité, aby tyto organizace vedli lidé, kteří si zaslouží důvěru. A o tom Armáda spásy nepřesvědčila.
To však neznamená, že organizace jako celek nedělá mnoho záslužné práce. Jsou oblasti, kde je její role zcela nezastupitelná. Jen není dokonalá. Veřejná kritika a zájem by jí v tom mohla pomoci.
