Článek
Ministr sociálních věcí Jurečka plánuje reformu sociální dávek. Je zapotřebí. Nyní je systém sociální pomoci pomalý a nepřehledný. Bohužel, to, jak systém bude vypadat v budoucnu, je neznámé. To neumožňuje odborníkům ukázat na možné budoucí problémy. Pan ministr tuše potíže, schovává pracovní verze, jak nejlépe umí. Na to kam takový přístup vede, se můžeme podívat na osud jedné novinky v reformě sociálních věcí v minulosti.
Při minulé reformě (tzv. Drábkově) byla jednou z nejvíce propíraných věcí i povinnost dlouhodobě nezaměstnaných odpracovat 20 hodin týdně ve veřejné službě. Největším problémem bylo, že práce v této veřejné službě nebyla placená, přesto povinná. Šlo o sofistikovanější způsob otroctví.
Po právu ji Ústavní soud zrušil. Práce bez mzdy je prostě v moderním světě neudržitelná. Bohužel se soud vyjadřoval i k dalším skutečnostem. Ty pak dostatečně nevysvětlil, nebo je jejich výklad přinejmenším sporný.
- Říká že, podmínění přiznání dávek sociální podpory prací, je v rozporu se zákazem nucené práce.
To je podle mne chyba. Pokud chci získat nějaké dávky, musím splnit určité povinnosti. Jedna z nich je i to, že se snažím vlastními silami zabezpečit své potřeby. Proto by měl nezaměstnaný dokázat, že pracovat je ochoten. Pokud se mu do práce nechce, proč by měl dostávat dávky? Jistě je, jsou případy, kdy i při nejlepší vůli nezaměstaného pracovat to prostě nejde. To se má zohlednit.
2. Dále soud říká, že povinnost pracovat může způsobovat ponížení jejich hodnoty.
Vážně si ústavní soudci myslí, že práce člověka ponižuje? Chápu, že pokud někdo dělal celý život manažera, či lékaře, tak se mu najednou zametat ulice nechce. Ale ruku na srdce, kolik nezaměstaných manažerů a lékařů je na Úřadu práce? Jsou to jednotky případů. O práci přišli většinou vlastním přičiněním a nyní jim nikdo práci v oboru nedá. Tak proč by nemohli vyniknout v jiném? Argument, že práce ponižuje je neuctivý vůči všem pracujícím.
3. Námitku na časovou náročnost veřejně služby je však nutné přijmout.
Člověk na dávkách se má především snažit, aby na těch dávkách nebyl. Což znamená, že musí odpovídat na inzeráty, chodit na pohovory. Tehdy vymáhaných 20 hodin týdně něco takového do značné míry neumožňoval.
4. Soud určil, že veřejná služba není vhodný prostředek k dosažení cílů (prevence sociálního vyloučení a udržení pracovních návyků). Jak k takovému tvrzení soudci došli?
Veřejná služba nebyla bez problémů a je dobře, že byla zrušena. Ale i nezaměstnaní by měli přispívat ke všeobecnému prospěchu. My zaměstnaní tak činíme především prostřednictvím daní, dlouhodobě nezaměstnaní by své penzum mohli odvádět prací. Proto si myslím, že současná, kdy ti, co pobírají dávky musí odpracovat alespoň 20 hodin měsíčně, je krok správným směrem.
Bohužel však těm, co se snaží se postavit na vlastní nohy, stát opět hází klacky pod nohy. Zmatky kolem dohod o provedení práce a dohod o provedení činnosti, exekučními zákony i zákony o sociálních dávkách. To jsou všechny, které by se měli v sociální reformě řešit. Odvaha na to není. Leckdy zákony brání těm nejchudším, aby se ze svízelné situace dostali sami
Chybí i odvaha k diskuzi o tom, co a jak chceme řešit sociální reformou. Co by jste v dávkách změnili vy?
