Hlavní obsah
Názory a úvahy

Hlupák, špion, nebo mudrc?

Foto: chatGPT

Máme mít informované politiky? Všechny? I ty, co by nám mohli škodit?

Článek

Politika je věcí veřejnou. Ne proto, že se o ní mluví v médiích, ale proto, že její důsledky nesou všichni. Veřejná je moc a veřejná musí být i odpovědnost. V demokracii se účty skládají ve volbách – ty ukázaly, že minulá vláda důvěru společnosti ztratila. Dnes máme vládu novou. Neznamená to však automaticky důvěru. Znamená to pouze mandát, který je třeba teprve naplnit.

Politický kapitál se dá promrhat velmi rychle. Pokud nová vládní reprezentace selže hned na začátku, skončí stejně jako její předchůdci. Zvlášť znepokojivé je, že stejně jako minulá garnitura působí i ta současná názorově jednobarevně – a navíc ji od počátku provází vážné pochybnosti o odborné způsobilosti, hodnotovém ukotvení a v některých případech i o intelektovém vybavení.

Ano, byli zvoleni. Ano, je to legitimní výsledek voleb. Tím ale veřejná kontrola nekončí. Tím začíná.

Otázky, které si nesmíme přestat klást

Existují otázky, které jsou nepohodlné, ale i nutné.
Zastupují tito politici zájmy České republiky, nebo zájmy vlastní, případně cizí?
Jsou někteří z nich vystaveni tlaku, vydírání či závislostem, které mohou ovlivňovat jejich rozhodování?
Je skutečně přijatelné, aby lidé bez elementárních znalostí ústavního systému a fungování státu zastávali nejvyšší veřejné funkce?
A co uděláme, pokud se ukáže, že někdo z nich je bezpečnostním rizikem?

Tvářit se, že tyto otázky jsou „nedemokratické“, je nepochopením demokracie. Demokracie není slepá důvěra. Demokracie je kontrola moci.

Bezpečnost státu není názor

Zvlášť alarmující je lehkovážné zacházení s tématem národní bezpečnosti. V posledních letech jsme svědky toho, že někteří politici otevřeně zpochybňují závěry českých bezpečnostních služeb, aniž by nabízeli jakékoli důkazy. Příkladem jsou výroky relativizující odpovědnost ruských tajných služeb v kauze Vrbětice – a to navzdory dlouhodobému, detailnímu a koordinovanému vyšetřování.

Argument, že by tajné služby měly „vše zveřejnit“, je buď naivní, nebo účelový. Zveřejnění zdrojů by znamenalo konec práce zpravodajských služeb a ohrožení lidí, kteří pro stát pracují. Ne všechny informace mohou být veřejné. Právě proto je naprosto zásadní, aby s nimi nakládali lidé prověření, důvěryhodní a mentálně způsobilí chápat jejich význam.

Vědění je moc.
Francis Bacon

Bezpečnost státu není otázkou názoru. Je to otázka odpovědnosti. Pečlivého měření na vahách toho co je možné a co je již za hranou.

Nyní máme ve sněmovně a vládě několik lidí u nichž panují jisté obavy o tom, že nejsou bezpečnostním rizikem pro stát. Zkusím ty nejkřiklavější vyjmenovat:

Víme o 2 členech vlády, co vydíratelní jsou určitě.

Další členové vlády a to

Vyvrcholením to je však spolek SPD a přidružených členů.

Důvěra se nevyhlašuje. Důvěra se zasluhuje.

Pokud má demokratický systém fungovat, musí být schopen pojmenovat rizika dřív, než se naplní. Ne zpětně. Ne „až bude pozdě“. Volby dávají mandát, nikoli bianko šek. Politici nejsou nedotknutelní jen proto, že uspěli u volební urny.

Na závěr tedy jednoduchá, ale klíčová otázka:
Jsou někteří současní političtí představitelé bezpečnostním rizikem pro Českou republiku?

Odpověď na ni si bude muset dát každý sám. Mlčení a rezignace však odpovědí nejsou.

Diskuse je nezbytná. Právě teď.

Anketa

Jsou výše uvedení vydíratelní politici bezpečnostní hrozbou pro náš stát?
Ano
83,3 %
Ne
16,7 %
Celkem hlasovalo 6 čtenářů.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz